PL - Kapitola 2. - Blood Wolf

12. března 2013 v 20:15 | Rena Stirk |  Paranormal Life
Kapitola 2. - Blood Wolf

"Vážně je to nutné?" zeptala jsem se Caleba a posadila jsem se na okraj jeho pracovního stolu.


Sjel mě pohledem a potom se mi pobaveně zadíval do očí. "Myslím, že ti to prospěje. Už dlouho jsem u tebe neviděl tolik emocí, a to jsi tam byla zatím jen jednou."

Protočila jsem oči v sloup a rozhodla jsem se na to jít jinak. "Tak mě napadlo, má to kouzlo nějak omezené trvání? Dá se nějak zrušit?"

"Víš, že je ti k ničemu se ptát. Nařídil jsem ti to, jako tvůj stvořitel, takže bys to stejně nemohla udělat. Radši se jdi obléct, protože za chvíli vyrážíme do Blood Wolf."

"Blood co?" nadzvedla jsem pravé obočí.

"Blood Wolf, je to bar jednoho mého upířího přítele a jeho vlkodlačí družky. Budou se ti líbit, Walter i Samantha jsou příjemní společníci."

"A co když se mi tam nechce?" zeptala jsem se.

Caleb se zasmál a vstal. Potom přešel ke mně a pocuchal mi vlasy. "Tak máš smůlu, protože tam se mnou půjdeš."



Blood Wolf musí být naprostá díra.

Alespoň mi to tak připadalo, když jsme vystoupili z auta na nějakém parkovišti a vydali jsme se několika úzkými temnými uličkami.

Schovaný podnik, který na první pohled vypadal jako pořádně špinavá díra se mi ani trochu nelíbil, ale jít jsem tam musela.

Uraženě jsem se courala za svým stvořitelem, ale když jsme vcházeli do baru, tak jsem ho raději rychle dohnala. Ne proto, že bych se snad bála, ale měla jsem divný pocit, že se dnes stane něco špatného.

Caleb si toho nejspíše všimnul, protože se na mě zvláštně podíval, ale potom se šel s někým pozdravit.

Cítila jsem v zádech upřený pohled, ale když jsem se otočila, nikdo tam nestál. Opravdu se to tu hemžilo nadpřirozenem.

"Tak tohle je moje dcera Rena. Reno, tohle jsou Walter a Samantha, říkal jsem ti o nich." Caleb mě chytnul za ramena a popostrčil mě před sebe.

Podívala jsem se na ty dva a pousmála jsem se. "Těší mě," lehce jsem se uklonila. Muž mě napodobil a žena mi přátelsky podala ruku.

"Radši mi říkej Sen, na Samanthu jsem si za celý svůj dlouhý život ještě nestačila zvyknout," zasmála se.

Přikývla jsem a pořádně jsem si je prohlédla.

Modrooký Walter měl rozcuchané černé vlasy a na tváři krátké udržované vousy. Skrz jedno obočí se mu táhla jizva, která mu přidávala na drsnosti. Měl černou rozepnutou košili a tmavé rifle.

Samantha vedle něj vypadala na první pohled křehce, ale její široký úsměv napovídal, že moc křehká nebude. Její zelené oči lemovaly dlouhé blonďaté prameny, které jí dopadaly kousek pod ramena. Měla na sobě bílé tílko, světlé riflové kraťasy a na nohou hnědé kozačky. Opravdu jsem se snažila si jí představit jako vlka.

"Hodíte se k sobě," prohlásila jsem s drobným úsměvem a rozhlédla jsem se po baru. Zevnitř to nevypadalo jako taková díra, jak jsem si myslela.


Hardy se hlasitě zasmál, když konečně chytil spěchající ženu. Jeho oči dostaly šílený nádech, když jí sevřel krk a lehce do něj zaryl nehty.

"N-ne! Prosím! J-já má-m děti!" žena se mu pokusila vytrhnout, ale bylo to neúspěšné. Po světlých tvářích se jí koulely velké slzy.

"To je dobře, já si je potom najdu. Vždycky jsem měl rád dezerty!" vykřikl. Bylo mu jedno, že může přitáhnout nějakou pozornost.

Žena se mu pokusila znovu vytrhnout, ale on zesílil stisk a přiblížil své rty k těm jejím. Zastavil se jen pár milimetrů od nich a zavřel oči.

Cítila, jak se něco v ní začíná trhat. Její vlastní duše se teď snažila násilím oddělit od těla a skrz rty vycházela ven v podobě namodralého světla.

Hardy slastně vydechl, když pozřel první kousky. Nemohl si pomoct. Miloval to.



Po chvíli padla mrtvá k zemi. Její dříve krásné hnědé vlasy byly teď šedé a zašlé. Tváře jí propadly, jako by snad už byla mrtvá několik dní.

Bylo mu to jedno. Lidský život byl pro něj naprosto bezcenný. Chtěl se vydat po jejím pachu a najít její dům, ale někdo mu v tom zabránil.

"Co to sakra vyvádíš?! Moc na sebe upozorňuješ!" zaprskala Katja a schovala svá krásná křídla.

Hardy si odfrkl a podíval se na ní povýšeným pohledem. "Nic nevyvádím, jen jsem se musel najíst. Cítil jsem se nějak slabý."

"Nebudeš tohle dělat, ne tentokrát. Měl sis radši někde v lese ulovit nějakou veverku!"

"Nejsi moje matka, nebudeš mi rozkazovat!" naštval se.

Když Katja viděla, jak je rozhořčený, tak se rychle uklidnila. "Ale jsem starší."

"Jinej druh, jiný zvyky!"


Seděla jsem na baru a povídala jsem si se Samanthou. Nahlas jsem jí oslovovala jako Sen, ale mě osobně se líbilo i její celé jméno.

"Jak dlouho už jste spolu?" zeptala jsem se. Možná to znělo trochu drze, ale to mi nevadilo. Myslím, že jí také ne.

Zasmála se. "Asi čtyři století. Jako vlkodlak jsem se nenarodila, byla jsem přeměněná. Ze začátku jsem nevěděla co dělat a on mě našel. Nejdřív mě chtěl zabít, ale tak nějak jsme nakonec skončili v posteli."

"Tak to si neumím moc dobře představit," přiznala jsem. U nás s Calebem to bylo jiné. Někdo napadl naší vesnici a on tam zrovna procházel. Můj otec ho požádal, aby mě vzal s sebou. To bylo vlastně naposled, co jsem viděla někoho z mé rodiny.

"Vypadáš zamyšleně," poznamenala blonďatá vlčice a postavila přede mě sklenici s krví. Na tázavý pohled mi vysvětlila, že je to umělá krev.

"Děkuju," pousmála jsem se a pořádně jsem se napila. "Prostě jsem se zamyslela, vzpomněla jsem si na své první setkání s Calebem."

"Jaké bylo?" zeptala se.

Naklonila jsem hlavu na stranu. "No, nebylo to zrovna nejlepší. Byla jsem naštvaná, protože mě vzal pryč z vesnice a proměnil mě v upírku. Nikdy už jsem se tam nevrátila. Vlastně ho o to požádal otec, aby mě vzal pryč, ale dodnes nevím, proč to Caleb vlastně udělal."

"Třeba ses mu prostě líbila, ne? Mezi vámi snad nic není?"

"Ne, není. Jen spolu žijeme, je pro mě jako otec," zasmála jsem se. Neříkám, že se mezi námi nikdy nic nestalo, ale opravdu byl spíš jako rodič.

"Vždyť vypadá tak na 23, to bys měla mladýho tátu," smála se.

Taky jsem se začala smát, ale potom jsem ucítila známý pach a ztuhla jsem. Podívala jsem se k východu.

"Co tu dělá?" zavrčela jsem.

"Co se děje?" zeptala se Sen a také se podívala k východu. Potom se zamračila. "Co tu dělá tak mladá dívka?"

"Nevím, taky by mě to zajímalo," povzdechla jsem si. Napila jsem se krve a v duchu jsem zavolala Caleba.

Objevil se takřka okamžitě. "Co se děje?" zeptal se.

"Víš, nechci ti nic říkat, ale támhle je moje spolužačka," zavrčela jsem.

"To je jedno, ne? Stejně tě nemůže poznat," pokrčil rameny. Samantha před něj postavila sklenici s krví a on se hltavě napil. "Dneska bych si dal nějakýho člověka."

"Ale když já nevím, ona na mě byla milá. Co když se jí něco stane?" zeptala jsem se. Samotnou mě to překvapilo.


Ewilan vběhla do klubu a vyhledala svého bratra. Věděla, že tu má dneska směnu. Chtěla ho překvapit, tak mu skočila zezadu na záda.

Rozesmál se a schodil jí. "Věděl jsem, že se tady dneska ukážeš. Navíc jsem tě cítil už sto metrů od klubu. Nikdy se nepoučíš."

"Cse, chtěla jsem tě překvapit!" Ewilan se na oko urazila.

"Moc se ti to nepovedlo, radši si běž dát něco k pití, jo? Musím obsloužit pár stolů ve vedlejší místnosti."

"Řekni mi, proč musím mít za bratra zrovna tebe. Seš na mě zlej a ani se nenecháš překvapit. Asi tě vyměním!"


Alex šla rovnou na věc. Věděla, že když se jí povede vylákat nějakého vlkodlaka, démona nebo upíra, tak jí přijmou do tajného spolku.

Vybrala si jednoho upíra, co vypadal dost slabě. Začala s ním flirtovat a nabídla mu, že mu dá svou krev, když s ní půjde ven.

Upír se nechal zlákat a následoval jí. Bohužel nebyl tak hloupý, jak si Alex myslela. Dal tajné znamená pár svým známým a vyšel do teplé noci.

Blondýnka ho zavedla do vedlejší uličky a usmála se. "Tak jsme tady, teď dostaneš, co si zasloužíš!"

"Jsi šikovná, povedlo se ti přivést upíra. Čekal bych spíš nějakého vlkodlaka." Ze stínů vystoupil černovlasý chlapec a postavil se vedle Alex.

Z druhé strany se postavili další dva.

Upír se začal smát. "Myslíte si, že tak snadno vlákáte upíra do pasti? Ale je pravda, že jsem už dlouho nepil andělskou krev. I když je z poloviny nečistá." Podíval se na černovláska.

Byl rychlejší než oni. Za jeho zády se objevili další dva upíři. Jeden z nich se zakousl do Alexina hrdla.


Ucítila jsem krev. Nebyla jsem sama, ucítili jí i ostatní. Všichni upíři v baru se napnuli a někteří se přemáhali, aby nevyrazili ven.

"Sakra, ta holka je snad úplně blbá!" zaklela Samantha a vyběhla z baru. Podívala jsem se na Caleba a následovala jsem jí. Vím, že mi byl v patách.

Připojil se k nám ještě Walter a o pár vteřin později jsme byli na místě.

"Tohle se u nás v baru nedělá!" zavrčela Sen a odhodila upíra od Alex. Ten zavrčel a pustil se do ní.

Na nic jsem nečekala a dívku jsem chytila do rukou. Utekla jsem s ní do nedalekého parku. Věděla jsem, že Caleb ochrání zbytek. Walter a Samantha tu nechtějí žádné krveprolití.

"Nech mě být!" házela sebou Alex, když jsem se zastavila. Položila jsem jí na lavičku a sehnula jsem se k jejímu krku. Její krev voněla, ale neměla jsem problém se sebeovládáním. Rychle jsem ranky olízla a sledovala jsem, jak se zacelují.

"Nic ti nedělám," zamumlala jsem, když jsem se odtáhla.

Trochu nechápavě mě pozorovala a potom si sáhla na krk. "Cos to udělala?"

"Zacelila jsem ti rány, už se tam nikdy nepřibližuj, jasný?" podívala jsem se jí do očí. Vtáhla jsem jí do svého vlivu a řekla jsem to znovu.

"Už se tam nepřiblížím," zašeptala.

"Tak je hodná," pousmála jsem se. Potom jsem se otočila a rozběhla jsem se zpátky do baru.



"Nechápu, co si ty děcka vůbec myslej!" řekl Walter a naštvaně praštil pěstí do stolu. Sen ho chytla za ruku a pokusila se ho uklidnit.

"Lidé sem přece chodí často, ne?" zeptal se Caleb.

"To sice ano, ale tohle byli Arixové, u těch smrdí krev pomalu na kilometr. U normálních lidí to cítit není, když je někdo venku vysává," povzdechla si Samantha.

"Bylo to celkem drsný, ty upíři se nechtěli jen tak vzdát. Jednoho z nich jsem musel zabít." Caleb si prohrábl vlasy a podíval se na mě.

"Vzala jsem tu dívku pryč a použila jsem na ní vliv, aby se sem už nepřibližovala," řekla jsem.


"Děláš si ze mě srandu, že jo?" zavrčel Leon, když mu kamarád konečně otevřel dveře od pokoje.

Černovlásek se zamračil a uhnul, aby mohl vejít. "Někdo to udělat musel, když ses k tomu ty neměl."

Leon zabouchl dveře a přirazil Axela na zeď. "Tak poslouchej, mě nevadí zabíjení, ale ten klub je nebezpečnej. Víš kolik jich tam je?!"

"Zastavili nás nějaký dva upíři, vlkodlačice a upírka. Ta někam odvedla Alex."

Leon byl naštvaný. "Alex už se vrátila na kolej, to teď neřeším. To ty jsi je tam navedl! A navíc už do spolku nikoho novýho nebereme!"

"Zvaž to, ta holka je šikovná."

"Řekni mi, jak vypadala ta upírka."

"Nevím, byla tam tma. Vím jen, že měla tmavě hnědý vlasy a nebyla moc vysoká, proč se ptáš na tohle?" Axel to nechápal, ale byl rád, že už Leon tolik nezuří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | 12. března 2013 v 20:59 | Reagovat

tak rychle další xDD a makeeeej xDD a jiný komenty ze mě asi nedostaneš xDD

2 Akča :3 Akča :3 | E-mail | Web | 14. března 2013 v 14:10 | Reagovat

Chudák Hardy... s ním mám nějakej problém... :D Jinak good. :D

3 Safi Safi | 24. března 2013 v 18:54 | Reagovat

Skvela kapitola ...těším se na pokracko x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama