Change me - 18.

15. března 2013 v 19:54 | Rena Stirk |  change me

S holkama jsme si daly oběd a probraly jsme takové ty klasické holčičí věci. Přála jsem jim jejich štěstí, takže jsem si ráda vyslechla novinky. Sany pořád psala smsky tomu svému, ale chvílemi dokonce bez přerušování vyprávěla.


Když jsme se musely rozloučit, tak jsem ještě zašla do města a omrkla jsem pár obchodů. Neměla jsem co dělat, tak jsem se prostě jen tak flákala. Přemýšlela jsem, kdy se zase uvidím s Kishem, ale potom jsem to nechala plavat. My se vždycky nějak najdeme.


"Tak co chlape, už mi řekneš, co se děje?" zeptal se Katsu. Kisho se na něj jen podíval a pokrčil rameny. "Není to nic důležitýho, vlastně to nic není."

"Ale jsme nejlepší kámoši, ne? Mě bys to říct mohl. Vidím to na tobě, nemusíš mi lhát," naléhal.

Kisho si povzdechl a podíval se na nebe. "To nic, jen mě vyhodili z práce, ale už jsem si našel jinou," zalhal. Sice to byl nejlepší kámoš, ale nic mu do toho nebylo. Tyhle kluci by vztah s takovou holkou nepochopili. Pro ně by to byla jen nějaká bezcenná sponzorka.

"Ale vážně mi přijdeš nějakej divnej. Jasně, chápu že vyhazov není nic dobrýho, ale nemusel bys kvůli tomu bejt takovejhle," mumlal si Katsu.

"Jakej?" zajímal se Kisho.

"No prostě takovej zamyšlenej, zamlklej. To na tebe prostě nesedí, nejsi to ty."

"Přestaň si už stěžovat, večer se porvem s nějakýma klukama, jo? Už jsem to domluvil, budu bojovat taky," usmál se.

Katsu se sice ještě chvíli tvářil dost nedůvěřivě, ale potom se zasmál. Kisho si oddechl, bylo to v pořádku.


"Tak co budeme dělat?" zeptala se vesele Maiki a pověsila se na Ewilan. Ta protočila oči v sloup a odstrčila jí k Renovi.

"Nevím, mám dneska nějakou práci, takže s váma asi moc dlouho nebudu," prohlásil Zef.

"Jakto? Už strašně dlouho jsme něco nepodnikli všichni společně," povzdechla si Maiki.

"To teď asi ani nepůjde, Kath si někde lítá s tou holkou a ostatní z gangu maj svoje povinnosti," prohodil Ren.

"Tak si každej budeme dělat svoje, to nám neuškodí, ne?" ozvala se Ewilan.

"Ale já bych se nudila, chci podniknout něco s partou!" trvala si na svém Maiki.

"Tak podnikneme něco jen spolu, ano? Uděláme si hezkej den. Půjdem do nějakýho parku a dáme si zmrzku," usmál se Ren. Ewilan po něm děkovně mrkla.


Ještě chvíli jsem se procházela po městě a potom jsem zamířila domů. Rodiče tam nebyli, což mi naprosto vyhovovalo. Našla jsem na lince vzkaz, že museli kvůli jedné poradě odjet do Londýna.

Spokojeně jsem zapadla do pokoje a hodila jsem na sebe nějaké lepší oblečení, než byla školní uniforma. Rozhodla jsem se, že bych mohla trochu experimentovat.

Vzala jsem si na sebe krátkou černou sukni, na které byly rudé cákance. K tomu jsem si vzala černé tílko, přes které jsem hodila dámskou koženou bundu. Tu jsem nechala rozepnutou.

Podívala jsem se do zrcadla a zjistila jsem, že tomu něco chybí. Otevřela jsem skříň a prohrabala jsem se až na dno, kde jsem měla něco schovaného. Dostala jsem to od Minamiho k patnáctým narozeninám, měl to být vtip. K tomu jsem dostala ještě velkého plyšového méďu.

Vytáhla jsem to a usmála jsem se. To bylo přesně ono. Stáhla jsem si sukni, aby se mi to lépe nandavalo a poprvé v životě jsem si na sebe vzala černé podvazky.

Když jsem se na sebe podívala, byla jsem skoro spokojená. Vyhrabala jsem k tomu nějaké tmavé kozačky a oči jsem si obtáhla černými linkami. Na pusu potom přišla rudá rtěnka. Vypadalo to dobře.



Přemýšlela jsem, co bych asi tak mohla dělat. Nic mě nenapadalo, tak jsem si prostě sedla k počítači a pustila jsem si pár dílů seriálu.

Moc dlouho jsem u toho ale nevydržela. Nakonec jsem se zvedla, vzala jsem si černou kabelku s pár věci a vyběhla jsem z domu. První zastávka byla samozřejmě u Minamiho.

Když mi otevřel, tak na mě zůstal chvíli zírat. Byla jsem trochu nervózní. "Co, vypadám blbě?"

"Ne, to ne," zamumlal a přešel blíž. "Vypadáš dokonale!"

"Tak to děkuju," zašklebila jsem se.

"Co máš v plánu?" zeptal se a naklonil hlavu na stranu. Viděla jsem, jak mě sjel pohledem a zastavil se kousek pod sukní. "Je dost krátká."

"Rodiče nejsou doma a já se nudím, chci vyrazit někam ven. Jdeš taky?" odpověděla jsem otázkou.

Nevypadalo to, že by si to nějak moc rozmýšlel. "No samozřejmě, jak se vůbec můžeš ptát?"

Spokojeně jsem se usmála. "Tak se mi to líbí. Nevíš, kolik je vlastně hodin?" Všimla jsem si, že už začínali být na obloze první náznaky toho, že bede brzo večer.

"Nevím, ale podívám se ti. Půjde se převlíknout, chceš jít dál?" usmál se.

"To je dobrý, počkám tu na tebe," mrkla jsem.



Trvalo mu to strašně dlouho, ale po nějaké době se konečně objevil ve dveřích. Vražedně jsem ho sjela pohledem, ale potom jsem se musela pousmát. Měl na sobě koženou bundu, bílý tílko a černý upnutější rifle.

"Sluší ti to, zlato," mrkla jsem na něj.

"Snažil jsem se s tebou nějak sladit, ale nejspíš se mi to moc nepovedlo," povzdechl si. "Promiň, že mi to trvalo, brzo bude 7."

"Už tolik? To jsem u těch seriálů strávila docela dlouhou dobu," podivila jsem se.

"Na co si koukala?" zeptal se.

"No nejdřív na True Blood, ale potom jsem si pustila novej dír Vampire Diaries, znáš mě," zasmála jsem se.


"Tomuhle říkáš večer?" zavrčel Katsu a podíval se na Kisha. Ten pokrčil rameny a pousmál se. "No co, už je skoro tma."

"Budete se tam vybavovat nebo si to konečně rozdáme?!" ozvalo se z protějšího hloučku.

Kisho se podíval na kluky a kývnul. "Jsme připravený," oznámil. Potom si vyhrnul rukávy a rozběhl se proti o něco vyššímu klukovi. Ten si nejspíš myslel, že bude mít výhodu, ale Kisho byl rychlejší a mrštnější.

"Ty se pereš jenom s jedním? Já už mám dva!" zařval Katsu.

"Nepředhánějte se, na všechny se dostane," zasmál se Yoshiro.

Jeden kluk se ho pokusil uhodit zezadu do hlavy, ale Kisho to vytušil a včas se sehnul. Tohle přesně potřeboval, musel se pořádně vybít, protože měl být brzy turnaj. Potřeboval peníze, musel se postarat o svou rodinu.


Chvíli jsme přemýšleli, kam vlastně půjdeme, ale nakonec jsme zamířili do nějakého baru. Dokonce tam bez problému pustili i mě, což jsem se trochu divila.

"Vypadáš starší," zasmál se tiše Minami. Podívala jsem se na něj a usmála jsem se. "To je dobře, ne? Alespoň tu nevypadám jako dítě."

"Tys takhle ještě pořádně nikde nebyla, viď?"

"Vlastně ani ne, ale slyšela jsem hodně z vyprávění od holek."

"Vzorná studentka se začíná kazit," smál se mi. Uraženě jsem ho praštila do hrudníku, ale potom jsem se zasmála taky.

"Život je moc krátkej na to, abych ho promarnila učením," řekla jsem. Všimla jsem si, že mě pozoruje nějakej kluk a dost zvláštně si mě prohlíží, tak jsem se rychle nalepila na Minamiho a zamilovaně jsem se usmála.

"Copak se děje?" zeptal se překvapeně, nejspíš to nečekal.

"Tam je nějakej kluk a divně se na mě dívá, tak se tvař zamilovaně nebo tě uškrtím ve spaní," zažertovala jsem. Když jsem se na kluka podívala znovu, tak už se díval jinam.

"Dala by sis něco k pití?" zeptal se Minami. Chvilku jsem váhala, ale potom jsem přikývla. "Nějakej alkohol, chtěla bych to vyzkoušet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | 15. března 2013 v 21:40 | Reagovat

tak makej s dalším xDD a rychle :P

2 Dí de Fast Dí de Fast | Web | 18. března 2013 v 16:45 | Reagovat

To bolo úžasné :-D Súhlasím s Ewilan :D Rýchlo ďalší !! :-D

3 Popcorn Popcorn | Web | 24. března 2013 v 22:32 | Reagovat

Ahoj, založili sme nový blog čisto len o poviedkach. Ak by si mala záujem nejakú poviedku uverejniť (je úplne jedno o čom je, alebo aký štýl to je) tak mrkni k nám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama