Ragael

25. února 2013 v 21:42 | Rena Stirk |  Short Stories

"Udělali mnoho zlých věcí, ale přecijen nejsou zas tak špatní."


Otočila se, ale svého nejlepšího přítele nikde neviděla. Jak by také mohla, vždyť zemřel. Jeho hlas nesl sám vzduch, kterým se on stal. Jakoby se jí snažil přesvědčit, ale ona to okamžitě zavrhla. Cítila to, ten vztek v sobě. Toužila po pomstě. Po odplatě všem lidem za to, že pro ně zemřel její nejlepší přítel.


Andělé se rodí z posvátné mlhy. Objeví se jen jeden za sto let. Nestárnou, přicházejí na svět jako čerstvě dospělí.

Regael byl anděl, který miloval lidské bytosti. Byl jedním z nejstarších a nejváženějších. Každý z andělů dokázal sestoupit na zem, ale jen on se v tom tak vyžíval. Při vstupu na zem se anděl dobrovolně vzdával svých křídel. Byl křehký a bezmocný jako lidé. Jeho křídla se objevila až ve chvíli, kdy se rozhodl vrátit domů. Viděl, jak chce nějaký muž zastřelit mladého chlapce, a i přes zákaz sestoupil na zem. Snažil se s ním rozmlouvat, ale muž byl hluchý. Zabil anděla střelou do srdce.

Zakřičela a chytila se za hlavu. Cítila, jak jí přemáhají její zlé pocity. Neunesla ztrátu nejbližšího přítele. Chtěla je zabít, všechny. "Jak může anděl zemřít kvůli člověku?!"

Nikdo jí nedokázal odpovědět. I ostatní z toho byli zdrceni, ale jí to bolelo nejvíc. Temnota v ní začínala vítězit. Cítila, jak jí ovinul prudký závan větru. Nezemřel, pořád jí pozoroval, ale ona si to neuvědomovala. Chtěl jí ochránit před její vnitřní temnotou, ale nesvedl nic.

Vždy v sobě měla něco temného, ale dokud tu byl, tak s tím dokázala bojovat. On její temnotu přehlušil. Dokud byl na živu, dělil se s ní o svou dobrotu.

Zavřela oči, a když je znovu otevřela, tak bylo jasné, že prohrála svůj boj.

Sebrala svou sílu a přiblížila se k zemi. Její tělo vzplanulo jasným modrým ohněm, který však nechladil, ale pálil víc, než kterýkoliv jiný. Její křídla byla teď z jedné poloviny černá a barvila se další peříčka.

Dopadla na zem a tráva pod jejími kroky začínala hořet. Byla plná pomsty. Odmítla se vzdát křídel a znovu se zvedla do vzduchu. Zamířila do města. Do toho, kde se nacházel Ragaelův vrah. Nikdo ho za jeho čin nepotrestal, protože utekl, ale ona věděla kde se nachází.

Našla ho a dopadla na zem před něj. Vytřeštil oči hrůzou a chtěl utéct, ale ona na něj poslala svůj plamen. Dívala se jak hoří a prosí o pomoc. Líbilo se jí to.

Do jejích zad se opřel prudký vítr, ale ona ho ignorovala. Nedokázala rozumně přemýšlet. Tak moc jí zasáhla jeho smrt.

Muž zemřel. Oheň ho rozežral tak, že z něj zbyl jen popel.



"Neměla jsi to dělat, dcero má. Náš druh zemřel dobrovolně," ozvalo se za ní. Otočila se a setkala se s těma nejmodřejšíma očima. Lireel, nejvyšší anděl. Blonďaté vlasy mu povlávaly kolem nádherného obličeje a po jeho tvářích se kutálely slzy.

"Nemůžu žít, když tu není," zašeptala. Přešla blíž k němu a nechala oheň, aby zmizel. Natáhla k němu ruku a vzala do ní jeho meč. Potom se upřímně usmála a podala mu rukojeť.

"Tak rád bych ti to odpustil, ty to víš," řekl. Uchopil zbraň za nabízenou rukojeť a rychlým mávnutím jí propíchl hruď.

Sesunula se mu do náruče a její křídla zmizela. Přitiskl jí k sobě a podíval se na nebe. Bylo to správné rozhodnutí? Všechny je bral jako svoje děti. Zabít své dítě je přeci ten největší hřích.



Krev karmínová rudě barví svět.
Na životě lpět, lze jen než ztratíš květ.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alík Alík | 27. února 2013 v 16:00 | Reagovat

Cool :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama