Change me - 9.

12. ledna 2013 v 15:08 | Rena Stirk |  change me

"Tak sakra aspoň otevři oči, když už chceš brečet," zatřásl se mnou. Zarazila jsem se a rychle jsem je otevřela. "Kisho?" nechápala jsem. Ušklíbl se a přikývl. "Chtěla bys, aby to byl někdo jiný, že? Třeba ten tvůj přítel Minami."


"To ne, d-děkuju," zamumlala jsem. Stále jsem si ho nechápavě prohlížela. Ani jsem si neuvědomila, že ten šok zastavil můj neoprávněný pláč. Kdybych aspoň měla důvod brečet, ale já brečela jen kvůli tomu, že se mi nechtěl ukázat. To je ubohý!

"Nemáš zač, ale nemysli si, že tě budu zachraňovat pokaždý. Já mám i svoje plány, tak na to nemám čas, jasný? Příště sem nechoď," řekl a vstal. Když jsem brečela, tak jsem samozřejmě ani nepostřehla, že si přede mě sednul.

"Kam jdeš? Chtěla bych se ti nějak odvděčit!" vyhrkla jsem a rychle jsem se postavila. Uchechtl se a zakroutil hlavou. "Já nepotřebuju tvůj vděk."

"Prosím!" zatáhla jsem ho za ruku. Znovu zavrtěl hlavou. "Ne, navíc už je dost pozdě, tak bys měla jít domů, aby rodiče neměli strach."

"Tohle je pro mě důležitější. Ty jsi mě zachránil, i když si nemusel. Pojí nás jen to, že chodíme na stejnou školu, tak mě prosím nech se ti nějak odvděčit. Třeba tě můžu pozvat na jídlo," navrhla jsem. Chvilku vypadal, že váhá, ale potom zavrtěl hlavou.

"Pokud nechceš na jídlo, tak ti budu nosit každej den do školy svačiny a budu se u toho tvářit jako zamilovaná puberťačka. Tvoje pověst by šla do kytek," změnila jsem strategii. Trochu vyděšeně se na mě podíval. "To nemyslíš vážně!"

"Myslím! A na krabičce na svačinu by byly vždycky nějaký srdíčka a kytičky a tak. Hlavně hodně barev," pousmála jsem se. Pokusila jsem se tvářit, jakože to myslím smrtelně vážně. Hlasitě polknul a bezbraně se na mě podíval. "Tak dobře, můžeš mě pozvat na jídlo, ale žádný barevný kytičkový svačiny!"

"A srdíčkový bejt můžou?" zeptala jsem se a sladce jsem se usmála. "Ne!" řekl nekompromisně. Potěšeně jsem se usmála. "Ale restauraci vybírám já!" prohlásila jsem. Potom jsem ho chytla za ruku a rozběhla jsem se. Nezbylo mu nic jiného, než mě následovat.



"Tak co si dáš?" zeptala jsem se a přistrčila jsem mu jídelní lístek. Vypadal trochu nervózně. Vzal ho do ruky a začal v něm listovat. "To je bláznovství, takový ceny," zamumlal.

"To je v pohodě, tohle je na mě, vzpomínáš? Mám s sebou dost peněz, tak se neboj si pořádně vybrat. Pamatuj, když budeš pořádně jíst, tak budeš silnější. Tuhle restauraci mám ráda, chodíme sem s partou někdy po škole," usmála jsem se.

Podíval se na mě a povzdechl si. "Zapomínám, že to u vás prostě chodí jinak, ale snobskej život bych nechtěl, asi bych se unudil. Takže říkáš, že si můžu dát co chci?"

"Dej si všechno, na co máš chuť. Svačinky si mi zakázal, takže pochybuju, že se ještě někdy necháš pozvat. Prostě si to užij," mrkla jsem na něj. Sama jsem se do jídelního lístku dívat nemusela, přesně jsem věděla, na co mám chuť.

"Neměla by ses podívat, jestli ti třeba nevolali rodiče?" zeptal se. Zrovna přišel číšník, tak jsme si objednali. Potom jsem se na něj podívala a pokrčila jsem rameny. "Asi jo, ale nejspíš nic nenajdu."

Zalovila jsem v tašce a vytáhla jsem mobil. Měla jsem jednu novou zprávu od Minamiho, jinak nic. Rozklikla jsem jí a rychle jsem to přečetla.

Kde jsi, hvězdičko? Byl jsem u vás, ale tvoje máma řekla, že ses ještě nevrátila. Mám o tebe strach, tak prosím odepiš, ano? Chtěl jsem se s tebou podívat na jeden film.

Stočila jsem pohled na Kisha. "Rodiče mě nehledají, nejspíš je jim to jedno. Píše mi jenom Minami, takže je to jedno," pousmála jsem se. Potom jsem odepsala.

Omlouvám se, zase se mě někdo pokusil znásilnit, však to znáš :D. Zachránil mě Kisho, tak jsem ho pozvala na jídlo. Jinak jsem se předtím procházela, tak na film koukneme jindy :).

"To je tvůj přítel, ne? Asi by nechtěl, abychom tu byli spolu," řekl Kisho a nadzvedl jedno obočí. Vyhýbavě jsem se usmála. "Ne tak docela, ale to je jedno."

Nevím proč, ale nějak jsem chtěla, aby věděl, že s Minamim nechodím. Bylo to divné, styděla jsem se za to, že mám takové myšlenky, ale nemohla jsem si pomoct.

"Není to jedno, povídej. Nejspíš by mu to vadilo, to ti je jedno?" vyptával se. Z jeho výrazu jsem měla pocit, že se dobře baví, ale mě to nebylo vůbec příjemné.

"Tak to není. Není mi to jedno, ale není tu nic, co by mu mělo vadit!" trochu jsem zvedla hlas. Kisho se mi podíval do očí a potom se rozesmál. "Už lituješ toho, žes mě sem pozvala, co?"

Zavrtěla jsem hlavou a uklidnila jsem se. "Jestli ti jde o tohle, tak toho nelituju. A nebuď na mě hnusnej, protože bych si mohla vymyslet něco podobnýho těm svačinkám."

"Ne vážně, tohle mě docela zajímá. Proč ti je jedno, že by to mohlo tvému příteli vadit? Copak se díváš jen na sebe? Chováš se k němu trochu divně, nemyslíš?"

"Nech toho," povzdechla jsem si. V tom nám přinesli jídlo, což přerušilo náš rozhovor. Byla jsem docela vděčná, protože jsem doufala, že už se k tomu nebude vracet.

"Dobrou chuť," popřála jsem mu a začala jsem jíst. Taky mi popřál dobrou chuť a pustil se do své porce. Při jídle jsme byli ticho.



"Příště tě zachraňovat nebudu, jestli se pak do mě zase pokusíš nacpat tolik jídla," uchechtl se a zapnul si bundu. "Začíná být docela zima, že?"

"Já ani nevím, tahle uniforma je docela teplá, i když na to nevypadá," pousmála jsem se. Všimla jsem si, že má v té bundě nějakou trhlinu. "Jak se ti to stalo?"

"Co?" zeptal se. Potom se však podíval kam se dívám. "Při jedné rvačce. Kluci na ně trochu nestačili, tak jsem se přidal. Jeden z tý druhý party měl nůž, tak mě trochu škrábnul. Mám na tom místě malou jizvu."

"Tak to jo, ale proč se vlastně pořád tak perete? To se spolu nemůžete normálně bavit?" zeptala jsem. Pomalu jsme se loudali z restaurace. Nabídl se, že mě doprovodí.

"To nejde, každej jsme prostě jinej. My co máme stejný cíle spolu jdeme do gangu, když si rozumíme. Je to něco jako ta vaše parta, ale my mezi sebou soupeříme o to, kdo je lepší. Je to prostě chlapská čest, ale v některejch gangách jsou i holky. Ty se ale neperou, jsou tam spíš jen tak pro rozptýlení. Většinou maj něco s nějakym klukem z toho gangu," vysvětloval.

Trochu jsem se zarazila a na chvíli jsem se zadívala do země. Potom jsem se však podívala na nebe. "A u vás v gangu jsou nějaké holky? Ty nějakou máš?" zeptala jsem se. Musela jsem se kousnout do rtu, protože jsem si připadala strašně trapně.

"Nejsou a nemám, přijde mi to zbytečný. Nemůžu si jen tak najít nějakou holku, musí mi připadat výjmečná. Ale i když se nějaká taková najde, tak to není jednoduchý, protože bych jí nemohl brát často někam na jídlo, do kina nebo prostě jen ven. Čas a peníze mi v tomhle moc nepřejou," pousmál se. "Víš, připadám si docela divně, že se o tom s tebou takhle bavím."

"To je dobrý. Vždyť to přece není jen o penězích. Myslela jsem, že je důležitý, aby spolu dva lidé byli štastní, ne? Já tohle moc neznám. Šťastná jsem jen s přáteli, ale mám domluveného sboubence. Je to Teruki, ten idiot od nás ze školy. Nesnáším ho," povzdechla jsem si.

"Vždyť ale chodíš s Minamim, ne?" namítnul. Podívala jsem se na něj a váhavě jsem zavrtěla hlavou. "Slíbíš mi, že se to nikdo nedozví?" zeptala jsem se. "Pro mě za mě," přikývl. Pousmála jsem se. "Minami není můj přítel, ale jen nejlepší kamarád. Děláme to, abychom naštvali Terukiho, a taky jsme se chtěli zbavit nápadníků a nápadnic. Víš jak to myslím, ne?"

"Jasně, ale použít slova jako nápadníků a nápadnic mi přijde divný," rozesmál se. "Víš, že bys mi ale neměla tolik věřit? Jak víš, že jsem ti nelhal?"

"Věřím ti," řekla jsem tiše. Podíval se na mě a ušklíbl se. "Jak můžeš věřit někomu, koho vlastně ani neznáš? Tvým rodičům by asi vadilo, kdyby nás spolu viděli."

"To je mi jedno, prostě ti věřím. Poslední dobou často přemýšlím jaké by to bylo, kdybych se narodila do normální rodiny. Asi ti závidím," zamumlala jsem.



Po zbytek cesty jsme šli v naprosté tichosti. Nikdo z nás nic neříkal. Myslím, že jsme oba o něčem přemýšleli, ale o čem on to nevím. Já jsem měla zase svoje super myšlenkové pochody. Nechápala jsem, proč jsem mu řekla o tom s Minamim, ale děsila jsem se toho, že k němu možná začínám chovat nějaké zvláštní sympatie. Moc jsem tomu nerozumněla, protože ho vlastně vůbec neznám, ale věděla jsem, že tohle ještě bude mít nějakou zajímavou dohru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 12. ledna 2013 v 15:18 | Reagovat

nya super :DD to chce další díl ;) :DDD

2 Ewilan Ewilan | Web | 12. ledna 2013 v 17:14 | Reagovat

tak hezky pokračování xD a makej xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama