Change me - 14, 15, 16.

29. ledna 2013 v 13:15 | Rena Stirk |  change me
Předem bych vás chtěla upozornit, že byste se tomu konci neměli smát.. Vím, že to neumím dobře napsat, ale to je vážné postižení, tak prosím... :D Ne.. prostě mi hráblo, tak.. Řekla bych, ať to nečtete, ale proč bych se s tím psala, že?.. Za ten konec se mírně(trochu víc..) stydím, takže.. Prostě si to přečtěte, ale nesmějte se.. Další věc, samozřejmě jsem to po sobě nečetla, tak mě kdyžtak upozorněte na chyby... :D
A je to extra dlouhý díl.. 14-15-16 + ještě jedna strana navíc.. have fun :D


Celé dopoledne jsem byla ve škole, stejně jako ostatní předsedové. Kupodivu tu byl i Nobu, což mě docela překvapilo. Museli jsme se postarat o to, aby bylo vše dokonale připraveno. Bylo tam i pár dobrovolníků z našich tříd. Dost mě to potěšilo, protože jsem zahlédla i Maiki a nějakou její kamarádku. Ta se sice netvářila moc nadšeně, ale z Maiki přímo sršela energie.



Kolem čtvrté hodiny jsem se doma začala připravovat, protože ze mě máma chtěla mít dokonalou dámu. Vzdala to, když jsem si třikrát smyla růžové stíny a vyměnila je za jedny v barvě šatů a za černé linky. Ještě řasenku a rudou rtěnku a byla jsem spokojená. Máma se s tím nakonec smířila a dala mi perlovou korunku s diamantem. Chvíli jsem přemýšlela o tom, že jí naschvál někde zapomenu, ale potom jsem si to rozmyslela. Nemusím na ní být hnusná, když se tak snaží. Kupodivu jsme se při přípravách na ples i zasmály. Nakonec jsem pomáhala vybrat šaty i já jí, protože chtěla na mém plesu vypadat dobře. Dokonce mi i slíbila, že se tam s otcem nezdrží moc dlouho. Za to jsem jí byla vděčná.



Krátce po šesté dorazil Teruki se svými rodiči. Chtěl se vytáhnout, takže prý pojedeme jeho autem a rodiče za námi. Jo, ten blbec má opravdu řidičák. Beztak u zkoušek někoho podplatil, nikdo kdo má rozum by mu ho nedal.

Rodiče se samozřejmě ptali na monokl. Řekl jim, že mu to uděli nějaký týpci, když chránil starou paní před okradením. Měla jsem co dělat, abych se neudusila smíchy. Rodiče na mě sice koukali blbě, ale já to fakt nemohla zastavit. Teruki se mě naopak snažil umlčet pohledem, ale to mi vždy jen přivodilo další záchvat.

Když jsem se dosmála, tak jsme přešli do jídelny a dali jsme si večeři. Sice jsem neměla moc hlad, ale nechtěla jsem vypadat jako nějaká anorektička, takže jsem něco snědla.

Po jídle jsme konečně vyrazili. Sice jsem se bála, že tu cestu s ním nepřežiju, ale nakonec jsem to zvládla. Celou cestu se mi snažil vnutit, že celý večer nesmím tancovat s nikým jiným než s ním, a že bych se od něj neměla hnout ani na krok. Myslela jsem, že ho zabiju, když se vytasil s tím, že mě bude doprovázet i na záchod. Idiot.



Když jsme dorazili na ples, okamžitě jsem se ztratila v hloučku lidí. Rychle jsem se protáhla dovnitř a vyhledala jsem svojí partu. Akira měla moc hezký šaty a Minami ve svém bílém obleku svítil do dálky. Mile jsem se na ně usmála.

"Tak jak se máte?" zeptala jsem se a nalila jsem si do kelímku nějakou limonádu. Strategicky stáli hned vedle toho, takže jsem nemusela nikam chodit.

"Docela dobře, nemohla jsem dospat, jak jsem se těšila. A co ty?" ujala se slova Akira. Jen jsem se usmála a kývla jsem hlavou ke vchodu, protože zrovna vcházel Teruki. "Co myslíš?"

"Neboj, já tě ochráním," ozval se Minami a přitáhnul si mě blíž. Jednou rukou mě šikovně objal kolem pasu a druhou mi ukradl džus, který následně vypil. "Baka!" zamračila jsem se na něj.

"On chtěl určitě jenom zkusit, jestli to není otrávený," bránil ho Andrew. Akira se jen smála. Hlasitě jsem si povzdechla a rozhlédla jsem se kolem. Všimla jsem si, že už je tu i Maiki a její kamarádka. Byli s nima ještě dva kluci od nás ze třídy. Všem jim to hrozně slušelo. Maiki si všimla mého pohledu a plaše se usmála. Rychle jsem jí úsměv oplatila a ukázala jsem jí zvednutý palec.



"Kdopak to tu je? Že by to byly zdejší královny? Asi to tak bude, protože tady nic lepšího nemaj," ozvalo se za námi. S Akirou jsme se na sebe podívaly a otráveně jsme se otočily. Byly to holky z té partnerské školy.

"Vidím, že k nám slečny ubohé opět zavítaly, jako vždy," zavrčela Akira a nalila si do kelímku džus. Ani bych se nedivila, kdyby ho chtěla hodit po nějaké z holek.

"Ale, přece si nebudeme kazit ples, ne?" usmála se na nás jedna z té party. Ten falešný milý úsměv bych jí nejradši rychle srazila, ale ovládla jsem se. Zrovna jsem chtěla něco říct, když se u nás objevil jeden z nejméně vítaných členů naší školy. Rychle jsem se podívala na Minamiho a přemýšlela jsem, kudy uteču.

"Kam si zmizela? Už asi deset minut tě tady hledám!" vyjel na mě. Zaskřipala jsem zubama a podívala jsem se mu do očí. "Bavím se s přáteli, víš co to slovo znamená?"

Nenamáhal se s odpovědí a prostě mě jen čapl za loket a odtáhl mě na parket. "Aspoň se teď tvař mile, protože nás pozorujou rodiče a já nestojím o žádný nepříjemnosti," zavrčel. Pokusila jsem se tvářit lépe, ale když jsem měla před obličejem jeho výraz, tak to prostě nešlo.

Bohužel zrovna začali hrát nějakej ploužák, takže jsme se na sebe museli mačkat. Vlastně bysme nemuseli, ale než bych mu to vysvětlila, už by skončily další tři písničky. Chvíli to snad přežiju.



Po opravdu namáhavém ploužáku jsem se vrátila ke svým přátelům. Měli z toho samozřejmě ohromnou srandu, ale to jsem moc neřešila, oplatím jim to potom.

"Myslím, že přišel tvůj vyvolený," zašklebila jsem se na Akiru a ukázala jsem ke vchodu. Podívala se tam a o pár vteřin později jí radostně zasvítily očička. "Super! Třeba si se mnou zatancuje!"

"Moc bych na to nevsázela, ale budu ti držet palce," usmála jsem se. Potom jsem udělala pár kroků stranou a nalila jsem si pití, které jsem do sebe hned hodila. "Nějaká žíznivá, ne?" komentoval to Minami. Jen jsem se na něj usmála.

"Celou dobu tam z ní sál krev Teruki, tak se nediv, že potřebuje doplnit energii," zasmál se Andrew. "Tak to je pravda, no," souhlasil Minami.

"Jdem tancovat, kámo. Potřebuju, aby si mě všimnul, tak se musím stát hvězdou parketu," prohlásila Akira a čapla Andrewa za loket. Potom už ho rychle táhla na parket. Andrew se na nás otočil a zamával nám, jakoby to bylo naposled co se vidíme. To nás samozřejmě rozesmálo. "Akira ho jde týrat," smála jsem se.

Když jsem se uklidnila, všimla jsem si, že k nám přichází Maiki a táhne s sebou i tu svojí kamarádku. Mile jsem se usmála a zamávala jsem jí.

"Kdo to je?" zeptal se 'nenápadně' Minami. Stejně nenápadně jako se on ptal jsem ho trefila pěstí do břícha. "To je moje kamarádka, alespoň v to doufám," procedila jsem skrz zuby. Snažila jsem se, aby to vypadalo, že vlastně vůbec nemluvím.

"Ahoj," pozdravila Maiki a mile se usmála. "Čau," zavrčela druhá dívka. Všimla jsem si, že jí Maiki šlápla na nohu a musela jsem se začít smát.

"Čemu se směješ?!" vyjela na mě. Dosmála jsem se a nasadila jsem milý úsměv. "Neboj se, my tě neukousneme, tak se na mě nemusíš tak mračit. Minamiho si vůbec nevšímej, pokud máš třeba jen trému z kluků."

Zamračila se snad ještě víc. "Já nemám trému z kluků! Můj kluk je támhle u stolu, abys věděla!" prohlásila. Znovu jsem se usmála. "Tak to je dobře, doufám, že vám to spolu klape."

Rozhodla jsem se, že budu prostě milá. Dneska to má být fajn večer, tak si ho nebudu ničím kazit. Ani nikým, takže bych byla ráda, kdyby odsud Teruki vystřelil.

"Ona to nemyslí zle, prostě má jen předsudky," vysvětlila Maiki. Její kamarádka po ní hodila velmi naštvaný pohled. Zato já jsem se znovu usmála, dneska mám nějaký zvláštní den. Pořád se jen usmívám.

"To nevadí, já tě chápu, protože každý má nějaké předsudky, ale zkus nám dát šanci, nejsme zase tak špatní," natáhla jsem k ní ruku. "Jak se jmenuješ?"

Chvíli váhala a já si začínala myslet, že ruku nepřijme, ale nakonec mi jí stiskla. "Jsem Ewilan," řekla. "Já jsem Riana, ale stačí Ria," představila jsem se. To její jméno jsem tak nějak tušila, vzpomínám si na druhý školní den, to jsme se všichni představovali, ale raději jsem se zeptala.

"A já jsem vosk?" povzdechl si Minami. Omluvně jsem se na něj usmála. "Tohle je Minami, je to trochu blázínek, ale jinak je miloučkej, takže se nemusíte bát, že by vám něco udělal. To bych si ho podala."

Minami se zamračil, ale potom se na dívky mile usmál. "Riu neposlouchejte, ona si ze mě jen dělá srandu. Nejsem blázínek ani miloučkej, ale dívce bych opravdu neublížil."

"Seš blázínek! Miloučkej blázínek!" vražedně jsem se na něj podívala. Rozesmál se a zvednul mě do vzduchu. "Tak my jdeme tancovat, přidáte se s klukama?" mrknul na Maiki a Ewilan. Potom mě i přes moje protesty donesl na parket.

"Nenávidím tě," zavrčela jsem.



"Tak co, všimnul si tě?" zeptala jsem se Akiry, když jsme se znovu sešli u našeho strategického místa. Akira si povzdechla a zmučeně zavrtěla hlavou. "Tvářil se naprosto nepřítomně a ani jednou se na mě nepodíval."

"Měla sis vzít něco víc sexy," poznamenal Andrew. Akira ho sejmula takovým pohledem, že se raději schoval za Minamiho. Ten se samozřejmě smál.

"Z toho si nic nedělej a jeho neposlouchej, ty šaty jsou dobrý. Kluci akorát nechápou, že ten ples není o tom, abychom měly nějaký sexy šaty," snažila jsem se jí utěšit. "On si tě určitě všimne, jenom to chce čas. Ples se teprve rozjíždí, ještě tu ani nejsou všichni."

"Díky, stejně ho nakonec dostanu," usmála se na mě. Potom zvážněla. "Tvůj otec vypadal naštvaně, když tě Minami odnesl na parket a potom jste tančili, ale vypadalo to, že ho tvoje máma nějak uklidnila."

"Ještě jsou tady? Úplně jsem na to zapomněla!" vyjekla jsem. Akira mi položila ruku na rameno. "Klid, mám pro tebe ještě jednu zprávu. Před chvílí jsem je viděla s Terukiho rodičema odcházet na terasu, takže si teď můžeš chvíli dělat co chceš."

"Jak to všechno víš? Dala ses na špionskou kariéru nebo co?" smál se Minami. Akira se na něj významně podívala. "To bys chtěl vědět, co? Tohle je prostě skill!"

"A kde jsou vlastně tvoji rodiče? Jsou tu dnes vůbec?" napadlo mě. Akira zavrtěla hlavou. "Mamka sice chtěla, ale nakonec si to nechala vymluvit. Táta má dneska nějakou významnou večeři, takže mám volno. Je to drsný."

"Tak to máš dobrý," usmála jsem se. Potom jsem trochu posmutněla. Zatím jsem ho tu nikde neviděla, ale třeba ještě dorazí. Doufám. Měl by.


"Co máte dneska v plánu?" zeptal se Katsu a hodil na stůl několik plechovek. Leo si jednu hned přivlastnil. Potřeboval se něčeho napít, protože ho právě opustila jedna z jeho holek. Žralo ho to.

"Asi nic, dneska se budu jen tak flákat," prohlásil Kisho a taky si vzal jednu z plechovek. Chvíli sice přemýšlel, že by se zastavil na tom plese, ale byla to blbost. Kdyby se tam stavil, co by tam asi tak dělal? Všude spousta bohatejch a určitě by nikdo nestál o to, aby se tam promenádoval on. Ještě k tomu ani nemá žádnej oblek.

"Přemejšlel sem, že bych se mrknul na tu školní akci a zkusil bych tam něco ukrást. Holky si určitě nebudou hlídat kabelky," prohlásil Daisuke a zapálil si cigaretu. Byl sice nejmladší, ale kouřil už několik let.

"Ser na to kámo, co bys tam asi tak dělal?" zasmál se Yoshiro. Jako jediný neměl dnes ani pomyšlení na nějaké popíjení piva s přáteli. Měl na práci něco důležitějšího.

"Zase musíš makat?" zeptal se Katsu a vmáčknul se na gauč mezi Kisha a Lea. Daisuke se povaloval v křesle naproti. Yoshiro se jen usmál.

"Co musí člověk udělat, aby dostal takovou práci?" zeptal se Leo a propálil kamaráda pohledem. "Neříkej, že tě to s tou ženskou pořád štve," rýpnul si do něj Kisho.

"Tahle byla fajn, kupovala mi drahý dárky a brala mě na večeři do takovejch těch luxusních klubů, kde se na tebe číšník celou dobu jen usmívá. Není to stejný jako ty levný hospody, kde ti jídlo skoro házej na hlavu."

"Takovejch ženskejch je v klubu kde pracuju hodně, mohl bys to taky zkusit, protože máš celkem hezkej ksicht, ale to máte všichni," pokrčil rameny Yoshiro. "Někdy vás tam vezmu."

"To je dobrý, vydělám si jinak, tohle pro mě není," odmítl to Kisho. Příčilo se mu rozveselovat bohatý ženský, který nemaj na práci nic jinýho než podvádět manžela s mladšíma týpkama.

"Tvoje mínus, daj se tam vydělat dost slušný prachy a ty ženský ti ještě cpou něco navíc," prohlásil Yoshiro. Miloval svojí práci.

Kisho se napil piva a potom se rázně postavil. "Sorry, vzpomněl jsem si, že musím ještě něco udělat, tak se uvidíme zejtra. Čus."


"Půjdeš si zatancovat?" zeptal se Minami a usmál se na mě. Nejspíš poznal, že o něčem přemýšlím a trápí mě to, ale nechtěl to teď rozebírat. Tenhle jeho úsměv moc dobře znám. Přikývla jsem a nechala jsem se odvést na parket. Už zase hráli nějaký ploužák, ale s Minamim mi to nevadilo. V jeho náruči jsem se cítila bezpečně. Bylo to příjemné.

"Ples už se dost rozjel, nemyslíš?" podíval se mi do očí. Pomalu jsem přikývla a podívala jsem se jinam. "On přijde, a když ne, tak si ho podám," povzdechl si. Zachvěla jsem se. "Mě je to jedno, nemusí chodit, pokud se mu nechce. Nejsem tady kvůli němu, prostě se jen chci bavit. Mám plesy ráda."

Určitě poznal, že lžu, ale nechal si to pro sebe. Tohle na něm mám ráda. Sice se pak nejspíš zeptá, ale to už budu mít lepší náladu. Při tanci jsem se rozhlížela kolem a pozorovala jsem ostatní tancující páry. V jednom jsem dokonce poznala Sany a nějakého kluka. Vypadala šťastně, což mě donutilo vykouzlit na tváři úsměv. Moc jí to slušelo a on vypadal taky dobře. Přeju jí to.


"Tak dost, jdu rovnou na věc!" prohlásila Akira a vrazila kamarádovi do ruky svůj kelímek. "Buď tady a hlídej mi pití!"

Andrew se rozesmál a drze se z kelímku napil. "Tak jdi na věc, budu se dívat a budu ti držet palce, možná. Když budeš hodná, ale to ty moc nebýváš. No stejně ti je asi budu držet."

Akira se usmála a rázným krokem se vydala přes celý sál. Cestou se na ní otáčely pohledy a několik kluků se jí dokonce pokusilo požádat o tanec. Všechny odmítla, měla jasný cíl.

Zastavila se až před ním. Byla si vědoma toho, že je dost lidí pozoruje. "Co chceš?" zeptal se nezaujatě. Neměl zájem bavit se s holkou jako je ona. Sice už mu tolik nevadila, ale momentálně ho celkem štvala všechna ta pozornost.

"Zatančíš si se mnou?" sice to položila jako otázku, ale v mnoha směrech to znělo spíš jako prosté oznámení. Kath se krátce zasmál a potom se zamračil. "Ne."

"Já jsem se neptala," prohlásila Akira. Zacukalo jí přitom pravé obočí, protože nebyla zvyklá na to, že by jí někdy někdo takhle odmítl.

"To jsem pochopil," krátce se na jeho tváři usadil úsměv, ale ona poznala, že je falešný. "Prostě netančím, tak se s tím smiř a jdi to zkusit na někoho jinýho."

"Ale, copak to tu máme? Slyšeli jsme, že se vaše škola spojila s nějakou spodinou," ozvalo se za nimi. Akira se otočila a zaskřípala zubama. Nejvyšší elita z partnerské školy. Tři dívky a tři chlapci z bohatých rodin.

"Vidíte to? Tomuhle se říká půjčený oblek."

"Když nemáš peníze, tak bys sem neměl lézt, tohle je totiž jehom pro významný lidi."

"Ty seš významnej maximálně v uklízení hoven od silnice!"

Hlouček se rozesmál. Bavilo je si utahovat z druhých. Akira zatnula ruce v pěst. "Hleďte si svýho, jasný?!" zavrčela.

"Hm, že by ses taky přidala ke spodině? Copak, už nemáš peníze, tak se teď řadíš mezi chudáky?" začali se navážet i do Akiry.

Kath sevřel ruce v pěst a chtěl vrazit jednomu z kluků, ale Akira se postavila před něj a mile se na ně usmála. "Jestli máte nějaký problém, tak prosím odejděte. Nebudu tolerovat, že se někdo naváží do studenta z naší školy. Je jedno, že nemá tolik peněz. Je to stejný člověk jako my ostatní, dokonce podle mě daleko lepší než vy. To vy jste tu ta spodina!"

"Co si to-" někdo z nich chtěl nejspíš něco namítnout, ale to už Akira táhla Katha na parket. Zatáhla ho přímo doprostřed, takže už nemohl utéct.

"Teď si se mnou musíš zatančit," usmála se. Kath kupodivu ani neprotestoval. Odevzdaně jí chytnul a začal tančit. Akira se chvíli divila, že to vůbec umí, ale byla příjemně překvapená.

"Proč si se mě zastala?" zeptal se. Vrtalo mu to hlavou. Myslel si, že si bohatí všímají jen sebe a z ostatních si jen dělají srandu a využívají je, když se začnou nudit, ale ona se mu zdála jiná. Lepší.

"Proč ne? Vždyť jsem jen říkala pravdu. Já si to opravdu myslím, víš? Nemají důvod se do tebe navážet, jsou to prostě tupci. Tak už na ně zapomeň, jo?"

Kath se usmál. Poprvé se upřímně usmál a Akiře se z toho málem podlomily kolena. Lehce se začervenala a podívala se jinam. Chlapec se k ní naklonil a políbil jí na tvář. "Tak to máš jako mé poděkování, pro jednou."


Když skončila písnička, přesunuli jsme se zpátky k Andrewovi a pozorovali jsme Akiru a toho jejího prince. "Sluší jim to," usmála jsem se.

"Teď vypadá jako princezna," prohlásil Andrew. S Minamim jsme souhlasně přikývli. "Zítra bude doma poletovat jako torpédo a nadávat, že si zapomněla vzít jeho číslo," zasmála jsem se.

"To jo no, úplně si jí u toho umím představit. Bude ničit polštáře, a když jí přinesou snídani, tak jí obrátí sluhům na hlavu," přidal se Minami. "Ještě, že je zítra sobota."

"Riano," ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a nasadila jsem milý úsměv. "Ahoj mami, ahoj tati," řekla jsem. Snažila jsem se vypadat jako dokonalá dcera.

"Už budeme odcházet, tak se tu dobře bav a doraž v pořádku domů. Až budeš odcházet, tak si zavolej řidiče, hned pro tebe přijede," usmála se na mě mamka. Táta se mračil, ale to on dělá vždycky.

"A ještě něco, hledal tě Teruki, tak za ním zajdi. Myslím, že ti chtěl něco říct."

"Dobře, mějte se hezky," rozloučila jsem se. Chvilku jsem počkala a potom jsem se šťastně usmála. "Jsou pryč!"

"Myslíte, že bude ten kluk na Akiru hodnej?" zeptal se Andrew. Minami ho poplácal po zádech a usmál se. "Neboj se, ona má dobrej vkus, takže určitě. Nejspíš to nebude hned teď, ale nejpozději do týdne spolu začnou chodit."


"Začíná mě to tu nudit," povzdechla si Sany a táhla svého partnera z tanečního parketu. "Tak co bys chtěla dělat?" zeptal se.

"Nevím, mám chuť si zakouřit, tak bysme se mohli vypařit a jít si zatancovat někam do ulic, ne? Mohl bys zavolat partě."

"To bych mohl, zní to jako dobrej nápad," usmál se.

"Tak jdeme, tajný útěk z plesu zahájen!"

"Ty si do toho utíkání nějak žhavá."

"Mám absťák, potřebuju si zakouřit a potom si pořádně zatancovat. Můžem se ještě stavit pro nějaký pití, chápeš, ne?"

"Nemám nic proti."

"Tak pak zajdem ke kámošovi a uděláme nějakou pořádnou pařbu!"


"Co na ně říkáš?" zeptala se vesele Maiki a usmála se na kamarádku. Ewilan pokrčila rameny a podívala se jinam. "Nejsou zas tak špatný, no."

"Já se musím smát, podívejte se na Katha," zasmál se Zef. "Co je na tom tak špatnýho?" zeptal se Ren.

"Jo, co je na tom špatnýho? Vždyť je to hezký!" zamračila se Maiki.

"To sice jo, ale on potom zase přijde s tím, že ho donutila, aby s ní tancoval. Bude tvrdit, že to vůbec nechtěl a podívejte se na něj!"

"Jo, za to pusu na tvář se mu budu asi smát taky," přidala se Ewilan.

"Ste hrozný, láska je hezká, tak se tomu nesmějte," urazila se Maiki. Ren jí objal kolem ramen a přitiskl jí k sobě. "Ale notak, oni si jen dělaj srandu, nemysleli to zle."


Zapípal mi mobil. Nahodila jsem opravdu neinteligentní úsměv. "Kde ho máš?" zeptal se Minami a zvláštně si mě prohlédl.

Nevinně jsem se usmála a vyhrnula jsem si šaty. Sáhla jsem na stehno a vytáhla jsem ho z pouzdra na podvazku. "Ty kráso, tak to bych nečekal."

"Mám tam ještě kreditku, kartu od domu, protože klíče bych tam nenarvala a pět tisíc v hotovosti pro případ nouze. Máma na tom trvala," vysvětlila jsem.

Podívala jsem se na mobil a musela jsem se usmát. Psalo mi to neznámé číslo. Otevřela jsem zprávu a dala jsem se do čtení.

Já jsem ti říkal, že tě budu pozorovat.

Vytřeštila jsem oči a rychle jsem se rozhlédla. Nikde jsem neviděla nikoho podezřelého. Otevřela jsem si psaní zprávy a dala jsem se do odepisování.

Počkat, to co mi včera psalo na facebooku jsi byl ty? Kdo vlastně jsi?!

"Děje se něco?" zeptal se Minami. Zavrtěla jsem hlavou a stiskla jsem mobil v ruce. Čekala jsem na odpověď, ale stále nepřicházela.

"Vypadáš vynervovaně," prohlásil Andrew a podal mi kelímek s pitím. Vděčně jsem se na něj usmála a napila jsem se. Akira má skvělýho kamaráda, stejně jako já Minamiho.

Po nějaké době jsem se přemluvila k uklizení telefonu. Nevím proč, ale začínala jsem mít čím dál větší chuť se smát. Nechápala jsem to.

"Co se děje?" zeptal se Minami, když viděl můj výraz. "Neptej se pořád, jestli se něco děje, děje se něco a tak. Prostě se bav," zazubila jsem se a kopla jsem do sebe zbytek džusu.

"Hej Riano!" Ani jsem si nevšimla, že sem Teruki přišel. "Co chceš?" zeptala jsem se nevrle. Jakoby mě dobrá nálada zase opustila.

"Chci si s tebou promluvit, bude to chvilka," řekl a chytnul mě za loket. Pokusila jsem se mu vytrhnout, ale držel pevně. Povzdechla jsem si a dobrovolně jsem ho následovala, jinak bych nejspíš po chvíli někde spadla nebo do něčeho nabourala. Vešli jsme do zadního salónku a potom ještě po schodech nahoru. Sice jsem nevěděla, kam to vlastně jdeme, ale bylo mi to jedno. Už jsem to chtěla mít za sebou. Prošli jsme delší chodbou a šli jsme po dalších schodech, tentokrát dolů. Vyšli jsme ven a tam mě teprve pustil.

"Bylo to nutný? Vždyť jsme mohli normálně jen projít předním vchodem a udělat pár kroků," řekla jsem otráveně. "Tak cos mi chtěl?"

"Jo, bylo to nutný, protože takhle chvilku potrvá, než tě najde nějakej z tvejch kamarádů," zavrčel. Ucouvla jsem a nechápavě jsem se na něj dívala. "Co?"

Rychle mi chytnul ruce a přirazil mě ke zdi. "Hej co si to-" chytnul mi rukou pusu, abych nemohla mluvit. Druhou mi stále držel ruce. Pokusila jsem se ho kopnout, ale v té sukni to šlo blbě, takže to bylo bez výsledku. Snažila jsem se ho alespoň kousnout do ruky, ale jen se tomu zasmál.

Kdy ho tohle sakra přejde? Vždyť je to detinský. Tohle už vážně není normální. Asi si ostříhám vlasy, přebarvím se na nějakou hnusnou barvu a budu nosit tři vrstvy oblečení!

"Myslel jsem, že si nepřeje s tebou něco mít," ozvalo se za námi. Už podle hlasu jsem poznala kdo to je. Momentálně jsem se před ním cítila dost trapně. Proč mě musí pořád zachraňovat?!

"Tobě do toho nic není, tak si hleď svýho," odsekl Teruki a zajel mi rukou na prsa. Dostala jsem vztek a znovu jsem se ho pokusila kopnout. To už však ležel na zemi a Kisho klečel na něm. "Myslím, že bys měl odejít," řekl.

"Jestli si to ještě nepochopil, tak tohle je moje snoubenka!" zařval Teruki a pokusil se ho ze sebe shodit. Nepovedlo se mu to. "Už se k ní nikdy nepřiblížíš, jasný?" usmál se na něj Kisho. Tak smrtonosnej úsměv jsem snad ještě neviděla ani u Akiry, a to je co říct. Nikdo by si nepřál jí vylejt kafe. Hlavně ne ráno.

Teruki cosi zavrčel a uhodil Kisha do hrudi. Ten se jen podíval jinam a sejmul ho pěstí. Myslím, že jsem slyšela něco prasknout. Potom se zvedl a přešel ke mně. Ano, opravdu měl ruku trochu od krve a Teruki dost skuhral. "Pojď, jdeme," řekl a chytnul mě za zápěstí. Nebránila jsem se a poslušně jsem šla za ním. Ani mi nevadilo, že jdeme pryč od školy.



"Když tu nejsem, tak se vždycky dostaneš do nějakejch potíží," uchechtl se. Nekomentovala jsem to a jen jsem tiše šla vedle něj. Pořád mě ještě držel za zápěstí.

"Proč si s ním vůbec někam chodila? Vždyť přece víš, jak se k tobě chová, ne? Si hloupá."

"Nejsem hloupá, ale říkal, že mi chce jen něco říct. Měla jsem celkem dobrou náladu, kterou mi sice zkazil, ale myslela jsem, že to myslí vážně."

"Myslet znamená hovno vědět, nemůžu ti být pořád na blízku, abych tě před někým ochraňoval. Mám na práci i jiný věci!"

"Ale přišel si," zamumlala jsem. Podíval se na mě a na jeho tváři se krátce objevil úsměv. "Přišel, ale ani jsem nevěděl proč vlastně jdu. Podívej se na mě, ani nemám oblek."

Prohlédla jsem si ho a potěšeně jsem se usmála. "Ale máš koženou bundu, to je lepší," vyplázla jsem na něj jazyk. Podíval se jinam a zhluboka se nadechl. Měla jsem z toho vážně radost, myslela jsem, že jí někde vyhodil, ale on si jí vzal na sebe.

"Je teplejší než ta moje stará, tak jsem si jí vzal," zamumlal. I když venku vůbec nebyla zima, tak jsem se tvářila, že mu to věřím.

"To jo, ta bunda je teplá," usmívala jsem se.

Zašli jsme do nějakého parku a on se posadil na lavičku. Chvíli jsem jen koukala, ale potom jsem si sedla vedle něj. "Tohle je hezkej závěr plesu. Celkem jsem se tam nudila."

"Já jsem tyhle plesy pro bohatý nikdy nechápal a jsem za to rád," zasmál se. "Celkem ti to sluší," podíval se na mě. Mírně jsem se začervenala a podívala jsem se na zem. Od nikoho jinýho by mě to asi tolik nerozhodilo.

"Co se tak tváříš? Prostě sem tě jen pochválil!"

Podívala jsem se na něj a musela jsem se zasmát. Měl takovej bezbranej pohled, jakoby nevěděl, co má vlastně dělat.

"Proč sem tě sem bral?"

"No to nevím, to bys mi měl vysvětlit ty," usmála jsem se. Bylo to tu takový klidný a foukal příjemný vítr. Byla teplá noc.

"Nevím, prostě sem tě tam asi nemohl jen tak nechat."

Všimla jsem si, že zatíná jednu ruku v pěst a musela jsem se znovu zasmát. "Aspoň v tom nejsem sama."

"Jako v čem?" zeptal se.

"Vidím, jak si nervózní," usmívala jsem se.

"Nejsem nervózní, proč bych měl bejt nervní s holkou?"

"Protože zatínáš ruku v pěst a hodně měníš tón hlasu, asi proto," vyplázla jsem na něj jazyk. "Když se ti to nelíbí, tak tu být nemusím," zavrčel a postavil se. Rychle jsem vstala a stoupla jsem si před něj. "Nikam nechoď, nechci tu být sama," zamumlala jsem. Podívala jsem se mu do očí a všimla jsem si, že si povzdechl.

"Nikdy jsem nechtěl nic mít s holkou jako jsi ty," řekl a pomalu zajel jednou rukou do mých vlasů. Mírně jsem se zachvěla a podívala jsem se do země, ale on mě druhou rukou chytl pod bradou a přitáhl si mě blíž. "Tohle zůstane jen mezi námi," zašeptal a spojil naše rty.

Zavřela jsem oči a toužila jsem po tom, aby to nikdy neskončilo, ale realita je jiná než mé sny. Po chvíli se odtáhl. Otevřela jsem oči a on se podíval jinam. "Nemůže to zajít dál," zamumlal.

"Proč ne?" zeptala jsem se tiše. Chvíli nic neříkal, ale potom se mi podíval do očí a promluvil: "Protože ty jsi bohatá a rodiče ti vybíraj manžela mezi vyššíma vrstvama a co jsem já? Musím se snažit, abychom doma měli co jíst."

"Ale já nechci být s Terukim, ani s nikým jiným jako je on!" vyhrkla jsem. Stále se mi díval do očí a lehce se usmál. Zajel mi prsty do vlasů a strhnul mě na svou hruď. Pevně mě objal a já jsem zavřela oči. Zaryla jsem ruce do jeho bundy a doufala jsem, že mě nepustí.

"Vůbec se nechápu, nevím, co právě dělám," mumlal.

"Ale dělej to dál, je to příjemný."

Cítila jsem, že se zasmál. Jednou rukou mě začal hladit po vlasech a druhou mě pevně objímal. Chvílema jsem měla dokonce pocit, že mě rozmačká, ale nebála jsem se toho. Klidně bych tam takhle zůstala celou noc.



Objímali jsme se opravdu dlouho, ale potom se ode mě odtáhl s tím, že mě odvede domů. Myslela jsem si, že na to jednoduše zapomeneme, ale on mě lehce chytil za ruku.

"Teď už je pozdě, takže nás nemůže nikdo vidět," vysvětlil, když jsem po něm hodila tázavý pohled. Pro sebe jsem se usmála.

Šli jsme tiše a pomalu. Bála jsem se, že to rozloučením skončí, tak jsem ho chtěla co nejvíce oddálit. Nejspíš to vycítil.

"Víš, můžeme to spolu zkusit, ale jen tajně. Když mi slíbíš, že o tom nebude nikdo vědět. Ani ten tvůj kamarád Minami, byli by z toho problémy," řekl. Nečekala jsem to, tak jsem na něj vytřeštila oči. "To myslíš vážně?" zeptala jsem se. Přikývl a napjatě se na mě podíval. Chvíli jsem jen nechápavě koukala, ale potom mi to došlo. Neodpověděla jsem mu. Pomalu jsem se usmála a přikývla jsem. "Dobře, bude to tajemství."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *DiDi* *DiDi* | Web | 29. ledna 2013 v 14:08 | Reagovat

To bolo super :-D Som rada ,že sú spolu :D  Aj Minami by si už niekoho mohol nájsť ;-) Najkrajšie šaty mala podľa mňa Sany :-) Teším sa až napíšeš pokračovanie :D

2 Maiki Maiki | Web | 29. ledna 2013 v 16:13 | Reagovat

super *w* úžasnej díl a rvačka tam byla! :D ikdyž malinká >.> ale to je fuk xD rychle další díl :33 a ten konec je dobrej, mě se líbíl ^^

3 Ewilan Ewilan | Web | 30. ledna 2013 v 22:17 | Reagovat

tak makej s dalším, ne? xDDD a rychle xD a konec náhodou dobrej :)

4 Akča :3 Akča :3 | E-mail | Web | 8. února 2013 v 14:12 | Reagovat

Se zpožděním... asi bych to měla napsat delší... Hm... dlouhé a vyčerpávající... konec. :D Já bych měla být kritik, protože to mi sedne líp, než lichocení, ale tak lidi to tak automaticky berou... Pochvala ode mě je poctááá. :D Ano, týrám Andíka... :D A moje epic part naprosto super. :D A na delší text už nemám, protože mám v hlavě právě úplně něco jinýho a je toho hodně... :D Taky bych měla už začít psát... Mám přesně třicet rozpracovaných příběhů, z niž maj šanci na návrat asi pouze tři... :D A dneska mě zase nasrala škola... nemám čas, tak snad napíšu delší, až na to budu mít náladu. :D Tohle jsem taky mohla napsat až později, ale už je to i tak dost pozdě a musela bych si to přečíst znovu (stejně musela i tak :D) :D Tvl, moje úvahy jsou tak chaotický... :D Dlabu na to a jdu si zakouřit a večer snad přijdu na skype. :D A Kathík je miláček. ♥ ♥ :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama