WS - kapitola 22.

8. prosince 2012 v 21:36 | Rena Stirk |  WINTERSUN
"Ahá! Takže nikdo nebude ubližovat tvým přátelům, jo? To zní dobře od někoho, kdo je tu chvilku," zašklebila se Nerri a nebezpečně se na Kisha usmála. Náraz do stěny s ní nic neudělal.


"Nezáleží na tom jak dlouho tu je," zavrčela jsem a postavila jsem se vedle něj. Zef se postavil z druhé strany.

"Už nikdy se nedotýkejte mé dívky," ozval se Nikolas a postavil se před Nerri. Ta se na něj jen usmála a stoupla si vedle.

"O co jde?" zeptal se Saimon, který právě vešel do místnosti. V ruce nesl dvě vajíčka a přes rameno měl přehozený ručník. Zvláštní kombinace.

"Nerri a Nikolas se trochu změnili, nic víc," povzdechl si Zef. Saimon se podíval na Nerri a nechápavě nadzvedl obočí.

"Nekoukej na ní, ta je moje!" zamumlal Nikolas a chytnul jí za ruku. Blonďák se podíval na Zefa a řekl: "Už to chápu."

"Nejspíš mu něco udělala, cítím z něj něco jiného než doposud," zašeptal Kisho. Vypadalo to, že se hodně soustředí.

"Viděla to Eiva?" zeptal se Saimon a postavil se vedle nás. "Jo, viděla. Proč myslíš, že tu není?" povzdechla jsem si.

"Nemluvte o nás, jako bychom tu nebyli, ano?" usmála se na nás Nerri. Normálnímu člověku by to přišlo milé, ale my jsme poznali vražedný úmysl.

"Nějak se postupně vytrácí všechna ta příjemná atmosféra a soudržnost mágů v cechu," ozval se Zef. Podívala jsem se na něj a smutným úsměvem jsem mu musela dát za pravdu.

"No nic, my půjdem zase trénovat, brzo srovnáme tuhle chátru se zemí," odfrknul si Nikolas a odešel. Nerri pohodila hlavou a odkráčela za ním.

"Co to sakra bylo?" zavrčel Saimon.

"To by nás taky zajímalo, ale nevíme nic," zamumlala jsem a posadila jsem se ke stolu. Nějak jsem neměla na nic náladu. Bylo to smutné.

"Co s tím budeme dělat?" zeptal se Kisho.

"Nemůžeme dělat nic, protože o tom mistr určitě ví. Jen nevím, proč nějak nezakročí," odpověděl Zef.

"Děda má Nerri moc rád," povzdechl si Saimon.

"Vychoval jí, viď?" podívala jsem se na něj. Přikývl.

"To bylo po tom co ti umřeli rodiče?" ptal se Zef.

"Ano, já jsem s dědou nemluvil a on byl hodně osamělý, do cechu v tu dobu přišla malá holčička bez rodiny. Ujal se jí a začal jí vychovávat a učit jí magii. Prý mu připomínala mojí mámu," vysvětlil Saimon.

"Tvoje máma byla hnědovláska, ne? Nerri má zelené vlasy," ozvala jsem se.

"Ano, ale povahou. Děda jí nejdřív moc nemusel, protože se k tátovi nehodila, ale potom si jí opravdu oblíbil. Nerri má tak rád, protože měla stejnou povahu jako maminka."

"Vidím, že tu někteří máte opravdu smutnou minulost," zamumlal Kisho.

"Je to tak, ale nic si z ní neděláme," usmál se na něj Saimon.

"Život jde dál," přidal se Zef.


"Já jen jestli to chápu dobře. Nerri chodí s Nikolasem a ten se kvůli ní rozešel s Eivou?" zamrkala Akira. Byla tím dost zaskočená.

"Přesně tak," povzdechla jsem si.

"Kolik sem toho sakra proš-ehm, chci říct prospala?" začervenala se. To u nás vyvolalo záchvat smíchu.

"Naprosto si pokazila vážnost situace!" obvinila jí Ewilan.

"Přesně tak, tohle je vážná věc, tak klid!" snažil se nás klidnit Zef.

Po tom co se stalo dole jsme šli za ostatními a všichni jsme se sešli u mě v pokoji, abychom to mohli pořádně probrat. Proč zrovna u mě?!

"Kde máš Akiho?" zeptala se Maiki. Zamyslela jsem se. "Nevím, nikde jsem ho nějakou chvíli nevidela."

"Šel sledovat Nerri s Nikolasem," odpověděl Kisho. Podívala jsem se na něj a nechápavě jsem nadzvedla obočí. "Jak to víš?"

"Vím toho hodně, někdo musí dávat pozor," pousmál se.

"Hrdličky," zašeptala Ewilan Zefovi do ucha. Nejspíš si myslela, že jí neuslyším, ale opak byl pravdou. Vražedně jsem se na ní podívala a skočila jsem po ní. Spadly jsme na postel a já jsem jí začala lechtat. "Jak si dovoluješ říct něco takovýho?!"

"To si nechte na pak, alespoň to trochu ulehčilo atmosféru," povzdechla si Akira.

"Ty jsi taky borec na odlehčení atmosféry," rýpla si do ní Maiki.

"Aby z toho nebylo miminko," zazubila jsem se.

"Proč se teď rejpe do mě?!" zavrčela Aki.

"Protože Alain zase někam zmizel, takže můžem jen do tebe. On by nás zabil," usmála se Ewilan.

"Lidi! Musíme to nějak vyřešit!" naštval se Zef.

"No dobře, tak co chcete dělat?" zeptala se Maiki.

"Měli bychom si promluvit s dědou, ale asi nám k tomu nic neřekne," navrhnul Saimon.

"Promluv si s ním sám, tak bude otevřenější, když si jeho vnuk," pousmála jsem se.

"Možná jo, ale nemyslím si to," povzdechl si.

"Tak to alespoň zkus, šup!" mávla na něj Akira. Saimon se smutně usmál a kývnul na nás hlavou. Potom odešel z místnosti.

"Nelíbí se mi to, tohle nedopadne dobře," zamumlal Zef.

"Proč myslíš?" podíval se na něj Kisho.

"Protože se nikdy nic takovýho nestalo. Nerri byla vždycky hodná a měla nás ráda."

"Asi jsme vám přinesli svým příchodem smůlu, promiňte," pousmál se Ren.

"To určitě ne, alespoň je nás víc," řekla povzbudivě Ewilan.

"Jsme rádi, že máme nové kamarády. Poslední dobou se cech hodně rozrostl," přidala jsem se k ní.

Někdo zaklepal na dveře. Zef stál nejblíž, tak je otevřel. Byl to Lorei. "Mohl bych s tebou mluvit, Rio?" podíval se na mě.

"No, určitě, chceš mluvit tady?" zeptala jsem se. Zavrtěl hlavou a pokynul mi, abych šla za ním. Mávla jsem na ostatní a vyběhla jsem z pokoje.

"Tak o co jde?" zeptala jsem se, když jsme se zastavili. Podíval se na mě a pousmál se. "Ty jsi Saimonovi hodně blízká, to víš, že?"

Přikývla jsem a čekala jsem co řekne dál. "Celé se to týká jeho rodiny. Už víš, že mistr Darvell a pan Makarov mají ještě jednoho bratra, viď?"

"Jo, to vím. Často jsme si se Saimonem povídali," pousmála jsem se. "To on je ten, který momentálně představuje hrozbu pro cech, ale Darvell s tím není schopný nic udělat, protože je to jeho bratr," vysvětlil.

"A co Nerri? A teď i Nikolas?" zeptala jsem se. Povzdechl si. "To právě nevím. Původně jsem si myslel, že je ovládá on, ale vypadá to, že to tak není."

"Jak tohle vlastně všechno víš?" byla jsem zvědavá. Omluvně se usmál. "Promiň, ale to ti nemůžu říct, bylo by to moc nebezpečné. Já jen, abys to věděla, ale neříkej to zatím ostatním."


"Proč jsi to udělal?!" vykřikla Sage a padla na kolena vedle svého mrtvého muže. Mág se jen zasmál a chtěl jí dát smrtelnou ránu, ale potom si to rozmyslel. Rád si hraje. "Víš, tohle všechno mohlo být moje. Osai mohl být můj syn, ale můj bratr mi sebral ženu, kterou jsem miloval. Porodila mu syna a já jí zabil," zašklebil se.

"Ale tohle není řešení! Mě klidně zabij, ale nedotýkej se mého syna! Saimon musí žít, protože on je světlem této generace!" drobná žena se pokusila vstát, ale vlastní nohy jí neposlouchaly. "Uteč za dědou! Saimone! Uteč!"

Chlapec se třásl pod přívaly slz, přes které už skoro neviděl. Chtěl zachránit mámu, ale věděl, že by přišel o život. To si ona nepřála.

"Soustřeď se na inmagii a uteč! Prosím!" poslední výkřik, než její srdce proťal dlouhý meč. Mág se otočil na malého chlapce a zlověstně se usmál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 8. prosince 2012 v 21:43 | Reagovat

konec je smutnej T.T chudák Saimon T.T ale jiank bomba díl *.* ten brácha těch mistrů( líný vypisovat jména xD) je pěknej zmetek -.- určitě může za všechno! :DDD

2 Ewilan Ewilan | Web | 10. prosince 2012 v 18:21 | Reagovat

sakra tohle nepřestaneš psát xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama