Change me - 6.

11. prosince 2012 v 15:24 | Rena Stirk |  change me

Začala hodina. Do třídy vešel profesor a všechny nás donutil, abychom se představili. Nejspíš mu došlo, že to sami od sebe neuděláme. Já, jakožto předsedkyně, jsem musela jít třídě vzorem, takže jsem se představovala první, aby věděli jak by to mělo správně vypadat. Moc se mi do toho nechtělo, ale nemohla jsem to odmítnout.


"Jmenuji se Riana Rastoni a je mi 16 let. Ve svém volném čase se zajímám o fotomodeling a také hraju na housle. Můj oblíbený předmět je výtvarná výchova, ale mám ráda také hudební výchovu, psychologii a všechny jazyky. Jsem předsedkyně této třídy, takže za mnou přijďte, kdyby se objevil nějaký problém," vysypala jsem ze sebe.

U většiny lidí jsem představování ignorovala, ale pár jsem si jich poslechla, protože mi to přišlo docela zajímavé. Vlastně spíš ti lidé.

"Já jsem Sany Taylor a je mi 16. Ráda tančím, přímo to miluju. Můj otec má taneční a hereckou školu. Matka je bývalá fotomodelka a profesionální tanečnice. Kráčím v jejích stopách." - Ano, zrovna tohle jsem poslouchat nemusela, protože jí znám. Ale docela mě zajímalo, co tu o sobě řekne.

"Jmenuju se Zef Nenriki a taky je mi 16. Radši si se mnou moc nezahrávejte, protože byste mohli přijít o život, jasný?!" - Takovej malej kluk a vypadne z něj něco takovýho? Divný.

"Jsem Ewilan Jariko a je mi taky 16, jak jinak. Fakt ráda hraju na kytaru a občas píšu nějaký povídky. Mám ráda hudebku," řekla dívka vedle toho divnýho kluka. - Nejspíš budou spolu, podle toho jak se k sobě chovaj.

"Maiki Vokami! Je mi 16 a jsem nejlepší kamarádka tady Ewilan. Taky hraju na kytaru, to jste nečekali, co? Mám ráda třeba matiku." - Jo, tak tohle bylo taky docela divný, ale ta holka je od pohledu dost zajímavá. Každopádně nic pro mě. Pořád jsou to prostě ty vyvrhelové z tý druhý školy.



"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se tiše Minami. Podívala jsem se na něj a pokrčila jsem rameny. "Poslouchám to představování a ty zajímavý lidi si pro sebe komentuju."

"Tiše je drbeš?" zasmál se. Potom se ale uklidnil, protože se na něj otočil profesor. "Nedrbu je, prostě si k nim jen přiřazuju nějakej komentář. Nudím se," šeptla jsem.

"Tak něco dělej, vždyť si předsedkyně. Můžeš odejít ze třídy s tím, že máš něco na práci. Nikdo si to nebude kontrolovat, protože tě maj všichni rádi," poznamenal Minami. Profesor se na něj znovu podíval a varovně zakroutil prstem.

"Neumíš šeptat, blbe!" zamumlala jsem. Potom jsem se usmála. "To je dobrý, nepotřebuju se hned ze začátku flákat, protože těm novejm by to mohlo přijít divný."

Rozhlédla jsem se po třídě a všimla jsem si, že se na mě dívá nějaký kluk. Chvilku jsem ho pozorovala a došlo mi, že je to jeden z té party. Myslím tu, která nás zachránila. Opatrně jsem zvedla ruku a rychle jsem na něj zamávala. Potom jsem se zase tvářila jako slušná školačka.

"Na koho si to mávala? To už si zase všímáš jinejch kluků?" uchechtl se Minami a pokusil se chvíli tvářit uraženě. "To byl jeden z našich zachránců," vysvětlila jsem.

"Příště tě musím zachránit před nějakou bandou já, to se pak budeš koukat jen na mě," prohlásil Minami. Profesor se po něm znovu varovně ohlédl. "Ale notak, tys mě přece zachránil před Terukim. To bohatě stačí," usmála jsem se.



Zazvonilo na přestávku a my jsme vyšli ze třídy. Rozhodli jsme se, že si obejdeme školu a cestou se stavíme pro Akiru. Ta s námi samozřejmě ráda šla a za ní se táhnul Andrew.

"Tak co hodina?" zeptala jsem se. Akira se na mě podívala a povzdechla si. "Nic zajímavýho, jenom jsme se celou dobu představovali, takže prostě nuda."

"U nás to bylo stejný," ozval se Minami. Andrew do něj strčil a někam ukázal. Oba se zvláštně zašklebili a na nás se omluvně usmáli. Utekli někam pryč.

"Co to s nima je?" nechápala jsem. Akira se na mě podívala a zamračila se. "Určitě zas vymejšlej něco nekalýho, ale nebudou nám o tom chtít říct."

"Jsou to prostě hrozný paka," usmála jsem se. "A co jinak. Je u vás ve třídě novej někdo aspoň trochu zajímavej? U nás jo, ale na pohled jsou to ještě děti."

Akira pokrčila rameny a podívala se na mě. "Nikdo, kdo by stál za zmínku, takže musím ulovit toho děsně sexy kluka, kterýho vůbec neznám. Jak se asi jmenuje?"

"No mě se neptej, já ho ani neviděla," zasmála jsem se. Kamarádka si povzdechla a rozhlédla se po chodbě. "Taky pravda, ale teď ho tu taky nikde nevidím."

"Se na něj zkus někoho zeptat, ne?" navrhla jsem. Akira se na mě podívala a protočila oči v sloup. "To už by nebylo ono. Všichni by věděli, že jsem se o něj začala za-hele, támhle je!" ukázala kamsi za mě.

Otočila jsem se a pořádně jsem se rozhlédla. "Myslíš támhle toho?" ujistila jsem se. Byl tam docela hezkej kluk, ale rozhodně to nebyl můj typ. Nejvíc mě odrazovala cigareta, ze které si právě blaženě potáhl. Bylo by mi to jedno, kdyby nekouřil ve škole.

"Promiň," prohodila jsem směrem k Akiře. Potom jsem si povzdechla a vykročila jsem k němu. Vypadalo to, že si mě nevšímá. Došla jsem až k němu a vytrhla jsem mu zapálenou cigaretu. Trochu jsem se popálila, ale to jsem nějak moc neřešila. Otevřela jsem okno a uhasila jsem jí o parapet.

"Co to sakra děláš?!" zařval na mě. Trochu jsem se toho lekla, ale nedala jsem to na sobě znát. Mezitím k nám došla Akira. "Ve škole je zakázáno kouřit," řekla.

Kluk se uchechtl a pokusil se dostat zpátky svojí cigaretu, ale já jí rychle hodila z okna, takže neměl šanci. Podíval se na mě a potom mě rychle chytnul pod krkem. Přirazil mě na zeď a zmáčknul. Mám pocit, že jsem dokonce visela pár centimetrů nad zemí.

"Hned jí pust!" zavrčela na něj Akira a praštila ho pěstí do zad. Ani to s ním nehnulo. "Hej děvko, dlužíš mi cigáro," prohodil ke mně. Začínal mi docházet vzduch, takže jsem se snažila dostat jeho ruku z mého krku. Bohužel jsem byla oproti němu slabá jako moucha.

"Nech jí bejt, sakra!" snažila se ho odtáhnout Akira, ale byla na tom se sílou asi tak jako já, takže s ním vůbec nehnula. Vypadalo to, že jsme v téhle části chodby momentálně jen my, takže jsem se pomalu začínala smiřovat s udušením. Zavřela jsem oči.

Najednou se ode mě odtáhl. Klesla jsem na kolena a začala jsem lapat po dechu. Odvážila jsem se otevřit oči a zjistila jsem, že se vlastně neodtáhl sám. Kus od nás mu právě dal pěstí ten kluk ze včerejška. Kisho.

"Si v pořádku?" zeptala se starostlivě Akira a posadila se na zem. Pomalu jsem přikývla a pousmála jsem se. "Je to dobrý, ale nevybíráš si zrovna nejlepší kluky," zamumlala jsem. Musela jsem znít jako naštvanej buldog, alespoň mě tak můj momentální hlas zněl.

"Proč hájíš ty namyšlený slepice?!" zeptal se naštvaně ten kluk, který se zalíbil Akiře. Kisho se na něj znovu podíval a dal mu pěstí. "Protože holkám se prostě neubližuje!"

Vyhrabala jsem se ze země a přišla jsem blíž. "To není o tom, že bysme byly namyšlený. Co tě tak štve na tom, že jsem ti vyhodila cigaretu z okna? Je normální, že se ve škole nekouří."

Podíval se na mě a pokusil se přijít blíž, ale Kisho mu zastoupil cestu. "Už se jí nedotkneš, jasný? Nedotkneš se žádný holky na týhle škole!"

Najednou zazvonilo. Akira rychle skočila mezi ně a povzdechla si. "Nechte si to na ven, teď běžte do třídy protože začíná hodina!"

"Děkuju za pomoc," zamumlala jsem směrem ke Kishovi. Podíval se na mě a uchechtl se. "Už druhej den, co? Měla bys na sebe dávat větší pozor," řekl. Potom se podíval na Akiru. "A ty taky, radši se k němu moc nepřibližuj."

"Běžte do třídy!" rozkázala Akira. Rychle mě čapla za loket a odtáhla mě pryč. Zapadla k sobě do třídy a já se rychle vydala do tý svojí.



"Kdes byla?" zeptal se zvědavě Minami. Povzdechla jsem si a potom jsem se vesele usmála. "Zakecaly jsme se s Akirou!"

Minami se na mě podezřívavě podíval a potom se zamračil. "A co je teda tohle?" dotkl se mého krku. Podívala jsem se jinam a pokrčila jsem rameny. "To není nic důležitýho, bouchla jsem se."

"Nelži mi, nejsem blbej!" naštval se. Rychle jsem se k němu otočila a smutně jsem se usmála. "Prostě je to s nima těžší, než jsem myslela. Jeden kluk mě začal škrtit, když jsem mu vzala cigaretu a vyhodila jsem jí z okna. Nezlob se na mě, prosím," mumlala jsem. Natáhl se ke mně a pevně mě objal. "Já tě už nemůžu nechat ani chvilku samotnou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 11. prosince 2012 v 15:39 | Reagovat

bomvastico *.* next please *.*

2 Ewilan Ewilan | Web | 11. prosince 2012 v 20:11 | Reagovat

dalšíííí xDD

3 Sany Sany | 12. prosince 2012 v 18:22 | Reagovat

Další přesně! :D :)) boží

4 *DiDi* *DiDi* | Web | 14. prosince 2012 v 19:40 | Reagovat

Je to bolo úžasné :-D Konečne mám čas si niečo prečítať a táto poviedka je proste úžasná :D Dala som to jedným dychom ;-)Teším sa na pokračovanie :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama