Change me - 4.

10. prosince 2012 v 18:52 | Rena Stirk |  change me

"Musíš vstávat princezno," zašeptal mi někdo do ucha. Zavrtěla jsem se a spokojeně jsem se usmála. "Když mě se ještě nechce ani otvírat oči," zamumlala jsem.


"Ale musíš nebo přijdeme pozdě. Měli bychom se stavit u tebe a potom jít do školy," tentokrát už osoba mluvila hlasitěji a já si uvědomila, že je to Minami. Pootevřela jsem oči a šťastně jsem se na něj usmála. "Ale já chci ještě spát, princi!"

"Já vím, princezno! Ale opravdu musíme vstávat, protože na nás čeká prostý lid. Udělal jsem snídani, ale nevím jestli to bude k jídlu," zasmál se. Potom odběhl a o pár vteřin později mi podával talíř s nějakým jídlem.

"Palačinky? To není vyloženě japonská snídaně," pousmála jsem se a sedla jsem si, abych se do toho mohla pustit. Měl to fakt výborný. "Já vím," naklonil se ke mně a dal mi pusu na tvář. "Už tě asi domů nepustím, pokud tam má ještě někdy přijít ten idiot."

"To bych brala, ale rodičům by se to nejspíš nelíbilo. Kdy se tvůj otec vrátí z práce?" zeptala jsem se. Minami pokrčil rameny a ukousnul mi kus palačinky. "Ví už o tom, že bude k nám do školy chodit tvůj brácha?" ptala jsem se dál.

"Nevím a neví, takže jako vždy naprosto neinformovanej. Víš, že se o mě moc nezajímá, tak se tolik neptej," pousmál se. "Promiň," zamumlala jsem a rychle jsem dojedla palačinky. "Tak co teď?"

"Můžeš si dojít na záchod a potom půjdeme k vám. Tvoji rodiče mě asi zabijí, ale to se nějak zmákne. Tak já se zatím obleču," usmál se Minami. Začal si svlékat tričko a já jsem zatím zapadla do koupelny.



Minami mi půjčil nějaké tričko a kraťasy, ale bylo mi to o pár čisel větší. Každopádně stále lepší, než roztrhané šaty. Vyšli jsme z jeho domu a pomalu jsme se vydali k nám. Chytnul mě za ruku, protože viděl, jak jsem nervózní.

"Děkuju," zamumlala jsem. Podíval se na mě a mrknul. "To je dobrý, možná jen přijdu o život, ale pořád to bude dobrý, protože si v pořádku a ten prevít ti nic neudělal. Jsem rád."

"Nechci aby si na tobě otec vybil zlost," povzdechla jsem si. "Vždyť víš, že je to fakt nervák. Nejspíš to dost schytám já, tak tam se mnou radši nechoď," zkusila jsem to. Minami zavrtěl hlavou a pevněji mi stiskl ruku. "Nenechám tě tam jít samotnou."

"Si hroznej," strčila jsem do něj. Jen se usmál a pokrčil rameny. "Co je hroznýho na tom, že tě mám prostě rád? Zvykni si na to už."

"No dobře, tak si to zapamatuj, protože už stojíme před barákem," ukázala jsem na dveře. Přikývl a vesele se usmál, ale já na něm poznala, že je trochu nervózní. Přešli jsme ke dveřím a já jsem zaťukala. Doma jsem si včera samozřejmě nechala klíče.

Chvilku se nic nedělo, ale potom se dveře otevřely. Stála tam naštvaná matka. "Omlouvám se, ale včera se stalo něco zlého a já musela k Minamimu. Udělalo se mu špatně a neměl nikoho doma, tak jsem se o něj šla postarat," zkusila jsem to nějak zamluvit.

"Cože? Nevymýšlej si! Teruki říkal, že tě unesl!" zařvala máma. Přemýšlela jsem co říct, ale nic mě nenapadlo. Naštěstí se toho ujal Minami: "Já jí zavolal a řekl jsem jí, že má přemluvit Terukiho, aby vám v tom lhal. Mysleli jsme, že byste jí jinak nepustili, tak utekla oknem."

"To se mi nějak nezdá. Vypadáš, že si naprosto v pořádku," přeměřila si ho matka pohledem. Minami se ošil a nasadil bolestivý pohled. "Takhle jo, ale včera mě napadl nějaký gangster a silně mě uhodil do břicha. Teď už je to docela dobré, ale nejsem zvyklý dostávat rány. Opravdu se vám moc omlouvám!" uklonil se.

Máma vypadala, že přemýšlí. Nezdálo se jí to, ale nakonec se pousmála. "Jsem ráda, že mám tak dobrotivou dceru. Tvému otci to řeknu sama, tak se běž převléct a jděte do školy, ať nepřijdete pozdě."

Šťastně jsem se usmála a vběhla jsem do domu. Rychle jsem vyletěla do patra a zabouchla jsem se v pokoji. Hodila jsem na sebe školní uniformu, upravila jsem své vlasy do dokonalosti a běžela jsem zpátky dolů.

"To bylo docela rychlý," zasmál se Minami. Usmála jsem se a přikývla jsem. "Snažila jsem se, aby mi to netrvalo moc dlouho, ale ty vlasy mi nějakou dobu zabraly."

"Sluší ti to, ale máš trochu nakřivo kravatu," usmál se kamarád a narovnal mi jí. "Tak, teď jsi dokonalá!" ukázal na mě zdvižený palec. Potom mě chytl za ruku a vyrazil do školy. Šla jsem vedle něj a spokojeně jsem se usmívala.

"Terukimu se nějak pomstím," zamumlala jsem. Minami se na mě podíval a přikývl. "Neboj se, s tím ti opravdu rád pomůžu. On si to pořádně schytá."

"Ale zase to nepřehánějme. Proč vlastně chodíme do školy pěšky?" povzdechla jsem si. "Protože to není daleko a vyučování začíná až na osmou," odpověděl Minami.

"No a co, mohli bysme jet jednou metrem a byli bychom tam dřív. Co ty na to?" navrhla jsem. Minami se zamyslel a potom odevzdaně přikývl. "Tak jdeme na metro."



Seběhli jsme na nástupiště a rovnou jsme zapadli do metra. Jízdenky nepotřebujeme, protože máme oba takovou speciální kreditku, kterou prostě típneme ve voze a zapíše se nám, že jsme zrovna v tu dobu jeli.

Bylo tam málo místa, takže jsem se posadila Minamimu na klín. Bylo to rozhodně pohodlnější než ty sedačky tam, takže jsem si nestěžovala.

"Slečno, neměla byste se posadit spíš vy?" zeptal se nějaký pán vedle nás. Podívala jsem se na něj a pokrčila jsem rameny. "Proč? On je těžkej, tak by se mi blbě sedělo s ním na klíně."

"Tak jsem to nemyslel. Chlapec je jistě gentleman, tak by mohl stát. O dívku se musí bojovat," usmál se pán. Zasmála jsem se. "Jste milý, ale my jsme nejlepší přátelé. Takhle je to v pořádku."

Minami se usmál a dal mi pusu na tvář. "Jinému klukovi bych nedovolil jí takhle držet, oni si jí musejí zasloužit, ale já se o ní starám už od dětství. Je to moje sluníčko."

"Máte opravdu krásný vztah, to schvaluji, ale na veřejnost to působí jinak. Vypadáte jako pár, takže si takhle těžko najdete jiné partnery," řekl pán.

"My si zatím jiné partnery nehledáme, takže je to v pořádku. Alespoň to většinu lidí odradí," usmála jsem se. "Přesně tak, zatím je to jen moje princezna," prohlásil Minami.


"Tak jsme tu," zasmála jsem se a přímo jsem vyběhla z metra. Měla jsem sakra dobrou náladu. "Dneska je krásnej den!"

"Si nějak aktivní, ne?" uchechtl se Minami a dohnal mě. Pocuchal mi vlasy a potom mi je zase upravil, když si všiml mého výrazu. Nakonec mě chytil za ruku a spolu jsme došli ke škole. Byl to kousek.


"Ahoj, tak jaký to včera bylo?" zeptala se Akira, která se opírala o bránu. "Ani se neptej, všechno ti řeknu. Čekáte tu na nás?" mrkla jsem na ní. Byl tam samozřejmě i Andrew.

"Na koho jiného, tak povídej," pousmála se. Nadechla jsem se a vysypala jsem to ze sebe: "nejdřív to bylo ok, ale potom se mnou šel Teruki do pokoje a pokusil se mě znásilnit. Naštěstí mě zachránil Minami, ale neptej se, jak se tam vlastně dostal. Utekli jsme oknem a zůstali jsme u něj přes noc. Myslela jsem, že nás rodiče ráno zabijou, ale naštěstí otevřela máma, takže se to dalo nějak ukecat."

"Připomněla si mi to, takže mám zase chuť ho zabít," zavrčel Minami a majetnicky mě k sobě přitáhl. "No jo, tak zase klid. To se nějak zvládne," pohladila jsem ho po vlasech.


"Proč musíme chodit do školy se snobama? Je to nuda," povzdechl si Leo a zapálil si cigaretu. "Jak pro koho. Mě se to docela líbí, třeba získám nový klientky," uchechtl se Yoshiro.

"Ty holky se mi tu taky líběj, ale nejspíš nám hned tak nedaj," přidal se do rozhovoru Katsu. "Mě se tu taky líbí. Bohatejm lidem se dobře krade, protože pár táců ani neřešej," zamumlal Daisuke.

"Buďte už ticho. Bolí mě z vás hlava!" okřikl je Kisho a seskočil ze stromu. Upravil si na sobě černou koženou bundu a rukou oprášil bílé tílko, na které se mu dostala nějaká hlína. "Prostě sem chodíme, no. Alespoň si vybudujeme další respekt."

"Šéf promluvil," zasmál se Leo. Kisho se na něj vražedně podíval, ale potom se uchechtl. "No co, prostě jsem se moc nevyspal, tak nemám nejlepší náladu."

"Těšte se kočky, přicházej borci!" prohlásil Yoshiro.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 10. prosince 2012 v 18:59 | Reagovat

sugoi *.* Ria u mí překecávat se musí nechat xD :DD prosím další *.*

2 Sany Sany | 10. prosince 2012 v 19:07 | Reagovat

Božííí zlato :D

3 Ewilan Ewilan | Web | 10. prosince 2012 v 19:55 | Reagovat

další xD a honéééém xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama