Change me - 3.

9. prosince 2012 v 23:05 | Rena Stirk |  change me

"Omlouvám se, ale už musím jít domů," povzdechla jsem si. "Přišla mi sms od matky, že mám hned přijít, protože u nás bude na večeři můj snoubenec a jeho rodina. To bude zase určitě úplně úžasné."


"Doprovodím tě," nabídl se Minami a dal mi ruku kolem ramen. Vděčně jsem se na něj usmála. "Tak se mějte, my se půjdem ještě projít a pokecáme," mrkla na nás Akira. "Tak čau," rozloučil se Andrew. Zamávali jsme jim a pomalu jsme vykročili domů. Minami bydlí kus ode mě, takže nemusí nikam daleko.

"Neboj se, to zvládneš. Teruki tam nebude dlouho, tyhle vaše 'rodinný' sešlosti nikdy nejsou na víc jak tři hodiny," usmál se Minami a pocuchal mi vlasy. Potom mi zase položil ruku kolem ramen. "Teď takhle nemusíme chodit, když tu není nikdo ze školy," pousmála jsem se.

Minami se na mě podíval a znovu se usmál. "Ale já takhle chci chodit, alespoň to vypadá důvěryhodně, kdyby nás někdo viděl. Navíc si moje nejlepší kámoška, takže je to fajn."

"Ty máš i nějakou jinou kámošku?" rýpla jsem si. Zamyslel se. "Jo, možná Akiru, ale to se tak nejspíš nedá brát. Dělám si srandu, Akira je moje kámoška, ale jinak žádnou."

"Ale spousta holek se s tebou chce přátelit," povzdechla jsem si. "To říkají, ale potom mě stejně začnou balit a snaží se jen o to, abych s nimi chodil. Není to tak, že by mě měly rády, ale chtějí se pochlubit před kámoškama."

"Já se s tebou přece taky chlubím! To nevidíš?!" drcla jsem do něj ramenem. Rozesmál se. "To je spíš naopak. Já se chlubím tebou."



"Tak dík za doprovod, jsi zlato," usmála jsem se na něj a dala jsem mu pusu na tvář. Taky se usmál a pevně mě objal. "Nechci se s tebou loučit, bude tam ten prevít Teruki," zamumlal.

"Odveď mě někam daleko a nebudeš se se mnou muset loučit," zašklebila jsem se. Podíval se mi do očí a zatvářil se tak, jakože o tom opravdu uvažuje. Strčila jsem do něj a rozesmála jsem se. "Nedělej kraviny a mazej domů. Můžeš mi pak napsat smsku."

"No tak jo, ale napiš spíš ty mě, protože nevím, kdy budu moct," usmál se. Ještě jednou mě objal a odešel. Popoběhla jsem a rychle jsem zapadla do domu.

"Kde si byla, že ti to tak trvalo?!" zařval na mě otec. Nasadila jsem milý úsměv. "Velice se omlouvám, zdržela jsem se, když jsem novým dívkám ze školy vysvětlovala základy etiky. Jsou tak nevychované," zalhala jsem. Doprovodila jsem to krátkým zívnutím.

"Jsi tak hodná," usmála se na mě matka. "Tak rychle pojď. Musíš si vzít nějaké jiné oblečení. Nemůžeš se tu před hosty producírovat ve školní uniformě!"

Následovala jsem jí do patra a potom do svého pokoje. "Oni už jsou tady?" zeptala jsem se. Matka otevřela skříň a začala v ní něco hledat, při tom mluvila: "Ještě ne, ale měli by brzy dorazit. Musíš si vzít nějaké pěkné šaty a trochu si upravit vlasy, abys vypadala lépe."

Tiše jsem stála a přikyvovala jsem. Matka mi podala nějaké bílé šaty a poslala mě si je do koupelny obléknout. Zalezla jsem tam a rychle jsem se do nich nasoukala. Potom jsem se podívala do zrcadla a povzdechla jsem si.

Otevřela jsem dvěře, aby mohla máma vejít. Postavila se za mě a začala mi upravovat vlasy. Byla asi o deset centimetrů vyšší než já, takže k nim měla dobrý přístup.



"Opravdu ti to sluší," usmála se na mě, když jsme vyšly z pokoje. "Díky," odpověděla jsem mile. Opravdu jsem tohle nesnášela. Je to hrozné, když musím pořád dělat přesně to, co se mi řekne.

Sešly jsme ze schodů a vešly jsme do obývacího pokoje. Vypadalo to, že zrovna přijeli hosté. "Dobrý podvečer," pozdravila jsem a mírně jsem se uklonila.

"Ty šaty na tobě vypadají skvěle," usmál se na mě Teruki a vznešeně mi chytl ruku. Odvedl mě ke stolu a odtáhl židli, abych se mohla posadit. "Děkuji," odpověděla jsem sladce.

Rodiče se ještě nějakou dobu vítali a potom se také posadili. Otec zatleskal a služebníci nám donesli jídlo. Popřáli jsme si dobrou chuť a pustili jsme se do toho. "Je to opravdu dobré!" zasmála se Terukiho matka. Pro sebe jsem se zašklebila a snažila jsem se to rychle sníst, abych se mohla vymluvit na bolest břicha a odejít do pokoje.

"Nehltej tolik, to jídlo ti neuteče," usmála se na mě máma. Podívala jsem se na ní a pokusila jsem se tvářit stydlivě. "Omlouvám se, jen mám opravdu velký hlad."

"Tak jak jste pokročili s vaším vztahem?" podíval se na nás otec. Rychle jsem si dala něco do pusy, abych nemusela mluvit. "Jde to skvěle, máme se opravdu rádi," prohlásil Teruki.

Konečně jsem dojedla a už jsem jen seděla a dívala jsem se na ostatní. "Omlouvám se, asi jsem to snědla moc rychle a není mi dobře. S dovolením se vzdálím," pousmála jsem se.

"Půjdu s tebou, už nemůžu a musím se o tebe postarat," usmál se Teruki. Asi jsem byla jediná, kdo v tom viděl nepříjemný škleb.

"To není nutné, určitě se na mě nechceš dívat, když mi bude špatně," pokusila jsem se vymluvit. Rodičům se to však zamlouvalo, takže se mi to nepovedlo.



"Co máš sakra s tím hajzlem?! A netvař se jakože o nic nejde! S tím Minamim se pořád někde objímáte a pusinkujete!" zavrčel na mě, když za námi zaklaply dveře od pokoje.

"Co ti je do toho? Můžu s ním mít co chci! Tebe si stejně nikdy nevezmu," pohodila jsem hlavou a přešla jsem k oknu. Podívala jsem se z něj a pro sebe jsem se pousmála.

"Já ti ukážu, že si se mnou nemáš zahrávat!" ozvalo se mi u ucha. Teruki mě vzal a hodil mě na postel. Nečekala jsem to a vykřikla jsem.

"Víš přece, že máte zvukotěsný zdi, viď?" falešně se na mě usmál. Sklonil se ke mně a začal mě líbat. Bránila jsem se mu a snažila jsem se ho odstrčit, ale nešlo mi to. Byl o hodně silnější. Odtáhl se a zle se usmál. "Je to marný, protože si tě teď vezmu a nikdo s tím nic neudělá! Kde je ten tvůj Minami, když ho nejvíc potřebuješ?!"

"Nech mě bejt! Co si o sobě myslíš sakra!" zavrčela jsem. Stále jsem se ho snažila odstrčit, ale pevně mi sevřel ruce a já bolestně zasténala. Stačila mu k tomu jedna ruka. Tou druhou mi začal bloudit po těle. Zakřičela jsem a doufala jsem, že mě někdo přes ty zdi uslyší. Bohužel to bylo bez odezvy.

"Tohle si užiju. Pokořím malou královnu školy. Víš, že k tobě všechny ty najivní pipinky vzhlížej? To samý k Akiře, ale ty seš pro ně zajímavější, protože se kolem tebe pořád motá ten debil!" zařval Teruki. Rukou mi roztrhl sukni od šatů a začal se drát pod ně. Znovu jsem se ho pokusila shodit, ale bylo to marný.

Zavřela jsem oči a tiše jsem doufala v zázrak. Cítila jsem, že mé šaty trhá čím dál víc a potom najednou nic. Otevřela jsem oči a zmateně jsem se posadila. V pokoji stál Minami a díval se na Terukiho jako bůh pomsty. "Už nikdy na ní nešahej!"

"Kde ses tu vzal?" zeptala jsem se tiše. Potom jsem se podívala na okno a bylo mi to jasné. Rozrazil ho dokořán. Na tváři měl krvavý šrám, takže se sem musel těžce škrábat.

"Stejně bude moje, víš?! Protože na to mám smlouvu! Jsem její snoubenec, takže si můžu dělat naprosto cokoliv!" zasmál se Teruki. Znělo to docela hystericky. Minami se otočil na mě a hodil po mě mikinu. Bez řečí jsem si jí natáhla přes roztrhané šaty a vstala jsem z postele.

"Půjdeme ke mně, jo? Táta tam stejně není. Ráno klidně řeknu tvým rodičům, že jsem tě unesl, ale s ním tě tu nenechám," podíval se na mě. Přikývla jsem a podívala jsem se z okna. "Je to docela vysoko," zamumlala jsem.

"Vylezl jsem po stromě, takže zase slezu, ty vlezeš na strom a skočíš dolů. Budu tě chytat," usmál se a vyskočil z okna. Rychle jsem vylezla za ním, aby mě nemohl Teruki zadržet. V šatech to šlo po stromě docela blbě, když byly dlouhé.

Minami seskočil na zem a pousmál se na mě. Rozevřel náruč a naznačil, že mám skočit. Slezla jsem trochu níž a opravdu jsem skočila. Sice jsem ho při tom povalila do trávy, ale byl celý.

"Promiň," omluvila jsem se. Usmál se na mě a pocuchal mi vlasy. Vstali jsme a rozběhli jsme se k němu domů. "Opravdu se omlouvám," zamumlala jsem.

"To je dobrý. Víš, já jsem nemohl jen tak odejít. Prostě jsem měl blbej pocit, tak jsem došel domů, ale hned jsem se vrátil k tomu vašemu. Chtěl jsem zase odejít, ale slyšel jsem tě křičet, tak jsem vylezl nahoru. Musel jsem tě zachránit," usmál se. Podívala jsem se na něj a vděčně jsem ho objala. Tím jsem nás na chvilku zastavila. Vytekla mi jedna slza, ale schovala jsem jí.

Došli jsme k němu domů a Minami nám udělal čaj. Vypila jsem ho a potom jsem mu ošetřila šrám na obličeji. Chvíli jsme si povídali, ale potom jsme si dali sprchu, a šli jsme spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 9. prosince 2012 v 23:12 | Reagovat

Je to super, zase začnu: dělej piš, makej, není tam- ne nic. :D Prostě yes. :D Amazing and nice. :D Next, please. :D

2 Maiki Maiki | Web | 10. prosince 2012 v 16:43 | Reagovat

awesome *.* ten Teruki je pěknej parchant, ale bez parchantů by to nebylo zajímavý xDDD prosím další *.*

3 Sany Sany | 10. prosince 2012 v 18:00 | Reagovat

Hej božíí! :-D Žeru tvoje příběhy jen tak dál :D

4 Ewilan Ewilan | Web | 10. prosince 2012 v 18:48 | Reagovat

úžasný xD makej s dalším xDD baví mě to XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama