WS - kapitola 9.

24. listopadu 2012 v 23:08 | Rena Stirk |  WINTERSUN
"Co myslíte, že bude uvnitř? Vypadá to docela podezřele," zamumlala jsem, když jsme vešli do jeskyně. Aki s Kishou se do ní chtěli podívat, protože z ní prý cítili něco zvláštního.


"Nejsem si jistý, proto se tam jdeme podívat," odpověděl Kisho a opatrně šel dál do jeskyně. Šla jsem za ním, ale trochu mi vadila ta tma. Skoro jsme neviděli na cestu.

"Není tu nic zvláštního, zatím jen občas nějaké kameny kolem stěn, ale vypadá to, že to bude nejspíš hodně hluboké," ozval se Aki.

"Tobě se to mluví, když vidíš na cestu," povzdechla jsem si. "Dá se to zvládat i bez toho," prohlásil Kisho. Taky pravda, on jde první, ale také nevidí. Jediný kdo vidí je Aki.

Šli jsme dál a já měla pocit, že klesáme více do podzemí. V jednu chvíli nás musel Aki zastavit, protože tam byla nějaká zatáčka.

"No ty kráso, co to je?" zeptala jsem se. Došli jsme totiž do nějaké chodby, kde byly na stěnách malby, které svítily ve tmě. K jedné jsem přišla a opatrně jsem se toho dotkla. Prsty mi projela nějaká zvláštní energie.

"To je divné, když jsme sem vešli, měl jsem pocit, že ta energie co jsem cítil vychází z těch maleb, ale je trochu jiná," řekl zamyšleně Kisho.

"Já ti nevím, zkus se toho dotknout, cítíš tu energii?" podívala jsem se na něj. Dotkl se toho a na chvíli zavřel oči. "Ty malby vyprávějí nějaký příběh," zašeptal. Nevím jestli to není blbost, ale zdálo se mi, že s ním stěny začaly komunikovat.


"Mě se nechce nic dělat. Proč jsme se rozdělili a prohledáváme ostrov? Úplněk je až za dva dny, teď si můžeme jen někde lehnout a budeme čekat," prohlásila otráveně Ewilan a svalila se pod strom.

"Musíme to tu prohledat, abychom zjistili, co se tu děje. Myslím, že večer budeme mít volno, tak můžeme dělat co budeme chtít, ale teď to tu pojď projít, ano?" řekl Zef a podíval se na Ewilan, jako by byla malé dítě.

"Ale já nechci, já tu budu radši jen ležet a ty můžeš prohledat ostrov, jo?" usmála se na něj nevinně Ewilan a zavřela oči. Nejspíš se rozhodla, že bude spát.

To se však Zefovi nelíbilo. Vzal jí ze země a přehodil si jí přes rameno. Ewilan protestovala, ale bylo jí to k ničemu. Zef byl neoblomný. "Neznáme to tady, takže se tu nemůžeš jen tak válet. Na tomhle ostrově se děje něco opravdu divnýho a my musíme zjistit o co jde, tak se vzpamatuj."

"Seš na mě hnusnej," zamumlala Ewilan uraženě. Zef se zasmál. "Vždyť víš, že jsem to tak nemyslel, jen prostě zkouším, co na tebe platí. Nemůžu tě tu jen tak nechat, bál bych se o tebe."

Ewilan se pousmála a řekla: "Tak tu můžeš zůstat se mnou, tak nebudeš mít strach." Ale to se Zefovi nelíbilo. "Musíme to tu prohledat, vážně."


"Už jsem se ti několikrát omluvil, tak mi to odpusť. Já bez tebe nemůžu žít," zamumlal Alain a smutně se usmál na Akiru.

"Já ti nemám co odpouštět, prostě si jen nejsem jistá, nic víc," řekla Akira a hlasitě si povzdechla. Už jí to unavovalo. Tak ráda by zase byla v jeho náruči, ale stále nevěděla, jestli je to dobrý nápad. Přála by si, aby o tom nemusela tolik přemýšlet.

"Nemůžu se na nic soustředit, když nevím, proč mě stále odmítáš. Copak se ti ty společné časy nelíbily?" zeptal se tiše Alain.

Akira si znovu povzdechla a krátce na něj pohlédla. "O tom to není, prostě mi dej čas nebo na mě zapomeň, potřebuji si to pořádně promyslet. A teď se snaž soustředit na ten divnej ostrov. Taky cítíš tu divnou energii?"¨zeptala se.

"Cítím, ale nedokážu si jí s ničím spojit. Pořádně mi dráždí nos. Co to do pekla je?" odpověděl Alain. Potom se rozhlédl a ukázal na nějaký starý pařez. "Mám pocit, že to vychází z toho, ale zjišťovat se mi to nechce, dokud nebudu vědět, co je to za energii."

"Ty seš padavka!" prohlásila Akira a sama se vydala k pařezu, Alain jí chtěl zastavit, ale jen se na něj vražedně podívala. Došla až k němu a dotkla se ho rukou. Obalilo jí jasné světlo a beze stopy zmizela


"Prošli jsme ten les celý, ale neviděla jsem nikde nic zvláštního," povzdechla si Eiva a podívala se na Nikolase. Ten se na ní usmál.

"Ale mají tu docela pěkný rybník. Mám chuť si zaplavat," řekl. Eiva se na něj pochybovačně podívala. "To ti to plavání přes moře před pár hodinami nestačilo?"

"Prostě mě jen nebaví pořád chodit po ostrově a hledat jakékoliv známky abnormality. Myslím, že se ty lidi prostě jen někde ztratili nebo tak," zasmál se Nikolas. Eiva se na něj usmála a natáhla se k němu, aby ho mohla políbit na tvář. "Stejně musíme dál hledat, co když nám třeba jen něco uniklo? Projdeme to ještě jednou."

Nikolas se zamračil a nesouhlasně zamručel. "Radši bych dělal něco trochu zábavnějšího, myslím, že nás ještě pár hodin nikdo hledat nebude."

"A co bys chtěl dělat?" zeptala se Eiva a provokativně si přejela jazykem přes rty. Nikolas se na ní divoce usmál a rychle jí přirazil ke stromu. "Neprovokuj, mohla bys skončit opravdu špatně," zašeptal. Eiva se k němu přitiskla a potěšeně se usmála. "A jak bych mohla skončit?"

Nikolas se ušklíbl a začal jí dravě líbat a přitom jí pomalu svlékal tričko. Eiva neprotestovala, ba naopak. To jeho z něj přímo strhla.


"Ještě jednou řekni, že se tu nic neděje a asi tě zabiju," zavrčel Saimon a vyhnul se útoku, který na něj poslal nějaký tajemný mág.

Flame se jen nevinně usmál a pokusil se dostat k mágovi, aby ho mohl zasáhnout svým ohněm, ale zdálo se, že se od něj stále vzdaluje.

Nepřátelský mág se zasmál a zavřel oči. Rozzářilo se kolem něj zvláštní fialové světlo a ze země začaly vylézat nějaké divné hliněné kreatury. Potom se objevil krátký záblesk a mág byl pryč. Kreatury však zůstaly.

"A co s tím chceš teď dělat?" povzdechl si Saimon a dvě svázal svým stínem. Potom je srazil dohromady, ale nic se jim nestalo. Vypadalo to, že začínají požírat jeho stín, takže je musel pustit. Flame to jen pozoroval a vypadal zamyšleně. Potom se v jeho ruce zhmotnila velká ohnivá koule a vrhnul jí na jednu z kreatur. Bohužel to němělo žádný výsledek, protože začala oheň požírat stejným způsobem jako předtím ty dvě Saimonův stín.

"Abych řekl pravdu, tak mě napadá buď fyzický boj nebo útěk. Jelikož však nikdo z nás není zvyklý bojovat na blízko, tak bych nejspíš volil to druhé," zasmál se. Byla to pravda. Člověk by řekl, že bude ohnivý mág zvyklý bojovat na blízko, ale Flame spíš vždy jen něco házel nebo foukal.


Kisho se sesunul k zemi a začal těžce dýchat. Přiběhla jsem k němu a klekla jsem si. "Co se stalo?" zeptala jsem se. Podíval se na mě. Měl oči vytřeštěné hrůzou.

"Už vím co se děje na tomto ostrově! Musíme se dostat rychle ven, ta jeskyně vybuchne!" zamumlal. Potom rychle vstal a chytnul mě za ruku. Aki se hodně zmenšil a vydrápal se mu na rameno se slovy: "Budu tvým zrakem."

Kisho se rychle rozběhl a mě táhl za sebou. Chvíli jsem byla zmatená, takže mi ještě nedocházelo, že bych měla také běžet. Potom jsem si to však uvědomila a přidala jsem do kroku. Když se snažím, tak jsem dost rychlá. Při boji s mečem je to potřeba.

Běželi jsme a cítili jsme jak se nám jeskyně bortí přímo za zády. Myslela jsem, že nebudeme dost rychlí. Byla jsem si skoro jistá, že se nedokážeme dostat včas ven.

"Aki zvětši se a běž urychleně ven. Musíš předat zprávu o tom co se tu stalo ostatním!" zakřičela jsem. V tu chvíli mě Kisho stáhl na stranu, jinak by na mě spadl obrovský balvan.

"Neopustím své přátele!" zavrčel Aki, ale přesto seskočil. Myslela jsem si, že mě poslechl. Byla jsem za to ráda.

Bylo to čím dál horší, ale po chvíli jsem uviděla světlo. Kisho mě přímo vytáhl z jeskyně. Za mnou dopadl obrovský kámen a zavalil vchod. Celá zem se otřásala.

Dopadla jsem na kolena a začala jsem zhluboka dýchat. Podívala jsem se na Kisha a s uslzenýma očima jsem se usmála. "My jsme to zvládli!"

Potom jsem se rozhlédla a znovu jsem se na něj podívala. "Kde je Aki?!"

Mlčel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 2:28 | Reagovat

*unesená - doslova* :D A Akík tam nezůstal, že ne? :O

2 Maiki Maiki | Web | 25. listopadu 2012 v 12:04 | Reagovat

kde je Aki? kde je Aki? :O sakra dokonalý Riuš *3*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama