WS - kapitola 8.

24. listopadu 2012 v 18:21 | Rena Stirk |  WINTERSUN
"Tak jo, co tam máme vlastně dělat?" zeptala jsem se a posadila jsem se na zem. Před chvílí jsme vypluli z přístavu. Mistr nám dal jen pár minut na zabalení věcí a potom nás opravdu rychle vykopal na loď. Divím se, že měl po včerejšku tolik energie.


"Jedeme na ostrov, kde se každý měsíc při úplňku objeví nějaká divná záře a zmizí nějaký člověk. Nikdo ze zmizelých se zatím neobjevil. Trvá to asi dva roky," vysvětlil Saimon.

"Proč tu misi nezadali dříve?" zeptal se Zef. To by mě taky docela zajímalo. Kdyby se něco takového dělo mě, tak bych to chtěla rychle vyřešit. Nemohla bych se dívat na to, jak moji přátelé beze stopy mizí.

"Nejspíš na to dříve neměli peníze nebo se toho báli," napadlo Flama. "Je to možné, to nejspíš zjistíme, až tam přijedeme. Brzy bude úplněk," řekl Saimon.

Podívala jsem se kolem. Akira s Alainem stáli a o něčem se bavili. Dívali se při tom na moře. Ewilan se něčemu smála s Eivou a Nikolasem. Prostě idylka.

"Předtím se nezdálo, že je mistr tak přísný," ozval se Kisho. Podívala jsem se na něj a zasmála jsem se. "On není přísný, jen se nás chtěl na chvíli zbavit, protože jsme ho štvali. Osobně se mu ani moc nedivím, když jsme mu zdemolovali polovinu cechu."

Vedle nohou se mi svalil Aki. Vypadal nějak přežraně. Začala jsem ho hladit a u toho jsem přemýšlela. "Zajímalo by mě, co to bylo za hrozbu, že jsme kvůli tomu museli přesunout cech do Magnolie. Je to opravdu zvláštní," zamumlala jsem.

"Ještě si mi neřekla co to bylo s těmi třemi útoky předminulý měsíc," řekl Kisho a posadil se vedle mě. "No, prostě na nás někdo zaútočil. Vypořádali jsme se s nimi, ale nikdy jsme nevěděli, kdo to byl. Bylo to jako kdybychom bojovali se stíny. Po větším zásahu se vždy vypařili," povzdechla jsem si.

"To je zvláštní, ale neovládá stíny náhodou Saimon?" zeptal se Kisho. "No ano, ovládá je, ale je v tom horší než byl útočník. Možná to ani stíny nebyly. Třeba to byla jen nějaká opravdu zvláštní magie, já prostě nevím," odpověděla jsem.

"Nemyslím to nějak špatně ale myslím, že o tom mistr něco ví. Něco co nikomu neřekl," řekl zamyšleně černovlásek. Přisedl si k nám Saimon. "Já si to také myslím. Přecijen jsem jeho vnuk, tak už na něm poznám spoustu věcí. Dokonce jsem mu to i řekl, ale řekl mi jen, že jsem paranoidní."

"Třeba ho to opravdu trápí a nechce nás tím děsit," zamumlala jsem. Potom jsem se káravě podívala na Saimona. "A ty se odnauč poslouchání cizích rozhovorů. To se nedělá, i když k tomu máš co říct!"

"Mám hlad, dal bych si pořádnej steak nebo nějakýho pěknýho zajíce. Nepohrdnul bych snad ani obyčejnou liškou," ozval se Aki. "Idiote!" strčila jsem do něj.

"Vyžral si polovinu kuchyně, proto si tady," zasmál se Saimon a podrbal ho. "Nějak se ti ten tygr rozežral," podíval se na mě. Povzdechla jsem si. "Nevím co s ním, asi má něco s hormonama."

"Možná bys ho měla vzít k veterináři," prohlásil Kisho. V tu chvíli Aki vystartoval a vyšplhal po stožáru někam nahoru. Tam se schoval.

"Neřekl jsem nic špatného, ne?" zamumlal nechápavě černovlásek. Podívala jsem se na něj a rozesmála jsem se. "Hodně lidí se bojí zubaře. Aki se jako tygr prostě bojí veterináře."

"To je docela zvláštní, nevěděl jsem, že se mohou zvířata něčeho tak moc bát," pousmál se Kisho. Chtěla jsem na to něco říct, ale neměla jsem šanci, jelikož jsem dostala do obličeje něčí botou. Naštvaně jsem jí vzala a rozhlédla jsem se kolem. Zef a Nikolas spolu bojovali a podle všeho to byla Nikolasova bota, kterou si však nesundal dobrovolně.

"Zefe? Můžeš mi prosím něco vysvětlit?" zeptala jsem se mile. Samozřejmě mě ignoroval, jak se dalo čekat. Vstala jsem a vražedně jsem se na něj podívala. "Tak sakra Zefíno! Sežer si tu botu a příště házej líp!" zařvala jsem a hodila jsem jí po něm. Asi jsem do toho sala trochu moc síly, protože ho to porazilo na Nikolase a ten spadnul.

To bohužel nebylo všechno, protože spadnul na Akiru s Alainem a vzal je s sebou k zemi. Nevím jestli se Zef leknul nebo toho chtěl prostě jen využít, ale zrovna v tu chvíli se jeho pěst obalila ohněm a on prorazil palubu. Takže se propadli až do kajut, jenže tam to bohužel také prorazil. Loď se začala potápět ke dnu.

Nikolas tomu chtěl nějak zabránit a snažil se to ucpat nějakými silnými větvemi, ale bohužel použil moc velkou sílu a rozládam loď na kousky.


"Řekněte mi, že to není moje vina," povzdechla jsem si a zabrala jsem si nějaké prkno, na které jsem se potom posadila. Ostatní řešili situaci podobně.

"Chceš slyšet pravdu?" zeptala se Ewilan, která ke mně byla nejblíže. Povzdechla jsem si a složila jsem hlavu do dlaní. "Dementní bota," zamumlala jsem.

"Nebojte se, už jsem stihl vymyslet jak se z toho dostaneme. Ria přece ovládá vodu a Kisho vzduch, takže stačí chytit dobrý směr a s pomocí větru a dobrého proudu vody se brzy dostaneme na ostrov," ozval se Saimon.

"A nebylo by lepší prostě doplavat zpátky do Magnolie a vzít jinou loď?" zeptal se Zef. "Ne, to by nebylo dobré. Je to sice blíž, ale mistr by si nás dal nejspíš k obědu, prostě se musíme dostat na ostrov," povzdechl si Flame.

Podívala jsem se na Kisha a zeptala jsem se: "Dokážeš zjistit jakým bychom se měli vydat směrem?"

"Jasně, ale musíš pořádně zapojit proudy, protože momentálně musíme proti proudu. Tak je otoč," odpověděl a na chvíli zavřel oči. Přivolal sílný vítr, který se do nás opřel a já jsem se soustředila na vodu. Cesta mohla začít.


"Kdy už tam budem?" kňoural Nikolas. Nejspíš mu tak dlouhý pobyt na sluníčku nědělal dobře. Zvlášť, když to bylo na vodě.

"Určitě tam budeme brzy, že?" snažila se ho uklidnit Eiva, která s ním byla na prknech. "Ještě tak hodinku a jsme tam," řekl Kisho.

Napadla mě šílená věc. Postavila jsem se na prkně a začala jsem si hrát na vlnách. Byla to zábava, ale musela jsem se stále dost soustředit na proudy, takže jsem chvílemi ztrácela balanc. "Zkuste to taky!"


Zhruba po hodině jsme konečně dorazili na ostrov. Rychle jsme zaběhli do stínu a svalili jsme se na zem. Bylo to docela vyčerpávající.

"Neříkejte mi, že takhle pak budeme muset i zpátky, protože to bych fakt nevydržel," povzdechl si Nikolas. Je pravda, že on z nás všech vypadal nejvíc zničeně.

"Oloupal se mi lak na nehty," povzdechla si Akira. "Přesně tak, tohle vážně nebyl dobrej nápad. Na zpáteční cestu si postavíme loď," přidala se k ní Ewilan.

"Teď bychom měli najít tu věsnici, která nám zadala úkol, co vy na to?" navrhnul Saimon. Všichni jsme se na něj velmi otráveně podívali, jen Flame a Kisho s ním souhlasili.

"Když nám se nikam nechce," zamumlala jsem a zavřela jsem oči. To jsem však neměla dělat, protože jsem byla nemilosrdně vytažena na nohy. Saimon je fakt kazisvět.

"Tak šup nebo vás tady necháme," ozval se Flame. "Tak nás tady nechte, můžete splnit misi a občas nám sem přineste nějaké jídlo," zazubila se Ewilan. "Hodně jídla," dodal Aki.

"Vstávejte. Hlavně ty Zefe a donuď vstát i Ewilan nebo jí řeknu cos musel udělat při minulé sázce," zasmál se Saimon. V tu chvíli byl Zef na nohou a vytáhnul i Ewilan.

"Cos musel udělat?" zeptala se Ewilan zamračeně. Zef se na ní jen nevinně usmál. "Já vůbec nevím o čem to mluví, nic zvláštního jsem nedělal."

Po nějaké době se nám povedlo dostat na nohy i ostatní a vydali jsme se hledat vesnici. Moc dlouho nám to netrvalo, protože byla jen zhruba půl kilometru daleko. Tam jsme se přivítali se zadavatelem a s ostatními vesničany a dostali jsme od nich jídlo a pití. Také nám ukázali, kde můžeme v případě potřeby přespat. Byli jsme za to rádi, ale teď jsme na to neměli čas. Rozdělili jsme se podle týmů a začali jsme hledat nějaké stopy.


"Vypadá to jako docela mírumilovný ostrov. Na první pohled na něm není nic zvláštního," řekla jsem. "Taky mi to tak přijde, ale cítím tu nějakou zvláštní energii," zamumlal Kisho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 24. listopadu 2012 v 18:32 | Reagovat

super .D tygr bojící se veterináře a neposedná bota :D mazec díl Riuš :DDDDDd

2 Ewilan Ewilan | Web | 24. listopadu 2012 v 18:55 | Reagovat

co musel udělat? xD a zase zabíjelo xDDD ty mě fakt jednou udusíš xDD

3 Zef Zef | 25. listopadu 2012 v 1:23 | Reagovat

jo taky by mě zajímalo co jsem musel udělat :D

4 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 2:22 | Reagovat

Vraždící hlášky... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama