WS - kapitola 6.

24. listopadu 2012 v 0:47 | Rena Stirk |  WINTERSUN
"Podle mě se rodiče uklidní, jen tě dlouho neviděli, tak se o tebe bojí a chtějí tě mít u sebe, aby tě mohli chránit," zamumlal Kisho a podíval se někam mimo. Byl odsud docela pěkný výhled, ale to mě teď nezajímalo. Pořádně jsem se zabalila do jeho kabátu a zamyslela jsem se.


"A co tvoji rodiče? Kde žijí? Nic jsi mi o sobě za celou tu dobu neřekl," zeptala jsem se. Potom jsem si ještě vzpomněla na slušnost a poděkovala jsem mu za kabát. Nebyl moc silný, ale rozhodně mi v něm bylo lépe než bez něho.

"Nechci o tom mluvit. Víš, možná bych ti něco rád pověděl, ale já o tom mluvit nemůžu, promiň. Nemůžu to nikomu říct," povzdechl si. Trochu mě to zarazilo, ale pousmála jsem se. "To je v pohodě, třeba mi to jednou řekneš."

"To je právě to, nejspíš se to nikdy nedozvíš, protože zmizím z tvého života. Z životů vás všech," zašeptal. Překvapeně jsem se na něj podívala. "Co to říkáš?"

"Odejdu, já nemůžu být v cechu, víš? To není nic pro mě," mírně se pousmál. V jeho očích jsem však viděla tu stejnou bolest, jako když jsem ho potkala poprvé a chtěla jsem ho zabít.

"Ale proč bys nemohl? Samozřejmě, že můžeš! Teď už jsi součástí cechu, chápeš?" snažila jsem se ho přesvědčit.

"Víš, já ti řeknu, proč tu nemůžu být. Alespoň tohle ti povím," řekl a začal něco hledat. Po chvilce vytáhl zvláštní dýku. Zvědavě jsem si jí prohlédla a tázavě jsem se mu podívala do očí. "Tohle je dýka, kterou jsem dostal od otce. Zesiluje mojí větrnou magii, ale když jí použiju moc, tak to potom nezvládám," vysvětlil.

"Nezvládáš jak?" zeptala jsem se. Hodně mě to zajímalo. Smutně se usmál. "Prostě se mi to vymkne. Ovládne mě touha ničit a nedám se jen tak zastavit."

"Uděláme dohodu, já ti to pomůžu zvládat, kdyby se něco takového stalo," pousmála jsem se. "A ty za to zůstaneš v cechu, protože si nechci hledat novýho parťáka, když jsem si zrovna na jednoho zvykla, dobře?"

"Jak bys mi asi mohla pomoct?" uchechtl se. Jak jsem si myslela, opravdu si pořád myslí, že jsem jen neschopné děcko.

"Víš, já nejsem zas tak slabá, jak to vypadá. Jednoduše tě zmrazím a tím tě z toho dostanu. Těžce se ti sníží teplota, takže tě vztek a zuřivost přejde. Ničivost se vypaří," usmála jsem se.

"A jak to chceš udělat? Ovládám vzduch, odrazím tě dřív, než uděláš nějaký magický postoj," povzdechl si. Opravdu o mě hodně pochybuje. "Alespoň to zkusímě, ano?" zazubila jsem se.

"Proč jsi taková? Jsi na mě milá, i když já na tebe nejsem. Staráš se o to, abych si tu nepřipadal blbě, a abych pořádně jedl. Co je v tom za háček?" podezřívavě se na mě podíval.

Docela mě to rozesmálo. "Není v tom žádnej háček, jsem už prostě taková. Nelíbí se ti to? Prostě si budeš muset zvyknout, protože nemám v plánu se měnit."

"Někdy mě tím docela děsíš. Vždycky ráno vypadáš jako přejetá a pak najednou přiletíš totálně naspeedovaná a plná energie a na všechny se směješ. Ty seš mimozemšťan, že jo?"


Ještě nějakou dobu jsme si otevřeně povídali a potom jsme se vrátili do cechu. Ještě pořád tam byli naši rodiče, ale já jsem se rozhodla ty své ignorovat. Alespoň do té doby než uznají, že už nejsem malá a neschopná holčička, kterou musí stále někdo ochraňovat. Jsem mág, sakra, tak ať ze mě nedělají jen malé dítě.

"Vypadáš zamyšleně," poznamenala Akira. Ani jsem si nevšimla, že se objevila vedle mě. Podívala jsem se na ní a povzdechla jsem si. "Jo, právě přemýšlím. Co ty?"

"Máma je docela v pohodě, takže to jde, ale jinak nic moc. Nemám co dělat a už to tu snad ani neznám. Zapomněla jsem na doby, kdy jsme si tu jako děti všichni hráli, jde to se mnou z kopce," povzdechla si a odešla k baru. Tam si dala nějaké pití.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla jsem Zefa a Ewilan. Oba se spokojeně usmívali a byli obklopeni svými rodiči. Trochu jsem jim to záviděla, protože ti moje si mě chtěli akorát odtáhnout někam pod zámek.

"Myslím, že budu opakovat Akiru, ale opravdu vypadáš zamyšleně, takže nad čím dumáš?" zeptal se Saimon. Sakra, to se dneska kolem mě všichni jen tak zjevují nebo co?!

"Mimochodem, promiň, že jsem vás poslouchal," vykouzlil na tváři odzbrojující úsměv. "No dobře, prostě je mi líto, že se ke mně rodiče chovají takhle. Já samozřejmě chápu, že mají strach, ale pět let jsem to zvládala bez nich. Proč bych to teď najednou neměla zvládat?" povzdechla jsem si.

"Moc to řešíš, ono je to přejde. Dej si něco pořádnýho k jídlu a hned budeš mít lepší náladu, věř mi," usmál se Sai a nasměroval mě do kuchyně.

Nebránila jsem se tomu a opravdu jsem si dala něco k jídlu. Potom jsem začala hledat Akiho, ale jako by se po něm slehla zem. Nejspíš někde objevuje město. Byl tu jako malý, takže asi zjišťuje, co se kde změnilo.

"Ahoj, tak jak ti dopadlo setkání s rodiči? Asi to moc nedopadlo, viď?" ozvala se za mnou Ewilan. Otočila jsem se na ní s vražedným pohledem a se slovy: "Můžete se už sakra všichni přestat najednou objevovat vedle mě, přede mnou nebo za mnou?!"

Ewilan sebou trhla a nechápavě se na mě podívala. "Ty začínáš magořit, že jo?" zeptala se. Povzdechla jsem si a složila jsem hlavu do dlaní. "Co jsem komu udělala?"

Do toho se vedle nás znovu nějak objevila Akira se slovy: "Musím vám říct, že setkání s mamkou bylo prostě hustý. Koukaly jsme na sebe a ani jedna z nás nevěděla, co říct. Nakonec začala ona a zeptala se: 'To jsi ty?' což mě docela rozsekalo. Asi si mě prostě pamatovala trochu jinak. Chvilku tam bylo trapný ticho a já jsem jí propalovala pohledem, ale potom jsme se začaly objímat. No nic, já zase půjdu, tak se tu mějte."

"Taky si začínám myslet, že se všichni v cechu záhadně teleportují," zamumlala Ewilan. "Viď?! Takže nejsem blázen jenom já!" jásala jsem.

"Co se tu flákáte?" ozvala se za námi Eiva. Obě jsme se na ní otočily s naprosto stejným děsivým výrazem. "Ty ses sem portla, že jo?!" řekly jsme jednohlasně.

Eiva na nás vykulila oči a potom se raději otočila a odešla k Nikolasovi. Něco mu řekla a on se na nás docela nechápavě podíval.

"Jsme magoři my nebo všichni ostatní?" zepala se Ewilan. "Ráda bych řekla, že všichni ostatní, ale nejspíš to budeme my. Jako obvykle," zamumlala jsem.

"S tím docela souhlasím," uchechtl se Kisho, který stál najednou vedle nás. "Ne, tohle už není normální," zašeptala jsem a posadila jsem se na zem. Tam jsem složila hlavu do dlaní a snažila jsem se potlačit chuť řvát.

"Zapomenu na to, žes nás právě urazil, ale jak ses sem sakra dostal, aniž bysme si tě všimly?!" vyštěkla na něj Ewilan. "No bylo to jednoduchý, prostě jsem přišel, jako všichni ostatní. Nemůžu za to, že jsme nejspíš slepé."

Zvedla jsem hlavu a rozhlédla jsem se kolem. Právě včas, abych viděla jak se Aki nenápadně plíží do kuchyně a potom vybíhá s kusem masa rychle do schodů. Jestli to bude jíst u mě na posteli, tak ho nejspíš vykastruju.

"Rio? Mohli bychom si prosím ještě promluvit?" přišel ke mně táta. Podívala jsem se na něj a chvíli jsem přemýšlela. "To je divný, já jsem tě viděla přicházet," zamumlala jsem.

Nechápavě se na mě podíval a potom se otočil na Ewilan. Podle jeho pohledu soudím, že mu naznačila něco ve smyslu: 'klid, ona je jen mírně retardovaná'.

"No jasně, klidně si můžeme promluvit," povzdechla jsem si a postavila jsem se na nohy. Táta mi naznačil, abych ho následovala a dovedl mě k mamce.

"Promiň za to předtím, nejspíš jsme to přehnali, ale opravdu se o tebe bojíme, takže bychom tě měli rádi u sebe. Nešlo by to?" zeptala se mamka. Odmítavě jsem zavrtěla hlavou.

"Mysleli jsme si, že to odmítneš, ale musíš na sebe dávat dobrý pozor, ano?" pousmál se táta. Potom se však zamračil. "A toho tvýho týmovýho parťáka si nejspíš brzo proklepnu. Kolik mu je?"

"Nevím," pokrčila jsem rameny. "Tak daleko jsme se zatím nedostali, známe se asi dva týdny," vysvětlila jsem. Táta se zamračil ještě víc.

"Ale notak, určitě je to dobrý chlapec. Nějakou dobu už spolu určitě plníte mise, viď?" vložila se do toho mamka a pohladila tátu po zádech. Ten se trochu uklidnil a znovu se na jeho tváři objevil úsměv.

"Nejspíš nám to potrvá, ale zvykneme si na to, že už nejsi zas tak malá, dobře?" řekl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 24. listopadu 2012 v 12:35 | Reagovat

teleportování mě totálně rozsekalo xD všichni se poertnout a jenom Graye musej vidět přicázet .DDDDDD naprostá bomba xDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama