WS - kapitola 5.

23. listopadu 2012 v 21:27 | Rena Stirk |  WINTERSUN
Od Kishova příchodu do cechu uběhly již dva týdny. Každý den chodíme na menší mise, abychom se naučili lépe spolupracovat jako tým, ale ještě stále si myslí, že jsem malé a rozmazlené dítě. Na jedné z misí s námi dokonce byli i Nikolas s Eivou, protože to byla nějaká složitější.


V cechu to bylo poslední dobou docela napjaté, mistr vypadal, že ho něco trápí, ale nikomu neřekl co. Akira a Alain se dvakrát pohádali, protože ona zrovna neměla náladu a on se snažil vynutit si její pozornost. Chtěl jí něco důležitého říct, ale ona mu nedala příležitost. I přes to však vím, že ho má pořád moc ráda. Potom se samozřejmě hned zase udobřili, protože mezi sebou nechtěli mít rozpory. Na ostatní Alain jako vždy jen štěkal.

Ewilan a Zef se čím dál více 'voblejzali' což nás všechny značně deprimovalo, ale nemohli jsme s tím nic udělat. Horší to bylo, když se k nim přidali i Nikolas s Eivou. Tím nemyslím jakože by se 'voblejzali' ve čtyřech, ale byli tu dva nechutně se cumlající párečky s těžce nadrženým pohledem. Vlastně u Nikolase s Eivou to nebylo tak hrozný. Ewilan a Zef jsou prostě ztracený případy.

Kisho si tu začal zvykat a už se tu chová jako doma. Hodně se baví s Flamem a spol, ale také tráví dost času se Zefem. Mám pocit, že spolu asi dvakrát i trénovali.


"Chtěl bych vám říct pár slov, tak mě prosím chvíli poslouchejte," promluvil mistr a postavil se na bar, abychom ho všichni viděli. Celý cech oněměl a všichni jsme trpělivě čekali, co nám mistr řekne.

"Všichni si jistě pamatujete ty tři útoky na cech, které tu byly předminulý měsíc. Vždycky jsme nepřítele krutě odrazili, ale nikdy jsem vám neřekl všechno," začal. Kisho po mě hodil tázavý pohled, tak jsem mu naznačila, že mu to potom vysvětlím.

"Za těmi útoky bylo něco víc. Stojí proti nám opravdu silný nepřítel a ani my všichni dohromady nemáme šanci ho porazit," mluvil dál. Cechem to zašumělo. "Je tady jedna možnost, kterou jsem dlouhou dobu zvažoval, ale včera jsem poslal žádost a dostal jsem povolení. Přemístím celý cech do Magnolie, kde vede můj bratr cech jménem Fairy Tail. Bude to pro všechny lepší, protože nepřítel jde i po nich. Jednou přijde bitva a bude lepší, když budeme bojovat všichni spolu. Proto jsem vás všechny svolal z misí, dnes přesouváme cech," dokončil to.

"Co? Jak to myslíte? My nemůžeme do Magnolie!" vykřikl Zef. "Přesně tak, nemůžeme tam být!" přidala jsem se. "A proč ne?" zeptal se mistr. Nevěděli jsme, co máme odpovědět.

"Myslíte si, že to vaši rodiče neví? Samozřejmě vědí, že jste se přidali do tohoto cechu, musel jsem o tom bratra informovat a on mi slíbil, že vás nebudou hledat!"

"To je podrazák," zavrčela Ewilan. Nikolas, Eiva a Kisho to jen nechápavě pozorovali. Nikdo z nich nevěděl, že máme rodiče ve Fairy Tail, a že jsme utekli.

"Neberte to ode mě jako lehká slova, myslím to vážně a věřte, že bych to neudělal, kdyby to nebylo opravdu nutné. Teď se prosím všichni uklidněte. Přejdeme k přenosu cechu. Nejspíš budu potom až do večera mimo, tak nevyvádějte žádné kraviny," řekl mistr a zavřel oči. Všimla jsem si, že ho Saimon chytl za ruku, aby mu dal část své síly.

Celý cech se začal otřásat a po chvilce nás nějaká neviditelná síla stáhla k zemi. Aki zakňučel jako malé štěně, poznala jsem na něm, že má strach. Přitáhla jsem si ho do náruče a hladila jsem ho po zádech. Všude bylo najednou temno, ale trvalo to jen chvilku.

Temnota odešla a cech se přestal otřásat. Vyhrabala jsem se ze země a posadila jsem se na židli. Rozhlédla jsem se a zjistila jsem, že mistra odnesli někam dozadu. Brzy se z toho vyleží.

"Hej, takže jsme opravdu v Magnolii?" houkla jsem na Saimona. Přišel blíž a pousmál se. "Jo, ale neboj, setkání s rodiči bude určitě fajn."

Povzdechla jsem si a přešla jsem k jednomu z oken. Opravdu jsem poznávala Magnolii. Náš cech se právě nacházel u moře na okraji město, což znamená, že Fairy Tail je od nás docela daleko, takže se ještě chvíli můžu vyhýbat rodičům.

"Jak to teď bude?" zeptala jsem se Saie, který se postavil vedle mě. Docela mě to zajímalo. "Budeme normálně dál plnit mise, a když se objeví hrozba, tak se jí budeme muset postavit, ale vás mladé nejspíš někam ukryjeme, abyste nepřišli při boji o život."

"Ty jsi taky mladý! A žádné ukrývání! Milujeme cech stejně jako všichni ostatní, nezáleží na tom, kolik je nám let a kolik toho máme zažito. My nejsme takový lamy!" bránila jsem se.

Saimon se usmál a pocuchal mi vlasy, tohle gesto jsem v těchto chvílích opravdu nesnášela, ale on to stejně vždycky dělal. "Ještě jsem ti neřekl, že mágové z Fairy Tail jsou na cestě sem," řekl.

"Sakra!" vykřikla jsem a chtěla jsem někam utéct. Bohužel se mi to nepovedlo, protože mě Saimon chytnul a držel svou stínovou magií. To samé projistotu udělal i u Ewilan, Zefa a Akiry.


"Tak jo, už mě pustíš? PROSÍM!" zavrčela jsem a pokusila jsem se vytrhnout Saimonovu stínu. Jen se zasmál a znovu mě začal ignorovat. Už nás takhle držel nejméně půl hodiny.

"Tohle je omezování osobní svobody!" ozval se Zef. "Přesně tak, aspoň si nás mohl 'svázat' spolu," povzdechla si Ewilan.

"Ne to nedělej Saimone, oni by zas začli s tím svým 'voblejzáním', vždyť víš, jak je to nechutný!" protestovala jsem.

"Tak jsme tady," ozvalo se ode dveří. Opatrně jsem se tam podívala a málem mi začaly vstávat vlasy na hlavě. "Saimone dělej sakra, támhle je můj otec!" šeptala jsem naštvaně.

"Tady vám je držím, už chtěli brát roha. Vlastně hlavně tady Ria, ale ostatní by se rychle přidali. Znám je," promluvil Saimon a škodolibě se na mě usmál.

"Rio? Jsi to opravdu ty?" přišel ke mně táta a podíval se mě do očí. Vážně jsem se na něj podívala a řekla jsem: "Ne, tohle je jen omyl. Vůbec nevím, kdo jste."

"Přesně tak, nikdo z nás vás nezná, jste pro nás naprosto cizí," přidala se ke mně Ewilan, kterou si vražedným pohledem přeměřovala teta Erza. Zef už byl v tuhle chvíli dávno na zemi, protože ho jeho otec, strejda Natsu, přivítal pořádnou ohnivou pěstí.

Saimon uvolnil stíny a všichni jsme se najednou mohli normálně hýbat. Začala jsem přemýšlet, kudy bych mohla opravdu rychle zmizet.

"Opravdu jsi to ty, tolik si nám chyběla!" řekl táta a sevřel mě v objetí. Začala jsem se mírně dusit a snažila jsem se pohledem vysílat signály Kishovi, aby mi dodal trochu vzduchu. Ten se však jen škodolibě pousmál a sledoval jak trpím.

"Maličká moje," zašeptala mamka a objala mě z druhé strany. Doteď jsem si jí nevšimla, ale ona nikdy nebyla zrovna hlasitá a výrazná.

"Proč ste vůbec utekli?" zeptal se táta, když se ode mě odtáhl. Podívala jsem se jinam a zatla jsem zuby. Potom jsem se uklidnila a nasadila jsem milý úsměv. "Prostě jsme potřebovali trochu volnosti, nic víc."

"Ale teď tě máme zpátky. Určitě se s námi vrátíš do cechu, že ano?" zeptala se mamka. Najednou jsem viděla rudě. "Ne!" vykřikla jsem a ucouvla jsem od nich.

"Nikam nepůjdu, můj cech je tohle a navíc tu mám i týmového partnera!" ukázala jsem na Kisha. Táta se na něj podíval a přeměřil si ho zamračeným pohledem.

"Tohle se mi nelíbí, prostě se vrátíš k nám a budeš plnit mise se mnou a s maminkou!" řekl. Znovu jsem ucouvla a začala jsem v ruce vyvolávat led. Ani jsem si nevšimla, že jsem se u toho instinktivně svlékla do spodního prádla.

"Já se s vámi nevrátím!" zavrčela jsem. Táta se zamračil a vykročil ke mně. Varovně jsem ucouvla. "Prostě se vrátíš, si naše dcera!"

Nechtěla jsem vyvolávat boje, tak jsem se prostě sebrala a utekla jsem ven. Ignorovala jsem fakt, že mám na sobě jen spodní prádlo. Zaběhla jsem do nějaké uličky a po schodech jsem vyběhla na střechu nějakého domu. Tam jsem se usadila a přemýšlela jsem, co budu dělat dál. Bylo mi z toho naprosto nanic.

"Nebylas na své rodiče zrovna milá," ozvalo se vedle mě. Ani jsem se tam nemusela dívat, protože už jsem ho dávno byla schopná poznat po hlase. Posadil se vedle mě.

"Chtěli, abych se s nimi vrátila do Fairy Tail, ale to já nechci. Můj domov je tady a tak to také zůstane. Dnešek byl celý jeden velký zlý sen a to to ještě nekončí. Bojím se, že to je realita," zamumlala jsem. Uvnitř jsem opravdu doufala, že je to jen pouhý sen. Bylo by to daleko lepší.

Kisho se zasmál a přehodil mi přes záda svůj plášť. "Nejspíš máš v plánu nastydnout, když tu sedíš jen ve spodním prádle. To mi vysvětli, proč si se svlékla?"

"To mě naučil táta. Je to jeho zlozvyk a já jsem to nějak zdědila. Když dělám koule, tak se to neděje," povzdechla jsem si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 23. listopadu 2012 v 21:37 | Reagovat

bombastickej díl :DD fakt, že jo :DDD kde je 6ka? já cu 6! :D

2 Zef Zef | 23. listopadu 2012 v 23:33 | Reagovat

tak vidím že s natsuem jako otcem jsem to ještě relativně vyhrál :D chudák ty :D

3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 0:30 | Reagovat

Tak to kurva. :D Nevzala si vážně to moje: ,,piš tak, aby mě to donutilo komentovat."? Tenhle díl mě totálně rozsekal. :D Aj láf (nosový á) feory oukoku. :D (divný pojaponštění) :D Prostě bestovní, mazecký, akorát maminka Lucy tam ještě neni, ale... :D :D No do prdele, Magnolia 4ever *mě normálně hrabe ale* :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama