WS - kapitola 4.

23. listopadu 2012 v 15:00 | Rena Stirk |  WINTERSUN
Probudila jsem se a s povzdechem jsem se vyhrabala z postele. Zrovna v tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Došla jsem k nim a otevřela jsem dveře. Stál tam Kisho.


"Co potřebuješ?" zeptala jsem se a snažila jsem se potlačit zívnutí. "Říkalas, že dnes půjdeme na nějakou misi," připomněl a chladně se mi podíval do očí. "No jasně! Myslela jsem na to!" zalhala jsem. Potom jsem se otočila do pokoje a zavolala jsem Akiho. "Jděte spolu nějakou vybrat, za chvilku budu dole," vystrčila jsem tygra z pokoje a zabouchla jsem dveře.

Rychle jsem si vzala nějaké oblečení, kupodivu to ani nebyly saty, a dala jsem si sprchu, abych se trochu probrala. Potom jsem na sebe hodila oblečení a v zrcadle jsem se trochu upravila. Popadla jsem meč a vyřítila jsem se z pokoje.

Schody jsem brala po dvou, takže jsem brzy stála v přízemí. Rozhlédla jsem se, abych zjistila kde jsou a potom jsem se k nim vydala. Seděli u jednoho stolu. Vlastně spíš jen Kisho, protože Aki se po stole válel. Samozřejmě v kočičí velikosti.

"Dáme si něco k snídani a potom vyrazíme, ne? Zajdu pro nějaké jídlo," usmála jsem se a zaběhla jsem do kuchyně. Pro Akiho jsem tam vzala něco s masem a pro nás nějaká zvláštní vajíčka s pečivem a máslem. K tomu samozřejmě i pití, takže jsem měla pocit, že mi to každou chvílí spadne. Vrátila jsem se do vedlejší místnosti a položila jsem to na stůl. Kupodivu bez nehody.

"Dobrou chuť," řekla jsem a pustila jsem se do jídla. "Díky, dobrou chuť," popřál Kisho. Aki jen cosi zavrčel a vrhnul se na maso.

"Co máme vlastně za misi?" zeptala jsem se. Kisho se napil a podíval se na mě. "Máme vyřídit nějakého mága a předat ho radě, takže ho musíme vzít do hlavního města. Je to zloděj," vysvětlil. Podívala jsem se na Akiho a tázavě jsem nadzvedla obočí. "Ano, je tam upozornění, že je nebezpečný, ale myslím, že nic nehrozí," zamumlal.

Dojedli jsme a vyrazili jsme z cechu. Museli jsme do vedlejšího města, takže jsme to vzali vlakem. Přecijen to bylo lepší, než abych já jela na Akim a on letěl. Zbytečný výdej energie.


"Tak jsme tady," povzdechla jsem si a vystoupila jsem z vlaku. "Co máme udělat teď?" zeptal se Kisho. "Ukaž mi papír se zadáním mise," natáhla jsem k němu ruku. Bez řečí mi to podal a já jsem se začetla.

"Musíme dojít k zadavateli a on nám poví něco víc," usmála jsem se. "To se takhle dělá vždy? To je docela jednoduché, ne?" vyptával se Kisho. "Ano, dělá. Protože vždycky je někdo, kdo tu misi zadal. Nedělá se to jen u těch, které bereš v hospodách. Tam máš většinou mise na zabití někoho nebo tak. Odměnu bereš na místě, které je napsáno dole na papíře. Většinou je červeně," odpověděla jsem.

"Ale v těch hospodách by to mohl být někdy třeba podfuk, nemyslíš? Někdo by si mohl jen udělat srandu a napsat tam libovolné místo," řekl.

"Ano, je to risk, ale nic jiného se nedá dělat, někdy se prostě musí riskovat. Bývají tam občas i dobré mise, jako třeba pomoct někomu na farmě. Prostě to tam donesou lidé z vesnice, když něco potřebují," pousmála jsem se. Všimla jsem si, že jsou na zemi pohozené dnešní noviny, tak jsem je sebrala a dala jsem se do čtení.

"Je to daleko?" zavrčel Aki. Šli jsme docela pomalu, protože bych při rychlé chůzi číst nemohla. "Je to kousek," odpověděla jsem, když jsem se odtrhla od novin. Podala jsem je Kishovi a ukázala jsem na jeden článek. "Tady se píše o tom zlodějovi, kterého máme chytit."

Kisho se začetl. Ještě chvilku jsme šli, než jsme dorazili na místo. Zaklepala jsem na dveře, které se o pár vteřin později otevřeli. "Pojďte dál," zašeptal starší muž a pustil nás do domu. Zavedl nás do kuchyně a řekl, abychom se posadili ke stolu. Potom se dal do řeči: "Naše město sužuje zloděj, bohužel jsme s tím nic neudělali, protože je to mág. Nikdo z nás tu neovládá magii, jsme malé město a zaměřujeme se spíš na zemědělství. Hodně lidí už přišlo o peníze, ale nebojte, odměnu pro vás mám. Jsem starosta a přiznám se, že balík peněz mám opravdu slušný."

Podívali jsme se na sebe a potom jsme mu pokynuli, aby mluvil dál. "Dokonce tu obsadil jeden dům, ve kterém se momentálně nachází. Je to o dvě ulice dál. Určitě ho poznáte, má rozbité okno. Celé město vám bude vděčné, pokud ho dopadnete. Dokonce se nemusíte starat o odvoz do hlavního města, protože bych to já osobně zařídil. Jde jen o to chycení," dopověděl.

"Tak kde to vázne? Jdeme," řekl Kisho a postavil se. Mě se moc vstávat nechtělo, ale nakonec jsem se přemluvila a také jsem za chvíli byla na nohou. Aki skočil na stůl a jako kotě mi skočil do rukou. Nejspíš se chtěl nosit.

"Nechcete se nejdříve najíst?" zeptal se muž. "Ne, nejdřív práce a pak zábava. Navíc za to placeni nejsme, vyřídíme to a vracíme se do cechu," odpověděl Kisho. Potom se otočil a šel chodbou ke dveřím, povzdechla jsem si a šla jsem za ním.

Vyšli jsme z domu a vydali jsme se ulicemi k domu, ve kterém se měl nacházet zloděj. Zadavatel měl pravdu, našli jsme ho hned. Nějak jsme se nezdržovali klepáním a vrazili jsme dovnitř. Ihned jsem ucítila jeho magickou energii, ale jakoby se vzdalovala. "Mám pocit, že utíká zadem," zamumlala jsem. Kisho na nic nečekal a rozběhl se zatím. Myslím, že to také veděl, jen si možná nebyl jistý. Také jsem se rozběhla a o pár vteřin později už jsem proskakovala oknem ven. Kisho byl asi třicet metrů přede mnou a někoho srazil k zemi. Potom však odletěl a zloděj se pokusil uprchnout. Pustila jsem Akiho na zem a ten se rozběhl a povalil ho na zem, jako předtím Kisho. Ten mezitím vstal a odrazil zloděje na nějaký strom. Doběhla jsem k nim.

"Myslíte si, že mě můžete porazit?!" vykřikl zloděj a šlehnul po Kishovi nějakým magickým bičem. Kisho uhnul, ale v zemi to zanechalo pořádnou rýhu. Natáhla jsem ruku a začala jsem na ní zhmotňovat ledovou kouli, tu jsem potom úderem rozbila a přemýšlela jsem, jak nejlépe k němu dostat úlomky. Vyřešil to za mě Kisho, který je zvednul vzduchem a poslal je přímo na zloděje. Ten se však pouze zasmál a srazil je ohnivou koulí. Takže ohnivý mág, hm.

"My si to nemyslíme, jsme si tím naprosto jistí," usmála jsem se. Kisho přikývl na souhlas a přesunul se trochu dál od zloděje. Vypadalo to, že se chce na něco soustředit.

Vytáhla jsem meč a pokusila jsem se mága seknout do nohy. Uhnul a začal v rukou zhmotňovat ohnivou kouli. Znovu jsem proti němu sekla a on se pokusil zničit můj ledový meč ohněm.

"To se ti nepovede. Nejsem tak hloupá, abych na tebe útočila mečem z obyčejného ledu," zasmála jsem se. V tu chvíli se za mnou objevil Kisho a natáhl ruku proti zlodějovi. Zavřel oči a chvilku se soustředil. Zloděj po chvíli padl k zemi a vypadalo to, že se každou chvíli udusí.

Na nic jsem nečekala a poklekla jsem k němu, abych mu mohla na rukou vytvořit ledová pouta. To samé jsem udělala na jeho novou a Kisho povolil vzduch.

Mág chtěl pouta zničit, ale nepovedlo se mu to, protože z něj vysávaly energii. Přišel k nám Aki a povzdechl si. Postavil se tak, abychom na něj mohli naložit zloděje a vydal se s ním k domu. Ten obešel a pomalu kráčel k zadavatelovu domu. My jsme šli za ním.

"Bylo to nějak moc jednoduché," povzdechl si Kisho. "To ano, pro nás ano, ale pro normálního člověka je to smrtelně nebezpečné, protože oheň je opravdu silný živel," pousmála jsem se.

"To ano, kdybys měla oheň, tak jsme perfektní dvojka. Takhle si docela nepoužitelná," rýpnul si černovlásek. Uraženě jsem přidala do kroku a dohnala jsem Akiho. Tohle poslouchat nebudu!


"Dostali jsme docela velkou odměnu za tak jednoduchý úkol," ozval se Kisho, když jsme vystoupili z vlaku. Pokrčila jsem rameny. "Vypadá to, že starosta na to měl."

"A já bych si teď dal nějakej pořádnej kus masa," ozval se Aki. "Vždyť ti tam nějaké děti donesly snad dvě kila masa. To ti nestačilo?" zeptala jsem se. Mezitím co jsme předávali zloděje se Aki vyvalil před domem a obmotával si kolem tlapek malé děti, aby mu nosili jídlo. Hajzlík jeden.

"To ano, ale nezapomínej, že jsem musel nosit toho smradlavýho zloděje," oklepal se. "Vždyť nesmrděl, ne?" zeptala jsem se. "Ale jo, smrděl," povzdechl si Kisho. No jo, zapomínám, že mají oba lepší nos než já.

Došli jsme do cechu a Aki se okamžitě ztratil v kuchyni. My jsme donesli nějaké peníze mistrovi, a každý jsme si šel po svém. Já jsem se zastavila u stolu, kde seděla Ewilan s Eivou a něco probíraly. Ptala jsem se kde je Akira, ale dostala se mi jen výmluvná odpověď, že má zpátky svojí mírně nepřátelskou náladu, protože se do cechu vrátil Alain a ona pořád neví, jestli mu má dát druhou šanci.

Zef se zase někde flákal s Nikolasem, prý si zase dávají bitku, aby se zjistilo, kdo z nich je lepší. Stejně to nakonec vždy končí nerozhodně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 23. listopadu 2012 v 19:17 | Reagovat

dobrý xD makej s dalším xDD ty nepoužitelná xDDD

2 Maiki Maiki | Web | 23. listopadu 2012 v 21:16 | Reagovat

mazec :D chce to další ;)

3 Zef Zef | 23. listopadu 2012 v 23:24 | Reagovat

hmmm hmmm hmmmmm starosta co přizná že je v balíku :D si větší idealista než jsem si myslel! :D

4 thim-ehra thim-ehra | 24. listopadu 2012 v 0:19 | Reagovat

Nevidim, ale stejně jsem to přečetla (klaňte se mi božstvo) :D Moje ,,vočy" budou za chvíli ale vypálený... :D Super kapča. :D

5 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 0:20 | Reagovat

A řekni blogu, ať mi pořád u jména nemění jméno na název blogu. :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama