WS - kapitola 20.

29. listopadu 2012 v 11:48 | Rena Stirk |  WINTERSUN
"Ráda bych si šla zase lehnout," zamumlala jsem a rozplácla jsem se na stůl. Ewilan vedle mě vyprskla smíchy. Dotčeně jsem se na ní podívala, ale potom jsem se usmála. Jsem ráda, že jí Zef odtáhl z té knihovny. Vypadá to, že už na to ani nemyslí.


"Kde je vlastně Zef?" zeptala jsem se. Bylo mi divné, že tu není. Před chvílí někam zmizel. "Stavil se tu strejda Natsu a někam spolu šli," odpověděla Ewilan.

"Není to divný, když mu říkáš strejdo? To je jako kdybyste byli příbuzný," uchechtla jsem se. "Rodiče to ještě nevěděj," povzdechla si Ewilan a hořce se usmála.

"Co nevěděj?" přidal se do rozhovoru Nikolas.

"To o mě a Zefovi, že jsme spolu. Před nima to zatím tajíme, protože nevíme jak by reagovali. Dlouho jsme je neviděli, tak nemáme v malíčku jejich reakce," zamumlala.

"Ahoj lidi, kdo jsou tito nováčci? Ještě jsem neměla příležitost se s nimi seznámit," zastavila se u nás Nerri. Viděla jsem, že z ní Ewilan naběhla husí kůže. Aha, takže na to stále myslí.

"Já jsem Maiki a tohle je Ren," usmála se naše roztomilá hnědovláska. Nerri si s oběma podala ruku a představila jsem.

"Kisho," utrousil černovlásek. Nerri se na něj významně podívala a stiskla mu ruku. "Nerri, moc mě těší, že tě poznávám."

"Tak jak si se měla?" zeptala jsem se. Nevím proč, ale měla jsem z jejího tónu nějaký divný pocit. Asi jsem se nakazila od Ewilan.

"Skvělý, mise byla fajn a naučila jsem se něco novýho, takže jsem ještě silnější. Pokud to vůbec jde, že? Nikolasi, za chvíli tě očekávám před cechem," pousmála se Nerri. Potom se podívala na Eivu a uchechtla se: "Přijď sám, ať tě nic nerozptyluje."

"Jasně," usmál se Nikolas. Nerri se otočila a odkráčela pryč. Myslím, že šla za někým k baru, ale nějak se mi to nechtělo zkoumat.

"To bylo divný!" zamumlala jsem. Ewilan se na mě podívala a mírně znechuceně přikývla. "Takže teď pojede po Kishovi a pokusí se oddělit Nikolase a Eivu, to bude super," zavrčela.

"Je docela hezká," ozval se Kisho a zamyšleně se podíval na Nerri. Zrovna se na někoho usmívala.

"Ona je hodně hezká," povzdechla jsem si.

"Víc než jen hezká," zamumlal Nikolas.

"Hej!" naštvala se Eiva a praštila ho něčím po hlavě. Prostě naprosto typické odpoledne.

"Nemám z ní dobrej pocit, cítím v ní něco špatnýho," ozval se tiše Ren.

"Co z ní cítíš?" zeptala jsem se.

"Temnou auru, jakoby se v ní odehrávaly nějaké boje. Nejspíš jsem jen paranoidní, když vás slyším, ale rozhodně bych s ní nechtěl být sám," vysvětlil.

"To asi nikdo z nás," zavrčela Maiki.

"No, ale ona byla dřív hrozně fajn a milá. Já tomuhle prostě nechci věřit, určitě je v tom něco víc. Přiznávám, že se změnila, ale určitě to nebylo jen tak," prohlásila jsem.

"Jsi někdy docela naivní," uchechtla se Ewilan.

"To je možný, ale přijdu na to, co se děje. I když možná ne hned, protože se mi teď nechce," zabručela jsem.

"Tak co podniknem? Musíme se nějak zabavit," ozval se Nikolas.

"Nerri se právě odlepila od baru a vyšla z cechu. Asi už na tebe čeká," zavrčela Eiva.

"Promiň, alespoň vám zjistím jak bojuje, dobře?"

"No tak už běž, ať tě neseřve," povzdechla si drobná dívka. Nikolas jí políbil na rty, potom se zvedl a rychle vyběhl z cechu.

"A co my?" zeptala jsem se.

"Taky nevím. Kde jsou vlastně Akira s Alainem?"

"Ewilan, kde by asi mohli být? Zkus se projít kolem jejího pokoje. Myslím, že bys to podle sluchu poznala," zasmála jsem se.

"Možná bych se k ní mohl dostat blíž a mohl bych zjistit nějaké informace," ozval se Kisho.

"Jak to myslíš?" zeptala se Eiva.

"Sblížit se s ní," odpověděl.

"To je tvoje věc. Když chceš, tak to udělej," zamumlala jsem. Nevím proč, ale nějak mi to nebylo zrovna příjemný.

"To radši nedělej, bylo by jí to podezřelé," povzdechla si Ewilan. Potom se na mě podívala a tázavě nadzvedla jedno obočí. Pokrčila jsem rameny a podívala jsem se jinam.

"Copak?" mrkla na mě Maiki.

"Ale nic, jen mám asi hlad," pousmála jsem se. Potom jsem se pomalu zvedla a odšourala jsem se do kuchyně. Tam jsem našla pod stolem Akiho.

"Už jsi zase tady?"

"Je to tady pohodlný a je tu spousta jídla."

"To jídlo chápu, ale jak může být pohodlná holá zem?"

"Tahle chladí, jsem tygr, potřebuju si chladit kožich."

"Takže zase nenápadně vyžíráš kuchyň, že? Mě to bylo hned jasný, ty bídáku."

"Nevyžírám! Jen se tu chladím. Před chvílí jsem se byl venku proběhnout. Už přišla Nerri, co?"

"Jo, přišla. Co ten tvůj tón?" zvědavě jsem naklonila hlavu.

"Cítím z ní něco divnýho, páchne to až sem."

"Nezačínej i ty, myslím, že se nám to jen zdá. Prostě jsme jí dlouho neviděli, určitě je stejná jako dřív. Třeba jsme si její chování jen trochu přikrášlili nebo nám to dřív nevadilo."

"Ty si ale naivní holka."

"Nejsem! Proč mi to všichni říkáte? To je tak špatný věřit tomu, že se s kamarádkou jen něco děje?"

"Víš, že to nemyslím zle. Jen z ní prostě fakt cítím něco špatnýho."

Přešla jsem k ledničce a vyndala jsem si nějaké jídlo. Potom jsem se podívala na Akiho a povzdechla jsem si. "Kdybys jí viděl dělat něco divnýho, tak mi to řekni."

"To se můžeš spolehnout."

Vyšla jsem z kuchyně a vrátila jsem se ke stolu. Tam jsem se posadila ke stolu a zaposlouchala jsem se do debaty.

"No já si prostě myslím, že je červená lepší!" prohlásila Ewilan.

"Není, fialová není tolik ostrá, v tom je její krása!" oponovala jí Maiki.

"C tu řešíte?" zeptala jsem se tiše.

"Holky probíraj nějaký barvy a my je jen pozorujeme," odpověděl Ren.

"Chtěl jsem s tebou mluvit," ozval se Kisho a podíval se na mě. Podívala jsem se na něj a potom na talíř. Rychle jsem to do sebe hodila. "Můžeš."

Vstal a někam šel, potom se otočil a naznačil mi, že bych měla jít také. Vyhrabala jsem se ze židle a dohnala jsem ho. Vyšli jsme z cechu a chvíli jsme šli.

"Proč jsi mi dala tu pusu na tvář?" zeptal se.

"Tohle tě trápí?"

"Zajímá mě to."

"Protože si mi zachránil život."

"To každému dáváš pusu, když tě zachrání?"

"Ne, ale ty si na mě byl milej. I tenkrát na ostrově, jak tam Aki zůstal."

"No ale-"

"Prostě jsem ti dala pusu. To ti to tolik vadí?"

"To jsem neřekl, jen jsem to trochu nečekal."

"To já taky ne."


"Darvelle? Já si nedělám srandu!" uchechtl se muž oblečený v černém.

"Já si také nedělám srandu. Myslím to naprosto vážně. Musíš to zrušit!" zavrčel druhý.

"Nechce se mi, je to dobrá hračka."

"Ale tohle není hračka! Nemůžeš si takhle zahrávat!"

"Já můžu všechno, vzpomínáš? Ještě si pamatuješ na Sage?"

"Nemluv o ní!"

"A co Osai? Po tom se ti nestýská?"

"Tak dost! Prostě si přestaň hrát! Kdykoliv tě můžu zabít!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 29. listopadu 2012 v 16:23 | Reagovat

hu bombastico *w* a ten poslední odstavec, ten rozhovor mezi těma chlapma(?) se mi nelíbí... a ta Nerri to vypadá, že by jí ovládali tamty chlapi z toho posledního odstavce? o.O
Riuuuš makej na dalším :D

2 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 13:49 | Reagovat

Sage... *vzpomněla si na VD a letí si pozerat pár dílů* Dobrá kapča. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama