WS - kapitola 17.

27. listopadu 2012 v 19:59 | Rena Stirk |  WINTERSUN
Od našeho návratu uběhl týden. Akira a Alain se k sobě oficiálně vrátili a přidali se k 'voblizujícím' se párečkům. Také jsem zjistila, že spolu Maiki a Ren chodí, ale alespoň to nedávali veřejnosti nijak extra najevo. Konečně tu máme nějakej roztomilej pár mezi všema těma obludkama. Akira a Alain taky nejsou zrovna nechutný, ale někdy to přeháněj. Když tohle vidím, tak si někdy říkám, že je lepší zůstat bez partnera.


Kisho celý týden někam mizel. Byli jsme na dvou misích, ale jen na jednoduchých, které nám zabraly asi půl dne. Takže jsem se vlastně pořád jen flákala a občas jsem trochu trénovala. Párkrát jsme se byly s Maiki proběhnout se zvířaty.


"Vstávej, jdeme na misi," ozvalo se za mnou. Líně jsem vstala a podívala jsem se na narušitele. "To je divný, že se ti chce na misi," zamumlala jsem.

"Už jsem jí i vybral, musíme zničit nějaké démony v jednom dole, tak se pořádně obleč a vyrážíme. Myslím, že tam budeme i přes noc," oznámil Kisho a vyšel před cech. Vyplázla jsem jazyk na jeho záda a líně jsem se odplazila do pokoje, kde jsem na sebe hodila nějaké normálnější oblečení než byly krátké šatičky. Potom jsem vzala svůj meč, zavolala jsem Akiho a pomalu jsem šla před cech. Aki na tom byl podobně jako já, akorát šel ještě pomaleji.

"Je to daleko?" zeptala jsem se. "Trvalo ti dvacet minut dojít do pokoje a zpátky? Ne, není to daleko. Jen asi tři hodiny vlakem."

"Doufám, že tím vlakem alespoň pojedeme. Pěšky by se mi jít nechtělo a Akimu určitě taky ne," ukázala jsem na tygra, který si ustlal na zemi a tvářil se, jakože se už nezvedne.

"To jsem dopadl, že jsem v týmu zrovna s vámi," uchechtl se Kisho a vyrazil k nádraží. S povzdechem jsem se vydala za ním. Dokonce se i Aki po chvíli zvedl.

"Kdybych se nemusel tahat s vámi, tak klidně letím, ale vy byste za mnou dorazili dávno po tom, co bych dokončil misi," rýpnul si Kisho.

"Tobě se to machruje, když umíš lítat, ale to my neumíme, tak máme právo bejt unavený!" prskla jsem.

"No tak se hned nečerti, já to přece nemyslel zle, jen si z tebe dělám srandu," zasmál se. Objevena nová schopnost! Kisho se umí smát!

"Nerýpejte do sebe, nechci mít na misi rozhádanej tým," zamumlal Aki. Ani se mu nedivím, taky by se mi to nelíbilo.

"Neboj se, já vím kdy přestat, takže se nepohádáme," usmál se na něj Kisho. Potom se podíval na mě a mrknul. Málem jsem z něj měla infarkt.

"Tohle už mi nedělej, normálně jsem se tě lekla!" vyčetla jsem mu. Podíval se na mě a uchechtl se. "To byl účel."

Pomalu jsme došli na nádraží a chvíli jsme čekali na vlak. Já jsem si hrála na uraženou, ale Kisho to naprosto ignoroval. Jak jinak.

Nastoupili jsme a dokonce jsme i chytli nějaké místo. "Konečně nemusíme chodit," zamumlal Aki a stočil se na sedačce v podobě kočky.

"Mohla by to být docela nebezpečná mise, tak na sebe dávej pozor," podíval se na mě Kisho. Otráveně jsem přikývla. "Vybral sis zrovna den, kdy nemám na nic náladu."

"To je docela blbý, ale už s tím nic nenadělám, tak hlavně něco nepokaž," vyplázl na mě jazyk. Povzdechla jsem si a otočila jsem se k okýnku.


"Kde je Ria?" zeptala se Ewilan a posadila se Zefovi na stůl. Potřebovala s kamarádkou probrat něco důležitého.

"Zaslechla jsem, že šli s Kishou na nějakou misi, takže jí tu nejspíš teď nepotkáš," odpověděla Akira.

"To je škoda, chtěla jsem si jít zaběhat," vložila se do rozhovoru Maiki. "Můžem si zaběhat spolu," navrhnul Ren. Maiki souhlasila. "Tak se tu mějte." rozloučila se a vyběhla z cechu. Ren se jen usmál na kamarády a odběhl za ní.

"Paka," zasmála se Ewilan. Potom si však povzdechla. "Když já si s ní chci pokecat, je to dakt důležitý."

"O čem?" zeptal se zvědavě Zef. Rudovláska na něj jen vyplázla jazyk. "Nic nebude."

"Já se půjdu někam projít s Alainem," usmála se Akira a mávla na kamarády. Potom odešla za svým vysokým krasavcem, kterého na přivítanou objala.

"Nechceš se jít taky někam projít?" zeptal se Zef a pohladil Ewilan po vlasech. Ta se na něj podívala jako na idiota. "Vážně vypadám jako někdo komu se chce chodit?"


"Už tam budem?" zeptala jsem se a otráveně jsem se podívala na Kisha. "Když se začneš tvářit normálně, tak ti možná odpovím," sjel mě pohledem.

"Ale když ty se taky netváříš normálně, pořád se tváříš jakože mě prostě nemáš rád!" zavrčela jsem. Chvilku se na mě jen díval a potom se rozesmál. "Vždyť já tě jen zlobím, nic proti tobě nemám."

"Ale proč pořád jen mě? Vždyť já jsem na tebe hodná," povzdechla jsem si. "Protože se s tebou bavím nejvíc, prostě si jen občas rýpnu, to si vůbec nesmíš brát osobně," usmál se.

"No dobře, pokusím se si to tak nebrat, tak už mi odpovíš?" zatvářila jsem se jako andílek. Rozesmál se a přikývl. "Jedeme teprve půl hodiny, takže si ještě počkáš."

"To si děláš srandu? Mě to připadalo nejmíň jako dvě hodiny," zaskučela jsem. "To protože ti přijde, že ta krajina venku rychle ubíhá, ale jedeme opravdu jen půl hodiny, tak se klidně prospi, jestli chceš, protože to bude ještě dlouhé."

"Spát se mi nechce, válela jsem se dost dlouho. Měla bych začít víc trénovat, takže asi vylezu na vlak a budu běhat po jeho střeše. Až uvidíš něco padat někam vedle, tak to jsem já," zamumlala jsem.

"To bys mi pak na misi moc nepomohla, chtěl jsem ti něco ukázat," zasmál se Kisho. Potom se podíval z okna. "Teď by to moc příjemný nebylo, za chvíli pojedeme lesem."


"Konečně!" oddechla jsem si, když jsem vystoupila z vlaku. Začala jsem se okamžitě protahovat a běhat po nádraží. Nějak moc se ve mně zvedla energie.

"Co to do tebe vjelo?" zasmál se Kisho a někam pomalu šel. Připojila jsem se k němu a poskakovala jsem kolem jako radioaktivní veverka.

"Mám prostě najednou nějak dobrou náladu, prostě potřebuju něco dělat, tak skáču," zazubila jsem se. Vypadalo to, že jsem nakazila i Akiho, takže za chvíli kolem Kisha poskakovali dva retardi.

"Naštěstí to není daleko k zadavateli, takže toho za chvíli necháte."


"Dobrý den, jsme tu kvůli té misi," začal Kisho. Naproti nám stál hnědovlasý muž okolo třicítky a zvědavě si nás prohlížel. "Dobře, zavedu vás k tomu dolu, je to kousek odsud. Potom se zastavte a já vám dám odměnu."

"Super, bude mise, bude mise!" smála jsem se. Zadavatel se tázavě zadíval na Kisha a ten jen mávl rukou, že si toho nemá všímat. Netrvalo to dlouho a došli jsme k dolu.

"Je to uvnitř, tak na sebe dávejte pozor. Já už radši půjdu, trochu mě to děsí," řekl zadavatel a odešel. Kisho se nadechl a vešel do jeskyně. Trochu jsem se uklidnila a šla jsem za ním.

"Moc se mi tam nechce, nemám teď z jeskyní zrovna dobrej pocit," zakňučel Aki. Otočila jsem se na něj a pohladila jsem ho po hlavě. "Zůstaň venku, my se vrátíme, až si s nima poradíme, jo? Nemusíš tam."

"Přesně tak, bude to tak lepší, kdyby nám nějaký utekl," přidal se ke mně Kisho. Aki se na nás vděčně podíval a lehl si pod nějaký strom.

"Tak pojď," podíval se na mě Kisho a postupoval do dolu. "Chtělo by to nějaký světlo," zamumlala jsem, protože se mi nechtělo jít po tmě.

"Mám baterku," prohlásil Kisho a něco chvilku hledal v kapse. Potom se před námi objevil kužel světla. "Takhle to bude lepší."

"Cítím z tý jeskyně něco fakt hnusnýho, to budou ti démoni, že?" zeptala jsem se. Kisho se na mě podíval a přikývl. "Je to docela nechutný, ale hodí se mi to, chci něco vyzkoušet."

"Takže jdeme na takhle hnusnou misi jen protože chceš něco vyzkoušet? To mám z tebe radost," zašklebila jsem se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 27. listopadu 2012 v 20:13 | Reagovat

radioaktiví veverka XD zabilo xD co chce vyzkoušet? xD

2 Maiki Maiki | Web | 27. listopadu 2012 v 20:15 | Reagovat

radiokativní veverka zabilá xDDDDD sugoi díl *.*

3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 20:49 | Reagovat

Vobliz... Jak můžeš o tak hezkym a způsobnym člověku a mým sexy boyem říct, že se voblizujem? :D Fuj... My se pouze "tulíme" :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama