WS - kapitola 16.

27. listopadu 2012 v 15:42 | Rena Stirk |  WINTERSUN
"Báli jsme se o tebe!" prohlásil táta a přitáhl si mě do náruče. Mamka mě zazadu objala a vypadali jsme jako super šťastná rodinka.


"Kde jste se tu vzali?" zeptala jsem se nechápavě. Vrátili jsme se sotva před hodinou a už nás tu mučí rodiče. Vlastně to bylo docela hezký, ale co tu sakra dělají?! Museli vyrazit hned po tom, co se naše loď dostala do přístavu.

"Přišli jsme se podívat na své děti, to je trestné?" zasmál se táta. "Jste museli vystřelit z Fairy Tail jako raketky, ne?" zazubila jsem se.

Mamka se usmála a pohladila mě po tváři. "Tak jaká byla mise? Slyšela jsem, že ste v cechu vyváděli nějakou neplechu."

Zatvářila jsem se jako andílek a přemýšlela jsem, kudy bych se mohla co nejrychleji vypařit. "Myslím, že máte určitě spoustu věcí na práci, ne?"

"Ne, hezky nám povyprávíš o té misi," prohlásil táta a posadil mě na židli. S mamkou si sedli naproti mně a vyčkávavě se na mě podívali. "Bylo to super, čau!" chtěla jsem rychle vstát a odejít, ale táta se na mě varovně podíval, tak jsem si raději opět sedla.

"Bojovali jsme, unesli mě, málem jsem chcípla, málem umřel Aki, málem umřela Akira a to je všechno," vyprávěla jsem.

"Už nikdy nepůjdeš na žádnou misi!" zařval táta. Potom se však zarazil, když si všiml mamčina pohledu. "Ehm, chtěl jsem říct, jen tak dál!"

To mě rozesmálo. "Tati, když říkáš jen tak dál, tak budu asi brzo mrtvá, to tě nenapadlo? Přeješ mi teda hezký věci."

"Tak jsem to samozřejmě nemyslel, jen na sebe dávej větší pozor, prosím," povzdechl si. Usmála jsem se. "Jasně, to se můžeš spolehnout, budu víc trénovat."

"Nechtěla bys s námi dnes zajít na večeři? Rádi bychom pozvali i toho tvého kamaráda, aby se mu mohl tatínek omluvit," zeptala se mamka. Táta chtěl něco namítnout, ale ona ho sjela pohledem.

"Nemyslím si, že by o to měl zájem," zamumlala jsem. "Určitě má spoustu jiných věcí na práci," přidal se ke mně táta a podíval se na mámu. Ta jen pokrčila rameny a vstala. "Tak já se ho zeptám."

"Sakra, to dopadne," povzdechla jsem si. Opravdu jsem se bála, že by táta zase udělal nějakou kravinu, takže to podle mě nebyl zrovna nejlepší nápad.

Mamka se po chvíli vrátila a vítěžně se na nás usmála. "Tak tu buďte připravení v šest. Stavíme se a společně půjdeme do restaurace," řekla a čapla tátu za límec. Potom mi zamávala a odtáhla ho z cechu. Táta po mě házel opravdu zoufalé pohledy.

"Co tu tak sedíš?" přišla ke mně Ewilan a posadila se přesně na tu židli, ze které před chvílí mamka vytáhla tátu.

"Přemýšlím, rodiče chtějí mě a Kisha vytáhnout v šest na večeři a do té doby nějak nemám do dělat. Ještě mě pořád trochu bolí tělo," povzdechla jsem si.

Ewilan chvíli vypadala, že přemýšlí. Potom se na mě podívala a zalesklo se jí v očích. "To je skvělý, do šesti zbývají tři hodiny."

"Takže?" naklonila jsem hlavu na stranu a čekala jsem, co z ní vypadne. "Jde se nakupovat, vstávej!" zazubila se a vstala. Otráveně jsem se na ní podívala a potom jsem se odevzdaně postavila. Všimla jsem si, že zrovna někam odchází Kisho, tak jsem na něj zavolala: "Nezapomeň, že tu máš být v šest!"

Jen se na mě usmál a pokračoval v chůzi. "Zajdem si pro peněženky a cestou se zeptáme holek, jestli nechtějí jít taky, co ty na to?" podívala se na mě Ewilan. Souhlasně jsem přikývla a vyběhla jsem do schodů. To jsem však neměla dělat, pěkně mě z toho bolely nohy.


"Byl to dobrej nápad, taky jsem zrovna neměla co dělat. Původně jsem chtěla být s Alainem, ale musel si něco zařídit," pousmála se Akira, když jsme vešly do prvního obchodu. Ptaly jsme se jí, Maiki a Eivy, která byla jediná kdo odmítl.

"Ty kráso, vypadá to na pěknej obchod," zasmála se Maiki a začala si prohlížet nějaké tričko. "To si piš, chodily jsme sem s Riou jako malé," usmála se Ewilan.

"Jo, to byly časy. Vždycky jsme sem šly s mamkama. Ony se někde zakecaly a my jsme mezitím proběhaly celej obchod," vzpomínala jsem.

"Tohle je drsné, koukejte!" zvolala Maiki a ukázala nám nějaké tričko, na kterém byl vlk. Dokonce měl stejnou barvu jako ten její, pokud si ho dobře pamatuju.

"To je hezký!" přihrnula se k ní Ewilan a začala se taky prohrabovat tričkama. Bylo jich tam spoustu se zvířátkama. Dokonce jsme neodolaly ani já s Akirou. Já jsem si našla nějaké s pandou a ona s koněm.

"Takový hadry nemaj nikde jinde ve Fiore," zasmála se Maiki a přesunula se k nějakým tílkům. Já jsem zamířila k šatům, protože jsem nevěděla, co bych si měla večer vzít. Chci aby to vypadalo, že mají naši slušnou dceru.

Začala jsem se prohrabovat regálem a objevila jsem nějaké světle modré s černýma motýlkama. Měly podobnou barvu jako ty z ostrova a myslím, že by mi to i ladilo k vlasům.

"Co myslíš?" zeptala jsem se Ewilan protože byla z holek nejblíž. Zvláštně se na ně podívala. "Jsou hezký, ale vadily by mi tu rukávy. Mám radši šaty na ramínka."

"To mě se to zas líbí, vždyť jsou krátký," řekla jsem. "Tak si je vyzkoušej, když si k tomu vezmeš nějaký černý boty, tak by to mohlo bejt dobrý," pousmála se.

"Asi si taky pořídím nějaký šaty," objevila se vedle nás Akira a začala se přehrabovat regálem. Po chvíli u nás byla i Maiki.

Akira si vybrala nějaký jednoduchý černý. Působily dost elegantně. Maiki si vybrala fialový s nějakýma bílýma kytkama. Jediná Ewilan proti šatům protestovala.


Nakupováním jsme strávily dvě a půl hodiny a potom jsme se vrátily do cechu. Já jsem okamžitě zapadla do pokoje, abych se mohla osprchovat a obléknout. Koupily jsme toho opravdu hodně, takže nějakou dobu nebudu mít nouzi o oblečení.

Upravila jsem se před zrcadlem a vyšla jsem z pokoje. Na schodech jsem si musela dávat pozor, protože běhání v podpatkách mi zrovna moc nejde. Když jsem se dostala do přízemí, tak tam už byl Kisho i rodiče.

"Ahoj, nečekáte dlouho, že ne?" zeptala jsem se a zatvářila jsem se jako andílek. "Ne, teď jsme přišli. Sluší ti to," usmála se na mě mamka. "Díky."

"Tak pojďte, není to daleko," ozval se táta a vykročil z cechu. Viděla jsem na něj, že je z Kisha docela nervózní. Neví jak se má chovat.

"Promiň," šeptla jsem, tak aby to slyšel jen Kisho. Podíval se na mě a pousmál se. "To je dobrý, dlouho jsem takhle nebyl mezi lidma."


Došli jsme do restaurace a posadili jsme se ke stolu. Číšník nám přinesl jídelní a nápojový lístek a dal nám čas, abychom si objednali. Táta s mamkou si dali nějaké meny pro dva a potom se podívali na nás.

"Dal bych si Ramen a zelený čaj," promluvil Kisho. Pohledy všech se stočily ke mně. "No, tak já si dám smažené nudle s kuřecím masem a k tomu pomerančový džus," pousmála jsem se. Číšník se uklonil a odešel vyřídit objednávku.

Mamka strčila do táty a něco mu naznačila. Táta se nervózně usmál a odkašlal si. Potom se podíval na Kisha. "Chtěl bych se ti omluvit, že jsem tě předtím napadl."

"To je v pořádku, chápu vaše počínání. Bojíte se o svou dceru a já už teď chápu proč. Ona je něco jako lapač na problémy, dám na ní při misích pozor," pousmál se Kisho. Uraženě jsem se na něj podívala, ale potom jsem se usmála. Vypadalo to, že si táta oddychl.

Číšník nám přinesl jídlo a my jsme se do něj s přáním dobré chuti pustili. Pozorovat mamku s tátou bylo opravdu vtipné, protože jim to pořád nějak utíkalo, když se snažili jeden druhého krmit.

"Mamí? Můžu vymyslet jméno pro brášku?" zeptala jsem se a pokoušela jsem se tvářit jako roztomilej andílek.

"No to nevím, jak bys ho chtěla pojmenovat?" zeptala se mamka a podívala se na tátu. "Lance!" zazubila jsem se.

Zbytek večera proběhl kupodivu v klidu. Nakonec to vypadalo, že si táta s Kishou dokonce padli do oka. Nevím proč, ale vůbec se mi to nelíbilo. Teď budu pořád pod dozorem!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 27. listopadu 2012 v 16:41 | Reagovat

á mazec díl *.* chudák Ria spiknutí dvou chlapů xDDD

2 Ewilan Ewilan | Web | 27. listopadu 2012 v 20:06 | Reagovat

Lance xD ale taky dobrý jméno xDDD makej s dalším xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama