WS - kapitola 14.

26. listopadu 2012 v 20:10 | Rena Stirk |  WINTERSUN
"A nevíš kdy přesně chtějí vytáhnout to srdce?" zeptal se Flame. "A proč vlastně unesli Riu, když už mají Akiru?" dodal.


"To nevím přesně, ale nejspíš až se začne stmívat. Problém je, že nevím kde by to mohlo být. O tom s Riou nic nevím. Sám jsem to nechápal," odpověděl Kisho.

"Možná mám nápad," ozvala se tiše Maiki. Všichni jsme se na ní podívali a ona se plaše otočila na Rena. Ten se na ní usmál a pokynul jí, aby nám to řekla.

"Je tu jedno místo, palouk podobný tomuto, je tam cítit nějaká magická energie, tak by to možná mohli vytáhnout tam," zamumlala.

"Tak dobře, podíváme se tam. Nic jiného nám stejně nezbývá, ten ostrov není až tak malý," uchechtnul se Saimon. Na to co se děje měl až moc dobrou náladu.

"Je to daleko?" zeptala jsem se. Maiki se zamyslela a potom zavrtěla hlavou. "Jen asi kilometr a půl, ale už se bude brzy stmívat, tak bychom se tam možná měli přesunout."

"Ještě bych se chtěl na něco zeptat," ozval se Ren. Počkal až se k němu všichni otočíme a potom pokračoval. "Pokud tu někdo máte nějaká zranění, tak mi to řekněte. Specializuji se na léčivou magii."

"Myslím, že jsme všichni v pořádku," řekl Saimon. Zamyšleně jsem se na něj podívala a potom jsem se otočila k Renovi. "Prohlédni mu tu ránu na ruce. Sice už má jizvu, ale stejně se na to podívej."

"Dobře," pousmál se Ren a přešel k Saimonovi. Ten se na to nejdřív moc netvářil, ale potom si ruku nechal prohlédnout. Ren mu tam dokonce i něco léčil.

"Tak můžeme jít," zavelel Flame. Už jsem mohla normálně chodit, tak jsem myslela že půjdu pěšky, ale postavil se přede mě Aki a zvětšil se do svojí obvyklé velikosti, jako vždy když mě vozí. Chtěla jsem odmítnout, ale dost nekompromisně se na mě podíval a já byla nucena na něj nasednout. Vedle mě se okamžitě objevila Maiki, za kterou seděl Ren.

"Pojedeme první, protože víme kde to je," oznámila a popohnala vlka. Ten se okamžitě rozběhl. "Tak šup," prohodila jsem něžně k Akimu. Nenechal se dlouho pobízet a dohonil Maikina vlka. Nevím proč, ale nějak se ve mně zvedl adrenalin. Pohlazením jsem Akimu naznačila, aby zrychlil. Poslechl a předehnal Maiki. Ta se však jen tak nenechala a přidala se do hry. Všimla jsem si, že Ren obratně seskočil a přidal se k ostatním běžícím.

"Trochu se projedem, ne? Ren tam ostatní dovede, budeme se držet blízko!" houkla na mě Maiki. Radostně jsem přikývla na souhlas. Popohnali jsme zvířata k rychlejšímu běhu a vypadalo to, že se jim to líbí. Zkušeně jsme se sehnuly, abysme se mohly pořádně držet. Vyběhli jsme na nějakou skálu a skočili jsme z ní přímo dolů do mělkého jezírka.

Naše věrná zvířátka se rychle dostala z vody a pokračovalo se v běhu. Cítila jsem, jak mi vlaje vítr ve vlasech. Podívala jsem se na Maiki a spokojeně jsem se usmála. Tohle jsem opravdu potřebovala.

Po chvíli jsme přestali blbnout a vrátili jsme se k ostatním. Už byli na místě a vypadalo to, že nás netrpělivě očekávají. Seskočily jsme na zem a přešly jsme k nim. Byly jsme celé mokré, ale to nám nijak extra nevadilo.

"Omlouvám se, že jsem měla takový nápad. Prostě jsem potřebovala nějak odpustit. Bylo toho na mě v posledních dnech moc," řekla jsem omluvně. Maiki se jen plaše usmála.

"To je v pořádku, stejně se zatím nic neděje a připravit se na to nijak nemůžeme, protože nevíme co přesně přijde," prohlásil Kisho. Potom se na nás podíval a o pár vteřin později se kolem nás několikrát prohnal silný vítr. Naše oblečení bylo suché. "Děkujeme," vděčně jsem se na něj usmála.

"Myslím, že už to brzo začne," zašeptal Zef. Vypadal zamyšleně a díval se kamsi na oblohu. Potom se podíval na Kisha. "Závidím ti, že rozumíš tomu, co vítr říká."

"Momentálně nic neříká. Vypadá to, jakoby se něčeho bál. Možná bychom se měli také bát, ale já nedokážu pociťovat strach. Možná jen o vás se trochu bojím. Svého života se klidně vzdám," zašeptal Kisho. Právě v tu chvíli asi deset metrů od nás praskla zem a vyletělo z ní velké srdce. Bylo z jedné poloviny rudé a z druhé černé jako noc. Zářily na něm nějaké znaky. Chvíli jsme to nechápavě pozorovali, protože se u něj nikdo neobjevil, ale to by přeci bylo moc jednoduché.

Zem praskla ještě jednou a vyletěl z ní nějaký kříž. Dostal se až nad srdce a zvrchu se do něj zapíchl. Srdci to nic neudělalo.

"Sakra! Vžďyt tam je Akira!" zařval Alvain a chtěl se tam rozběhnout. Saimon ho rychle chytnul svým stínem. "Ty tam nemůžeš!"

"Proč ne? Já jí miluju! Nemůžu jí nechat jen tak zemřít!" vztekal se rudovlásek. Saimon měl chvilkami opravdu problém ho udržet.

"Nemůžeš tam jen tak naběhnout, ona je nějak napojená na ten kříž," zamumlala jsem a při tom jsem s hrůzou pozorovala, jak po kamarádčině rukách stéká rudá krev a jednotlivé kapky dopadají na srdce. S každou kapkou se srdce zachvělo a s ním i celá zem.

Ze země začali vyskakovat mágové a s pobavenými úšklebky nás pozorovali. Flame přiskočil k Saimonovi a něco mu řekl. Potom mávl na mě a Ewilan, abychom k nim šly.

"Co se děje?" zeptala jsem se. Ewilan také vypadala zvědavě. Tahle situace byla dost zoufalá, takže by se hodil jakýkoliv plán. "Vy dvě se k ní dokážete nepozorovaně dostat. Stačí když Ria poběží tak, jak jsem jí to učil a Ewilan si nasadí brnění rychlosti," zamumlal Saimon. Potom se podíval na ostatní. "Budeme bojovat!" oznámil.

Myslím, že nikdo nevěděl o tom, že máme s Ewilan dojít pro Akiru. Jen Kisho se na nás zvláštně podíval. No jo, to bude ten jeho speciální sluch.

Docela jsem se toho bála, protože moje nejvyšší rychlost mi způsobovala problémy, o kterých jsem nebyla nikomu schopná říct. Styděla jsem se za to.

Vrhli jsme se do boje s mágy a po chvíli dal Saimon mě a Ewilan znamení. Podívaly jsme se na sebe a zmizely jsme všem z dohledu. Objevily jsme se za Akirou a pokusily jsme se jí odtrhnout od kříže. Bohužel se nám to nedařilo, ale nevzdávaly jsme to.

Pomalu otevřela oči a pousmála se. "Nikdy jsem nebyla moc milá, ale mám vás opravdu ráda," zašeptala. Bylo na ní poznat, že je hodně vysílená, a že se jí těžce mluví.

"Nemluv, musíme tě z toho nějak dostat," zamračila jsem se a pokusila jsem se kříž nějak zlomit. "To se vám nejspíš nepovede. Nevím jak mě k němu uvázali, ale bolí to," zamumlala. Akira.

Ewilan si nasadila nějaké silné brnění a stále se snažila Akiru dostat z kříže. Já jsem jí mezitím lehce zamrazila rány, aby z nich už netekla krev. Mágové si nás všimli, ale naši je od nás drželi dál.

Zaklela jsem. "Sakra, kdybych se víc soustředila na trénink, tak bych tě z toho dokázala dostat, ale takhle jsem příliš slabá!"

Nejspíš už bylo pozdě. Měla jsem pocit, že se srdce začíná probouzet a nevěděla jsem, co bychom s tím měli udělat. Všichni bojovali a spoléhali na to, že dostaneme Akiru ven, ale my nebyly dost silné.

"Pomůžu vám," ozval se na zemi Zef a vydrápal se nahoru za námi. Potom se postavil za kříž a přiložil na něj ruce. "Uchovej Akiřino tělo do toho nezničitelného ledu a nech v něm ruce, abys jí mohla rychle rozmrazit. Spálím ten zasranej kříž na popel!"

Přiložila jsem ruce k Akiře a omluvně jsem se jí podívala do očí, potom jsem začala mrazit. Zef zavřel oči a celý kříž začal zářit bílým plamenem. Myslela jsem, že se to nepovede, ale po chvíli byl pryč. Jen to Zefa asi dost vyčerpalo, takže ho musela Ewilan zachytit a seskočila s ním na zem. Hned se však vzpamatoval.

Rychle jsem rozmrazila Akiru, jejíž tělo mi padlo do náruče. Těžce jsem jí nadzvedla a opatrně jsem seskočila. Dole byl připravený Ren a já mu jí předala.

Rozhlédla jsem se kolem a zjistila jsem, že začínáme prohrávat. Vypadalo to, že naši mágové jsou zranění a nepřátel je více. Doběhla jsem k Saimonovi a vážně jsem se mu zadívala do očí. Zrovna přemohl nějakého mága.

"Stínová hra," zašeptal a zavřel oči. Jeho tělo kleslo k zemi a nikdo z nás se najednou nemohl hýbat. Změnili jsme se v jeho loutky a vše bylo tak rychlé, že jsem to nestačila vnímat. Poslední nepřítel padl a Saimon nás propustil ze své magie. Byl v bezvědomí, ale na tváři mu pohrával úsměv.

"Co to bylo?" zeptal se Kisho. "Saimonova nejsilnější magie," zamumlala jsem. Potom jsem přeběhla k srdci. Začalo nebezpečně pulzovat. Napadlo mě, že bych ho mohla zničit já, tak jak to chtěl udělat předtím Kisho, ale někdo mě chytil za ruku. Podívala jsem se tam. Flame.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 26. listopadu 2012 v 20:19 | Reagovat

fatastický *.* Akira je v cajku yahoo *.* další, další, další prosím :D

2 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 20:28 | Reagovat

Zajímavé, ale... líbilo se mi bejt oběť. :DD Tak šup dál. :D A už honem usmiřovačku a Alainem (už je to skoro pokrytecký). :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama