SotN - kapitola 1. Parta

7. listopadu 2012 v 14:15 | Rena Stirk |  Secrets of the Night
SotN - kapitola 1. Parta




Rozvalila jsem se na posteli, která byla pro jednoho člověka až moc velká. Proč musí Lucas udělat vždy vše, co mi vidí na očích? Měla jsem vědět, že když chtěl před měsícem návrh mého vysněného pokoje, tak to opravdu nebylo kvůli práci. No, ale alespoň něco je na tom stěhování dobré. Ta postel je opravdu dost pohodlná.

"Co se tu tak válíš?"

"Nepamatuju si, že bych nechala otevřený dveře," pousmála jsem se a podívala jsem se na Alexe. Opíral se o futra a pozoroval mě. Na jeho tváři hrál příjemný úsměv.

"Nenechala. Jak se má moje oblíbená sestřenka?" zeptal se a přešel ke mně, aby se mohl posadit na postel.

"Nech toho. Říkáš mi oblíbená, protože jinou nemáš," vyplázla jsem na něj jazyk a posadila jsem se, abych na něj lépe viděla. "Ale jinak to docela jde, jak se máš ty?"

"Momentálně přímo skvěle. Hezkej pokoj, Lucas se o tebe stará jako o princeznu," pousmál se.

"Lucas se o mě vždycky dobře staral, ale o Nikyho taky," zamumlala jsem.

"Vážně mu říkáš jménem? Je to tvůj otec."

"Před ním ne. Podívej se na něj, vypadá skoro stejně jako ty. Víš kolik ti je? 22! Jemu je něco přes třicet nebo já nevím," povzdechla jsem si.

"Neflákejte se tady, Lucas vás volá k jídlu," prohodil k nám Niky, který právě procházel kolem pokoje. Alex nechal otevřené dveře.

"Už i ty, Nikolasi?!" hraně se rozlobil. Potom na mě mrknul a vstal. "Ať nepřijdeme pozdě," řekl a odešel. Neochotně jsem vstala z postele a také jsem se odebrala dolů. Byla tam celá naše průměrná famílie, takže jsem si radši rychle sedla a tvářila se jako anděl, aby mě někdo nepokáral, že mi to trvalo. Z jedné strany se vedle mě posadil Lucas a z druhé Niky. Naproti nám si sedl strýček Terence a vedle něj jeho dva synové. Alex a Adam. Potom si až sedly babička s tetou. Každá do jednoho čela.

"Tak jsme tu všichni," začala babička. Napadlo mě, že tu všichni nejsme. Chybí tu máma, ale tu už nám nikdo nevrátí. Lucas poznal na co myslím a pod stolem mi stiskl ruku. Já bych však měla být ta, která by uklidňovala jeho. On a máma se opravdu milovali. Po chvíli mě pustil a nenápadně se na mě usmál.

"Dobrou chuť," popřála nám teta. Všichni jsme jí napodobili a pustili jsme se do jídla. Bylo to výborné, teta umí skvěle vařit. Několik let se dokonce živila jako kuchařka. Momentálně za ní vždycky jen někdo přijde a jdou si někam povídat, nedokážu pochopit, co vlastně dělá. Strýc je doktor a Lucas dělá takovýho toho týpka, co upravuje lidem byty, navrhuje domy a podobně.

"Tahle ulice se začíná zamořovat naší rodinou," poznamenal Adam. Vyprskla jsem smíchy.

"Ale Adame!" napomenul ho strýček.

"Vždyť je to pravda, máme tu dva baráky vedle sebe," uchechtl se Niky.

"Co jsme to stvořili," povzdechla si teta.

"Do mejch dětí se nenavážej," vyplázl na ní jazyk Lucas.

"Jsem zvědavá za jak dlouho nás vyhostěj z města," zazubila jsem se.

"Nebo rovnou ze země," přidal se ke mně Alex.

"A dost!" ozvala se babička. Hned jsme se všichni tvářili jako andílci a ukazovali jsme na tetu a Lucase, jakože za to můžou oni. Babička protočila oči v sloup a potom se usmála. Rychle jsem do sebe hodila jídlo a rozloučila jsem se s rodinkou. Vběhla jsem do pokoje, kde jsem si vzala kabelku a upravila jsem se. Potom jsem vyšla z domu.

"No kde se flákáš?" zazubila se na mě Cora.

"Měli jsme oběd," usmála jsem se a přešla jsem k ní, abych jí mohla obejmout.

"Tak pojď, představím tě partě," řekla a vykročila. Šla jsem vedle ní.

"Co brácha?" zeptala jsem se.

"Dobrý, co ten tvůj? Slyšela jsem, že se u něj projevila zvýšená teplota," zasmála se Cora.

"Jo, Lucas z něj byl na prášky," povzdechla jsem si.

"Netoleruje to?"

"Toleruje, ale Niky dobu nebyl schopnej pochopit, že mu to nevadí. Měl nějaký bouřlivý období," vysvětlila jsem.

"Tak to jo, ale už je to dobrý, ne?" usmála se Cora.

"Jo, už je to v pořádku," taky jsem se usmála.

"Budete chodit k nám do školy, viď?"

"Jasně, myslím, že i do třídy, jak si měla ten rok jinde, víš jak."

"To je fajn, bude se vám tam líbit."

Nějakou dobu jsme šly a povídaly jsme si, než jsme došly k nějakému domu. Vypadal opuštěně, ale Cora se na můj dotaz, jestli jsme tu správně jen usmála. Přišla ke dveřím a otevřela je. Pokrčila jsem rameny a šla jsem za ní. Vešly jsme dovnitř a já otevřela pusu překvapením. Bylo to tu docela slušně zařízené. Vypadalo to, jako nějaká klubovna.

"Wow," vypadlo ze mě.

"Čau bando," řekla Cora a usmála se na partu lidí.

"Tak tohle je ona?" zeptal se nějaký kluk a usmál se na mě.

"Jop. Lidi, tohle je Rena, ale pokud chcete, můžete jí říkat Ria," představila mě Cora. Usmála jsem se a pozdravila jsem.

"Jsem Mark," přiskočil ke mně ten kluk, který předtím mluvil a potřásl mi rukou.

"Keiji a tohle vedle mě je náš Andy. Andrew."

"Jsem Eliza," usmála se na mě mile vypadající dívka. Byla dost malá. Já sice taky nejsem zrovna vysoká, ale ona byla malá i oproti mě. Roztomilá.

"Ewilan!" mávla na mě poslední dívka v místnosti.

"Máte to tady pěkný," usmála jsem se.

"To víš, staráme se o to. Markova máti je starostka, takže nám nedělalo problém jí přemluvit, aby nám dala jeden z těch prázdných domů na odpis," zazubil se Andy. Hrozně mi připomínal Nikyho. Taky je to blonďák a myslím, že mají i podobnou postavu. Niky má však hnědé oči a Andrew světle modré.

"Hej lidi, budu teď muset jít," povzdechla si Ewilan.

"Kam zase? Pořád odcházíš," zeptala se Eliza.

"Potřebují mě doma," pousmála se Ewilan. Potom nám zamávala a rychle odešla. Nevím proč, ale připadalo mi to děsně podezřelé.

"Odkud se vy dvě vlastně znáte?" ozval se Keiji. Tázavě se díval na mě a na Coru. Podívala jsem se na ní a pokrčila jsem rameny.

"Ria sem často jezdila jako malá, protože tu měla babičku a tetu se strýcem. No vlastně tak malá nebyla, bylo to asi před čtyřmi lety. No prostě jsme se začaly přátelit, ale teď se vidíme asi po dvou letech. Jen to prostě tolik neprožíváme, protože jsme si psaly," vysvětlila Cora.

"A proč si nám neřekla, že znáš takovou kočku?" zasmál se Mark.

"Nevšímej si ho, je to děvkař," uchechtla se Eliza.

"Héj! Kazíš mi pověst," ohradil se Mark.

"Jakou?" podívala se na něj nechápavě Cora. Mark vypadal dost uraženě, protože se otočil zády k nám a něco si pro sebe mumlal.

"Myslím, že bych vám mohla příště představit Nikyho, to je můj bráška. Přesněji dvojče," řekla jsem.

"To by bylo fajn," usmál se Andy.

"Zrovna tobě je dost podobný," poznamenala jsem.

"Taky vypadá tak nevinně?" zeptala se Eliza.

"Přesně tak, ale jen vypadá. Jinak je to někdy docela spratek. Je dost tvrdohlavej a za každou cenu musí být po jeho," zasmála jsem se.

"Jo, Niky je číslo," uchechtla se Cora. Zazvonil mi mobil. Omluvně jsem se podívala na novou partu a vytáhla jsem ho z kabelky. Lucas.

"Ano?" zvedla jsem to.

"Kde jsi, princezno?" zeptal se.

"Venku, proč?"

"Jen jsem se chtěl zeptat jestli máš na něco chuť. Právě jedu na nákup," vím, že se při téhle větě usmál.

"Vem zmrzlinu. Spoustu zmrzliny!" vyhrkla jsem. Za mnou se ozval smích.

"S tím počítám, ještě něco?"

"Vem jí třikrát tolik co obvykle, když už máme ten velkej mrazák. K tomu bys mi mohl vzít ještě nějaký lízátka a nějaký dobrý kafe. A taky čaje," nevinně jsem se usmála.

"Dobře zlato, uvidíme se pak doma," řekl a položil to. Otočila jsem se na tu bandu a mírně jsem se zasekla. Kdo je to?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 7. listopadu 2012 v 17:52 | Reagovat

bombastico :DDD hej je to svštoborný né že ne :DDD já cu další díl *w* a chci taky 6. díl u RoT :DDD

2 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 8. listopadu 2012 v 18:11 | Reagovat

Ou ou ou, to je husté. :D Líbí se mi to, až na ty poslední dvě věty. :D Takový useklý, néé, to můžu jenom já. :DD

3 Ewilan Ewilan | Web | 8. listopadu 2012 v 20:47 | Reagovat

mazeeec xDDDDD chci taky XDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama