SN - kapitola 4.

13. listopadu 2012 v 18:52 | Rena Stirk |  Starless Night

Starless Night - kapitola 4.


Nakoupené věci jsme daly domů a Karen se od nás potom oddělila. Rozhodla se, že za tím svým známým skočí beze mě, takže mě předtím cestou z kadeřnictví zatáhla do nějaké fotobudky. Podezřívala jsem jí, že to není jen obyčejný známý, ale to by bylo jen dobře. Ona potřebuje někoho k sobě, protože je někdy až moc divoká.

"Myslíš, že je v pořádku to nechat jen na ní? Jsem zvědavá, jak se budeš podle těch falešných dokladů jmenovat," zasmála se Mia. Asi zná Karen dobře.

"S tím bych si moc velké starosti nedělala, ona není hloupá, takže neudělá žádnou kravinu. Dokonce mám i představu, protože jako malá jsem si vždycky nechávala říkat Reno. Ona si na to určitě vzpomene," usmála jsem se.

"Ale zase jestli by to nebylo zbytečné, kdybys měla nějaké jméno podle toho, jak sis nechávala říkat. Znal tu přezdívku otec?" zeptala se.

"Neznal, znala jí jen Karen a můj bráška, takže by to neměl být problém," odpověděla jsem. Potom jsem se zamyslela. "Co budeme teď dělat?"

"No, nejdřív si dáme něco k obědu a potom bysme mohly zajít do sklepa. Nejšpíš tam moc lidí nebude, protože budou mít ještě školu nebo brigády, ale uvidíme. Kdyžtak něco vymyslíme," usmála se Mia.

"Tak jo, úkol číslo jedna je oběd. Co vykutíme?" zeptala jsem se vesele. Měla jsem prostě naprosto skvělou náladu.

"Je něco, co by sis ráda dala? Můžeme něco uvařit nebo zajít někam na jídlo. Co se ti zamlouvá víc? Kdybys chtěla někam zajít, tak bych mohla zavolat ještě jedné slečně z party, co ty na to?" navrhla Mia.

"To zní skvěle, ráda poznám někoho dalšího. Fakt bych mezi vás chtěla patřit," usmála jsem se. Potom jsem na ní mrkla se slovy: "Řekla bych, že Karen teď bude stejně mít na práci jiné věci."

"Taky ti přišlo, že s tím svým 'kamarádem' určitě něco má? Karen by se asi divila, jak jí máme prokouklou," zasmála se Mia. Potom si vzala mobil a vytočila nějaké číslo. Chvíli s někým mluvila a potom se na mě usmála. "Akira půjde s námi, tak se uprav, jestli potřebuješ a půjdeme."

"Dobře," usmála jsem se. Rozhodla jsem se, že si na sebe vezmu nějaké nové oblečení. Konečně mám něco normálního a ne jen samé 'skvělé' hadry od nejlepších návrhářů. Vzala jsem si na sebe silnější černé silonky a stejně barevné kraťasy, které byly jen kus pod zadek a na spoustě místech na oko roztrhané. K tomu jsem si vzala jednoduché šedé tílko a černou koženou bundu. Boty jsem nějak neřešila, vzala jsem si obyčejné tenisky.

"Ráda se oblékáš, že?" zeptala se Mia, když jsem došla ke dveřím. Pousmála jsem se a odpověděla jsem: "Jen si užívám toho, že můžu nosit cokoliv chci. To jsem dřív nemohla."

"Jsem ráda, že se ti tu líbí. Mrzelo by mě, kdyby ses tu cítila nějak špatně. Prostě jako doma, ano? Protože tohle je teď tvůj domov a já doufám, že dlouho bude. Jsi něco jako moje mladší sestřička," usmála se. Potom jsme vyšly ze dveří a zamířily jsme do nějaké restaurace.

Když jsme tam došly, tak jsme zamířily ke stolu, u kterého seděla nějaká dívka. Byla to černovláska se světle modrýma očima. Mia se na ní usmála a přivítala se s ní objetím. Potom se podívala na mě a pokynula mi, abych se posadila.

"Akiro? Tohle je náš nový přírůstek, Ria. Bydlí se mnou, tak na ní buď hodná," řekla Mia a podívala se na dívku. Ta se usmála a pozdravila mě. "A ty už jsi asi pochopila, že tohle je Akira, viď? Studuje na stejné škole jako Reve," podívala se na mě. "Ahoj," pozdravila jsem.

"Tak co si dáme?" zeptala se Akira a začala se hladově probírat jídelním lístkem. "Ty si zase nesnídala, co?" zasmála se Mia.

"Taky mám hlad," usmála jsem se. Potom jsem si vzala do ruky lístek a začala jsem si ho také prohlížet. Zaujaly mě nějaké těstoviny s kuřecím masem, ale radši jsem se zeptala holek, jestli podle nich budou dobré. Obě mi to odkývaly a Akira dokonce řekla, že si je tu také občas dává.

"Dobrý den, co to bude?" zeptal se číšník, když se zastavil u našeho stolu. Nadiktovaly jsme mu to a Mia vybrala nějaké pití. Prý nám to bude určitě chutnat. Jsem na to docela zvědavá.

"Tak co Matt?" prohodila Mia a zkoumavě se zadívala na Akiru. Ta si povzdechla a uhnula pohledem. "Má se dobře, ale momentálně máme jaksi vypnutý vztah. Vždyť víš, všechny ty věci ohledně toho, že nechce dělat to, pro co má opravdu talent."

Mezitím nám číšník donesl pití. "Tak to mě mrzí. Je to docela škoda, protože si myslím, že on by si svým talentem dokázal dost slušně vydělat," řekla Mia. Potom zvedla svojí skleničku a naznačila přípitek. Já i Akira jsme je také zvedly a ťukly jsme si s ní. "Tak na nás," zasmála se Mia.

Nějakou dobu jsme si povídaly, než nám číšník přinesl jídlo. Popřály jsme si dobrou chuť a pustily jsme se do toho. Bylo to opravdu výborné. Akira měla také něco s kuřecím masem a Mia měla jen nějaký salát. Daly jsme si navzájem ochutnat.

Člověk by řekl, že budeme mít dost, ale potom jsme si daly ještě nějaký dezert. Byl to talíř plný různých dortíků a musím říct, že do téhle restaurace určitě ještě někdy zajdu. Při jedení jsme se dost nasmály, protože si to každou chvíli nějaká z nás kydla na oblečení.

Když jsme dojedly dortíky, tak jsme zaplatily a vydaly jsme se do sklepa. Naštěstí to nebylo daleko, protože jinak bysme asi nedošly.


"Vy máte dneska ve škole nějaké volno nebo jak?" zeptala se Mia, když jsme vešly do sklepa. U stolu seděl Oliver, popíjel kafe a něco si kreslil do skicáku.

"Nemáme volno, ale já i Akira jsme mezi elitou. Máme jisté, že nám práce návrhářů vyjde, už teď máme do budoucna nabídky od nějakých firem. A navíc jsme v maturitním ročníku. Na konci školního roku, což je za čtyři měsíce, musíme předvést kolekci tří kompletů na nějaké modelce či modelovi. Je jedno jestli to budou šaty nebo rifle a triko, ale musí to být celé podle našeho návrhu. Prostě naše práce," odpověděl znuděně modrovlásek, aniž by zvedl pohled od skicáku.

"A vezmete nějakou z těch nabídek? Také by mě zajímalo, jestli už máte nějaké návrhy a na kom to vlastně budete předvádět?" Mia vypadala, že jí to opravdu zajímá.

Slova se ujala Akira: "No u mě se zatím neobjevila žádná, která by za to stála, ale kdyby nepřišlo nic lepšího, tak něco z toho nejspíš vezmu. Přecijen do začátku to bude dobré. No a k dalším otázkám, nějaké návrhy už mám, nejspíš to budou všechno šaty. Jedny historické, jedny normální plesové a třetí nějaké obyčejné. Modelku zatím nemám."

"A ty, Reve?" usmála se Mia. Oliver zvedl pohled od skicáku a podíval se na ní. "Zatím nemám v plánu brát žádnou nabídku a ano, návrhy už mám. Vymyslel jsem je všechny včera v noci a modelkou mi bude ona," řekl a ukázal na mě.

"Co? Jak já?" zeptala jsem se nechápavě. "Já přeci nejsem žádná modelka, ani se nemůžu nikde moc předvádět a hlavně bych to určitě nezvládla," protestovala jsem.

"Já se tě neptal, uvidíš, že si to oblečení zamiluješ tak, že už ho nikdy nebudeš chtít sundat," podíval se mi do očí. Potom se znovu zadíval do papíru a napil se kafe. Snažila jsem se dál protestovat, ale už si mě nevšímal. Mia se rozesmála.

"Pojď se mnou," mrkla na mě Akira a zašla někam dozadu. Šla jsem za ní. Vešly jsme do nějaké místnosti a černovláska za námi zavřela dveře. Potom rozsvítila.

"Páni!" usmála jsem se. Vypadalo to jako nějaká dílna. Byla to sice dost malá místnost, ale byly tu tři stoly pokryté všemožnými tužkami, papíry a pravítky. Na jedné stěně bylo velké zrcadlo a vedle dveří byla velká dřevěná truhla. "To je něco."

"Jsem ráda, že se ti to líbí. My tady ve sklepě šijeme oblečení. Vždycky vytáhneme ty stoly vedle a dáme na ně šicí stroje a tak. Je to fajn. Ale to jsem ti říct nechtěla. Víš, on je Reve takovej dost přímej a chladnej, ale myslí to dobře. Už dlouho hledá nějakou dívku, se kterou by byl opravdu spokojený. Jeho oblečení pro něj má velký význam, tak to ber jako poctu. Nejspíš ses mu zalíbila a proto chce, abys to byla právě ty. On je opravdu hodnej, tak se neboj, že by to dopadlo nějak zle," usmála se na mě Akira. Váhavě jsem přikývla.

"Tak jo, vlastně ani nevím, proč jsem měla takovou potřebu ti to říct. Jen bych ještě dodala, že by ses mu v tomhle neměla vzpírat, protože on nakonec stejně vždy dosáhne svého. Je to takovej prevít."

"Dobře, pokusím se s tím žít. Třeba si na to i zvyknu, ale moc bych na to nevsázela," zasmála jsem se. Akira se usmála a potom jsme se vrátily do vedlejší místnosti.

"Čau Rio, tak jak se ti u nás líbí?" vybafla na mě Ewilan. Lekla jsem se, až jsem z toho narazila do zdi. To vyvolalo záchvat smíchu na mojí počest.

"Co tu děláte tak brzo, smradi?" zasmála se Akira a šla si sednout na gauč vedle Jeremyho. Ten si povzdechl a odpověděl: "Nejsme tu zas tak brzo, už je po obědě a všechny školy měly dnes jen do dvanácti, kvůli promítání nějakého filmu."

"Ale né, Ewilan se Zenem se tu budou zas nějak voblejzat," povzdechla si Maiki, která právě vyšla z nějaké místnosti, kterou bych typla na záchod.

"Jestli chceš, tak se můžeme taky jak říkáš 'voblejzat', ale musíš mi vysvětlit, co přesně si pod tím představuješ," uchechtl se Ren a přitáhl si jí k sobě, aby jí mohl obejmout.

"Ne nechci, protože je to nechutný a vzbuzuje to ve mně chuť zvracet!" zavrčela Maiki a ukázala na Ewilan, která se právě rozvalila Zenovi do klína a začala ho drbat na noze. On se na ní díval se zvláštním zasněným pohledem.

"Tady se nedá pracovat. No nic, uvidíme se večer, zatím pojedu k sobě," ozval se Oliver a zvednul se z křesla. Pomalu došel ke dveřím a otočil se na Zena s Ewilan. "A ty už prosímtě nefetuj, Zenone," řekl. Potom na nás mávnul a odešel. Prázdný hrnek od kafe nechal položený na stolku.

"Ještě jednou tu po sobě neuklidí a přísahám, že ho zabiju," povzdechla si Mia a šla umýt hrnek. "Dáš si něco?" podívala se na mě. Rychle jsem zavrtěla hlavou a posadila jsem se do křesla. Bylo to to samé, ve kterém ještě před chvílkou seděl Oliver. Je to zvláštní, i když mu všichni říkají Reve, tak o něm musím přemýšlet jako o Oliverovi.

"Dobrá bunda, takovou mám taky doma," usmála se na mě Ewilan. "Děkuju," pousmála jsem se. Vážně měla Maiki pravdu v tom, že se na to nedá dívat. Počkat, já přece nebudu zlá. Kdybych se na svět dívala růžovýma brejlema, tak by byli možná docela roztomilý, ale takhle mi přijde, že se 'voblejzaj'. Přesně jak řekla Maiki.

"Právě sis pomyslela, že je to jejich oblejzání se hrozný, že jo?" podívala se na mě podezřívavě Akira. Zatvářila jsem se jako andílek.

"To je snad poprvé, co to někdo z vás nazval oblejzání a ne 'voblejzání', což zní mimochodem hrozně," ozval se Jeremy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 13. listopadu 2012 v 19:06 | Reagovat

jahá xD bomba díl :D voblejzání zabilo xD super .DDD

2 Ewilan Ewilan | Web | 13. listopadu 2012 v 19:35 | Reagovat

csss XDDD nech si toho nebo budeš mít ve škole peklo xDDDD jinak dobrý ;)

3 Ewilan Ewilan | Web | 13. listopadu 2012 v 19:36 | Reagovat

a není to drbání :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama