SN - kapitola 3.

12. listopadu 2012 v 18:10 | Rena Stirk |  Starless Night

Starless Night - kapitola 3.


Prohlédla jsem si byt a potom jsem si dala sprchu. Mia šla mezitím něco dělat do kuchyně. Když jsem se osprchovala, tak jsem na sebe hodila nějaké kraťasy a tílko a šla jsem za ní. Usmála se na mě od sporáku.

"Posaď se, za chvilku bude večeře," řekla a vrátila se ke smažení vajíček. "Alespoň vyndám talíře a příbory," řekla jsem a dala jsem se do prozkoumávání kuchyně. Po chvíli jsem skutečně našla to, co jsem hledala. Mia mezitím dodělala vajíčka a ukrojila chleba, který namazala máslem. Potom to nandala a položila na stůl. Posadila jsem se a vděčně jsem se na ní usmála.

"Tohle asi není typicky japonská večeře, že?" zeptala jsem se. Potom jsem jí popřála dobrou chuť a ochutnala jsem. "Taky dobrou chuť a ne, není. Nepocházím odsud a tohle mi prostě chutná," usmála se. "Je to výborný!" řekla jsem.

"To jsem ráda, tak jez, potom se podíváme na tu nohu," řekla Mia. Přikývla jsem a pustila jsem se do jídla. Vážně to bylo skvělé.

Dojedly jsme a Mia umyla nádobí. Chtěla jsem jí s tím pomoct, ale vyhnala mě si sednout do obýváku. Posadila jsem se na gauč a rozhlížela jsem se po stěnách. Byly tam různé fotky.

"Tak mi to ukaž," usmála se Mia a posadila se vedle mě. Trochu jsem se posunula, abych si mohla dát bolavou nohu na gauč a ukázala jsem jí Mie. Začala jí prohmatávat a přitom si cosi broukala. Potom se mi podívala do očí a mrkla. "Není to nic vážného, jen sis s tím blbě pohla. Stáhnu ti to, bude se ti líp chodit," řekla a začala mi to něčím obmotávat. Potom mi řekla, abych se postavila. Udělala jsem to a překvapeně jsem zamrkala. "Nebolí to!" zasmála jsem se.

"To víš, tyhle obvazy sou děsně šikovný," přidala se k mému smíchu Mia. V tom jsem jí musela dát rozhodně za pravdu.

"Přispěju ti nějaké peníze na chod domácnosti, nájem, nákupy a tak. Nevím jak to všechno funguje. Jak často se platí nájem?" zeptala jsem se.

"Prosímtě, já nájem neplatím. Tenhle byt mám koupený, ne pronajatý. K tomu mám ještě dost našetřeno na účtě z dob, kdy jsem dělala modelku, takže mám peněz dost. Nemusela bych pracovat, ale nudila bych se," mávla rukou. Tohle mě zaujalo.

"Tys dělala modelku? Jaké to bylo? Muselo to být úžasné," zeptala jsem se. Je pravda, že jí bych si jako modelku rozhodně představit dokázala. Je vážně nádherná.

"Bylo to skvělé, každý chtěl, abych v jeho oblečení fotila já. Jednu dobu jsem byla vážně třída, moje fotky byly na každém bilboardu. Užívala jsem si to, svojí práci jsem milovala. Jenže potom se něco stalo a já už to nemohla dělat, zhroutila jsem se," vyprávěla. Poznala jsem, že už o tom nechce mluvit: "Si vážně hrozně krásná, určitě ti to slušelo," usmála jsem se.

"Děkuju," usmála se. Myslím, že děkovala spíš za to, že jsem se nezačla vyptávat. Něco mě napadlo. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se můžu zeptat, ale potom jsem se přemohla a opravdu jsem se zeptala: "Máš tady nějaký přehrávač? Na cédéčka?"

"No mám, proč se ptáš?" odpověděla. Na tváři měla ten svůj milý úsměv. "Chtěla bych ti ukázat jak tančím. Jediný, kdo to kdy pořádně viděl je Karen, takže bych chtěla znát tvůj názor. Jestli je to dobré," kousla jsem se do rtu.

"Proč ne, tak si přines cédo a já ti to tam pustím. Ráda se na to podívám, Karen říkala, že tancuješ dobře." Překvapila mě, myslela jsem, že nebude souhlasit. Přecijen je už docela dost hodin.

"Děkuju," řekla jsem šťastně a potom jsem vyběhla z pokoje a zaběhla do toho svého, abych vyhrabala cédéčko. Chvilku mi to trvalo, ale potom jsem šťastně vběhla zpátky do obýváku a podala jsem ho Mie. Usmála se na mě a vložila ho do přehrávače.

"Vyber si písničku," řekla a posadila se na gauč. Přikývla jsem a vybrala jsem tam svojí oblíbenou. Byla to však jiná, než ta na kterou jsem tančila ráno. Postavila jsem se doprostřed pokoje a pomalu jsem se začínala hýbat do rytmu prvních tónů. Tahle je dobrá v tom, že má dost pomalý začátek a potom se to zrychlí. Zavřela jsem oči a pořádně jsem se zaposlouchala do hudby. Zpívá se tam o chlapci, kterého podvedla dívka. Nejdřív je ještě veselý, protože jí má. Potom jí přistihne s jiným a něco se v něm zlomí. Je smutný, ale nakonec přijde vztek. Musím to všechno vyjádřit pohyby. Otevřela jsem oči, protože přišla ty rychlá část. Kroutila jsem se do rytmu a dělala jsem různé kreace. Bylo to jako divadlo hrané tělem, které vypadalo jako nějaký tanec. Přímo jsem se v tom vyžívala.

Dohrály poslední tóny a přehrávač se zastavil. Podívala jsem se na Miu, protože jsem byla zvědavá na její názor. Trochu jsem se toho i bála.

"To bylo úžasný! Máš fakt talent, to by se určitě líbilo Hirovi. Někdy mu musíš zatancovat, vlastně si musíš zatancovat spíš s ním. Vážně bomba," usmála se a zatleskala mi. Mírně jsem se začervenala, protože jsem to nečekala. "Děkuju," zamumlala jsem. Nevím, jestli bych takhle dobře dokázala zatančit cokoliv, na tuhle písničku jsem si zvykla tančit, takže je to lepší než kdybych nějakou slyšela poprvé.

"Fakt je to skvělý, dokážet takhle zatančit na cokoliv?" zeptala se Mia. "No je pro mě lepší, když tu písničku znám, protože dokážu líp vyjádřit pocity, které v ní jsou," usmála jsem se.

"To zní zajímavě. Tak kdykoliv budeš chtít, můžeš tady trénovat, mohly bysme pořídit nějaký přehrávač i do tvého pokoje, co myslíš?"

"To by bylo skvělé!" zajásala jsem. Potom jsem se trochu uklidnila: "Půjdeš ho se mnou prosím vybrat? Moc se v tom nevyznám."

"Jasně, ráda ti s tím pomůžu. No ale myslím, že toho na tebe bylo už dneska dost, ne? Půjdeme si lehnout, ráno moudřejší večera," usmála se.

"Tak jo, děkuju moc za všechno a věř, že se ti to pokusím nějak oplatit. Stejně ti nějaké z těch peněz co jsem si vzala narvu. Na jídlo a tak," vyplázla jsem na ní jazyk. "Tak dobrou noc, hezky se vyspi."

"O tom si ještě promluvíme. Taky se hezky vyspi, snad se ti tu bude líbit. Dobrou noc a sladké sny," rozloučila se Mia. Potom jsme vyšly z obýváku a každá jsme se odebraly do jednoho pokoje.

Lehla jsem si do postele a pořádně jsem se zabalila do peřin. Hezky voněly. Zavřela jsem oči a začala jsem přemýšlet o tom, co se vlastně dneska všechno stalo. Já opravdu utekla!

Něco mě napadlo. Vylezla jsem z postele a došla jsem k tašce, ke které jsem si předtím položila mobil. Vzala jsem ho a vrátila jsem se s ním zpátky do postele. Rychle jsem vytočila známé číslo a čekala jsem, jestli to zvedne. Nezklamala.

"Ahoj zlato, tak jak se máš? Je všechno v pořádku? Našlas Miu? Promiň, někdo tě musel nejspíš vidět oknem, protože by si toho normálně tak rychle určitě nevšimli," spustila. Musela jsem se tomu pousmát.

"Všechno je v pořádku, jen mám z toho skákání trochu pochroumanou nohu, ale to bude dobré. Miu jsem našla, vlastně mě k ní vzali nějací dva kluci, ale o tom až někdy jindy. Jsem teď u ní doma a ležím ve voňavejch peřinkách. Jsem šťastná," řekla jsem.

"Tak to jsem ráda, dost se mi ulevilo. Jinak jsem ti chtěla říct, že jsem si o tvém otci nemyslela, že je až tak blbej. Vůbec mě z ničeho nepodezřívá, ještě si myslí, že ho teď budu podporovat, protože podle něj taky chci, aby ses vrátila," krátce se zasmála.

"Takže si pořád u nás? Aspoň mi můžeš podávat info. Doufám, že mě nenajdou, i když si myslím, že moc velké šance nemám. Nejspíš bych se měla představovat pod jiným jménem a nějak si změnit vzhled," zamyslela jsem se.

"Jop, flákám se u vás, protože si tu žiju docela v luxusu. Navíc je tu dost lidí, takže se to tvůj otec zatím snaží ututlat. Prostě dělá, žes najednou nějak zvláštně onemocněla. No a ta změna je dobrý nápad, ale chtělo by to nějaký falešný doklady. Kdybych byla zkažená, což samozřejmě nejsem, tak bych ti řekla, že někoho kdo by ti to mohl udělat znám. Co ty na to? Samozřejmě už jsem o tom přemýšlela, protože bez toho by to bylo moc nebezpečné."

"No dobře, ale jelikož ty vůbec nejsi zkažená, tak mi s ním radši rychle domluv nějakou schůzku. Potom by se mi ještě hodil nějakej kadeřník, co ty na to?" zasmála jsem se.

"Mám nápad. Zítra ráno se stavím, Mia bude mít určitě radost, protože má volno. Takže vás obě vytáhnu do města. Projdeme nějaký obchody a stavíme se u kadeřníka. Potom tě vezmu k tomu známému a on si tě vyfotí. Vymyslíme falešný jméno a takový ty jiný kraviny. Souhlasíš?"

"No jasně, moc ti děkuju. Radši už si půjdu lehnout, protože tě znám. Vytáhneš mě z postele ještě než stihne vyjít slunce," uchechtla jsem se. Potom jsem se rozloučila: "Tak se měj hezky, pěkný sny."

Karen se zasmála a také se rozloučila: "Tak ahoj, taky pěkný sny. Uvidíme se zítra." Potom to položila. Usmála jsem se a položila jsem mobil na noční stolek. Potom jsem se pořádně zachumlala a začala jsem usínat.


"Tak vstávej ty lemro!" ozvalo se mi u ucha. Potom už si jen pamatuju jak jsem seděla na zemi u postele a třela jsem si bolavý zadek.

"Karen?" zamumlala jsem a zvedla jsem se ze země. Potom jsem se otočila k posteli a spadla jsem do ní s úmyslem spát dál. To se mi samozřejmě nepovedlo, protože mě hyperaktivní blondýnka znovu vytáhla. Nevím za co předtím, ale tentokrát to bylo za nohu a musela jsem se hodně snažit, abych se obličejem nesetkala s podlahou. Postavila jsem se a podívala jsem se na ní. Všimla jsem si, že se mezi dveřmi směje Mia.

"Už je den, tak se přece nebudeš válet, ne?" usmála se a potom mě objala. Taky jsem jí objala, ale pořád se mi chtělo spát. "Ráda bych se válela," zamumlala jsem.

"Ale notak, pojďte do kuchyně, připravila jsem snídani. Jsou palačinky," zasmála se Mia. V tu chvíli už jsem byla na cestě do kuchyně a potom jsem jakoby nic seděla u stolu a čekala až dojdou. Když mě viděly, tak se samozřejmě začaly smát, ale bez řečí si sedly ke stolu. Popřály jsme si dobrou chuť a potom jsme se pustily do jídla.

Po snídani jsem se oblékla a vyrazili jsme do města. Nejdřív jsme prošli pár obchodů, kde jsme byly jako jedni z prvních a potom jsme zamířily do kadeřnictví. Mia s námi nešla, omluvila se, že na nás počká venku a mezitím si obejde pár obchodů. Karen se zrovna na tohle kadeřnictví také moc netvářila, ale prý tam stříhají nejlépe. Trochu jsem nepochopila, proč se jí teda nelíbí, ale ignorovala jsem to.

Vešly jsme dovnitř a ujal se nás jeden z kadeřníků. Posadil si mě do křesla a zeptal se, jak bych chtěla upravit vlasy. Nemohla jsem se rozhodnout, tak jsem to nechala na Karen, která očividně nějakou představu měla. Kadeřník se dal do stříhání. Byl to docela hezký blonďák, ani nevypadal moc staře.

Po nějaké době se na mě zadíval a spokojeně se usmál. Podívala jsem se do zrcadla a taky jsem se musela usmát. "To je dobré!" prohlásila jsem. Vlasy mi o něco zkrátil, ale to bylo jen dobře. Stejně jsem měla pocit, že je mám moc dlouhé a stále je mám skoro do třičtvrtě zad. K tomu mi trochu sestříhal ofinu.

"Děkuju," usmála jsem se. "Neděkuj mu, je to jeho práce," zamumlala Karen. Myslím, že on to snad ani neslyšel.

"Normálně bych i barvil, ale ty máš hrozně hezkou barvu, byla by to škoda," usmál se. Mírně jsem se začervenala, ale znovu jsem se usmála. Potom jsme zaplatily a vyšli jsme ven. Kus od kadeřnictví na nás čekala Mia. Seděla na lavičce.

Došly jsme k ní a Karen si s ní vyměnila nějaký pro mě nic neříkající pohled. Bylo to dost zvláštní, ale rozhodla jsem se neřešit věci, do kterých mi nic není.

"Moc ti to sluší," usmála se na mě Mia a prohrábla mi vlasy. Potom jsme se rozhodly, že projdeme ještě pár obchodů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 12. listopadu 2012 v 18:36 | Reagovat

nyahá suprový :D piš dál ^^

2 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 23. listopadu 2012 v 13:33 | Reagovat

Amazing. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama