SN - kapitola 2.

10. listopadu 2012 v 21:22 | Rena Stirk |  Starless Night

Starless Night - kapitola 2.


Bežela jsem nejrychleji jak jsem uměla, ale slyšela jsem, že někdo běží za mnou. Zaběhla jsem do nějaké uličky a běžela jsem dál. Nevypadalo to jako bezpečné místo, hlavně ne ve tmě, ale já jsem se nechtěla nechat chytit. Všimli si toho docela rychle, nejspíš mě někdo musel vidět z okna, protože není možné, že by se nechytli na Kareninu krásu. Jako zelenooká blondýnka s krásným úsměvem musí mít úspěch u mužů velký. Vběhla jsem do další uličky, asi bych se už ani nedokázala vrátit, ale na tom nezáleží. Já se tam vracet nechci. Ohlédla jsem se, takže jsem si nevšimla, že se mi někdo postavil do cesty. Narazila jsem do něj a spadla jsem na zem.

"Utíkáš před někým?" byl to rozhodně muž. Jak podle hlasu, tak podle postavy, kterou jsem však ve tmě moc neviděla. Slyšela jsem, jak se jejich kroky přibližují této ulici. Rychle jsem vstala a pokusila jsem se kolem něj projít, to se mi však nepovedlo, protože mě chytil a strhnul stranou. Přitiskl mě na zeď a přimáčkl se na mě. Chtěla jsem začít křičet, ale zacpal mi pusu. Kroky se přiblížily.

"Neviděl si tudy utíkat nějakou holku v šatech?" zeptal se nějaký hlas. Mužský. Určitě to byl jeden z hlídačů. Myslela jsem, že mluví na toho muže, co mě mačká na zeď, ale odpověděl mu jiný hlas "Nikoho jsem tady neviděl."

"Kdyby tudy náhodou běžela, tak zavolej na tohle číslo a dej nám vědět," řekl muž, který předtím mluvil. Potom jsem už jen slyšela rychlé vzdalující se kroky. Ten co mě držel se odtáhl a za ruku mě stáhl na světlo. Teď už jsem mu viděla do tváře. Měl kratší hnědé vlasy a zelené oči. Vypadal mladě.

"Proč utíkáš?" ozval se ten co předtím odpovídal. Podívala jsem se jeho směrem. Měl o něco delší vlasy než ten co mě držel a měl je nabarvené na modro. K tomu měl hnědé oči. Zavrtěla jsem hlavou a podívala jsem se do země.

"Koukej, ona je roztomilá. Můžu si jí vzít domů?" ozval se vesele ten hnědovlásek a poplácal mě po hlavě. Někde jsem musela ztratit korunku.

"Klidni svoje hormony, Hiro. Co tu děláš tak pozdě sama? Je jasné, že utíkáš, ale před kým?" řekl ten druhý. Nevěděla jsem, jak mám odpovědět, tak jsem jen zvedla hlavu a podívala jsem se na něj. Potom mě něco napadlo. Postavila jsem tašku na zem a začala jsem v ní hrabat. Vytáhla jsem papír a zase jsem jí zavřela.

"Nevíte prosím, kde je tohle?" zeptala jsem se a ukázala jsem jim papírek. Podívali se na něj a potom na sebe. Vyměnili si rychlý pohled. "Odkud to máš?" zeptal se hnědovlásek, ten druhý ho předtím nazval Hirem.

"Musím se tam dostat, mám to od kamarádky," řekla jsem a podívala jsem se do země. Jejich pohled se mi moc nelíbil. Podle kroků jsem poznala, že se jeden vzdálil.

"Neboj, my ti neublížíme. Já jsem Hiroshi, zkráceně Hiro. Jak se jmenuješ ty?" promluvil na mě hnědovlásek. Podívala jsem se na něj a chvíli jsem přemýšlela. "Jmenuju se Ria," zamumlala jsem.

"Vypadáš vystrašeně," poznamenal. Kdo by nevypadal? Jsem venku po opravdu dlouhé době a je tu se mnou kluk, kterého jsem nikdy předtím neviděla a nevím, co bych od něj měla očekávat.

"Pojedeš s námi," ozvalo se za mnou. Lekla jsem se a rychle jsem se otočila. Byl to ten druhý. Trochu jsem si oddechla, potom jsem si však uvědomila, co říkal. "Kam?" zeptala jsem se.

"Prostě mi věř, ano? Nic se ti nestane. Mluvil jsem s Miou," řekl. On zná Miu? To je ta žena, u které bych měla být. Pomalu jsem přikývla, i když jsem tomu moc nerozuměla.

"Vezmu ti tašku," prohlásil Hiro a odcizil mi zmíněnou věc z ruky. Chtěla jsem si jí vzít zpátky, ale nedal mi jí. Povzdechla jsem si.

"Tak pojď," řekl modrovlásek a někam šel. Šla jsem za ním a v patách mi byl Hiro. Teď když jsem šla pomalu, ozvala se mi bolest nohy. Asi jsem opravdu špatně skočila, ale myslím, že to mohlo být ještě horší, takže jsem si toho moc nevšímala. Po chvíli jsme došli k nějakému autu. V autech se moc nevyznám, ale tohle rozhodně nebylo žádné klasické auto, které se jen tak prohání po silnici. Bylo černé s dvěma bílými pruhy na kapotě. Modrovlásek k němu došel a otevřel dveře, potom něco zmáčkl a zasunul střechu.

"Tašku," řekl. Hiro k němu došel a počkal až otevře kufr. Potom do něj vložil mojí tašku. "Budeš sedět u něj na klíně, nevadí ti to?" otočil se na mě modrovlásek. Rychle jsem zavrtěla hlavou. Oba se posadili dovnitř a Hiro na mě mávl, abych šla k němu. Přišla jsem tam a on mě prostě jen stáhl na sebe a zavřel dveře. Bylo to docela nečekané, takže jsem se trochu lekla. Ten druhý se na nás podíval a potom přes nás přetáhl bezpečnostní pás.

"Nejsem těžká?" zeptala jsem se tiše. Připadalo mi to trochu blbé, jen tak se na někoho posadit. Mohlo by mu to být dost nepohodlné. Jen se zasmál. Auto se rozjelo. Nejspíš bych neměla tolik věřit cizím lidem, ale momentálně to byla moje jediná možnost. Sama bych jí nenašla a nejspíš bych tam ani nedošla, z těch bot budu mít solidně zničené nohy. Docela se divím, že jsem v nich zvládla takhle běhat. Ani jsem si to neuvědomila a začala jsem usínat, ta cesta autem mě ukolébala.


"Klidně spinkej dál, jenom tě přenesu," slyšela jsem uklidňující hlas. Cosi neidentifikovatelného jsem zamumlala a víc jsem se přitiskla ke zdroji tepla.

"Jen se nám nezamiluj," ozval se někdo další. Potom jsem slyšela bouchnutí dveří od auta a nějaké otevírání. Znovu jsem se propadla do říše snů.


To byl opravdu divný sen. Otevřela jsem oči a chtěla jsem vstát z postele, ale zažila jsem šok. Ležela jsem na nějakém gauči a upíralo se na mě několik párů očí. Chtěla jsem křičet, ale potom jsem dva z nich poznala. Byli to ti dva muži, které jsem potkala v té uličce a potom mě vezli autem. No jo, vezli mě autem, tak proč jsem tady? Usnula jsem?

"Jak si se vyspala? Dej si teplý čaj, potřebuješ se rozkoukat," promluvila na mě nějaká žena a podala mi hrníček. Vzala jsem si ho a tiše jsem poděkovala. Byla krásná, měla dlouhé hnědé vlasy a tmavě modré oči.

"Kde to jsem?" zeptala jsem se tiše a upila jsem horkého čaje. Příjemně hřál, takže jsem se posadila a objala jsem ho oběma rukama.

"Vítej ve sklepě," usmála se na mě nějaká dívka. Měla hnědé vlasy a modré oči jako ta žena, ale vypadala o dost mladší a její oči byly světlejší.

"Jsem Mia," představila se mi žena, která mi podala čaj. Posadila se vedle mě a zářivě se na mě usmála. Trochu jsem se zastyděla a podívala jsem se do hrnku. "Nemusíš se bát, Karen mi všechno řekla a před ostatními to řešit nemusíme. Prostě vítej mezi námi, doufám, že se ti tu bude líbit," řekla.

"Děkuju moc," zamumlala jsem. Cítila jsem se tu docela blbě, protože mě všichni pozorovali. "Nekoukejte na ní tak zvědavě, když ste se ani nepředstavili," podívala se na ně Mia. "Tak my se představíme," zasmál se nějaký kluk a došel ke mně. Za ruku vedl nějakou holku ve které jsem poznala tu, co předtím říkala vítej ve sklepě. "Já jsem Ren a tohle je moje sluníčko. Maiki," představil je. "Ahoj," usmála se dívka. "Ráda vás poznávám," pousmála jsem se. "Uhněté!" promluvila hnědovlasá dívka s očima do růžova a odstrkala je na stranu. Potom si stoupla přede mě, ukázala na sebe a řekla: "Ewilan, vítej mezi námi." Potom se zasmála. "Ahoj," řekla jsem. Podívala jsem se na Miu. "Toho si nevšímej, Ewilan nosí ráda čočky," vysvětlila. Ewilan se mezitím usadila do křesla naproti nám a zavolala na nějakého kluka. "Tohle je Zen," představila ho. Kluk kývl na pozdrav. Napodobila jsem ho a pousmála jsem se. Zpoza rohu vyšel nějaký černovlasý kluk a podíval se na mě. "Jeremy," řekl a zase zašel. Radši jsem to moc neřešila a podívala jsem se na Miu. "To byli všichni, kdo tu dnes jsou. Olivera a Hiroshiho už znáš," usmála se. Podívala jsem se na modrovláska. Takže se jmenuje Oliver?

"Už půjdu, tak se tu mějte," řekl, když si všiml, že se na něj dívám. "Měj se Reve, ráno se u tebe stavím, chci ti něco ukázat," zasmál se Hiro. "Za chvíli půjdeme domů, jo? Jen tu něco dodělám," řekla Mia a vstala. Potom přešla za menší bar a začala tam něco uklízet. Hiro se zvednul a posadil se vedle mě.

"Tak jak se ti tady líbí? Doufám, že sme tě moc nevyděsili, to by mě mrzelo," usmál se. "Mimochodem, hezký šaty."

"Díky, ale už je nechci ani vidět. No máte to tu rozhodně hezky udělaný, ale zatím ve vás mám docela bordel," povzdechla jsem si.

"To je jednoduché, pár lidí tu ještě chybí, ale ty poznáš nejspíš zítra. Ren chodí s Maiki, Zen chodí s Ewilan. Jeremy je génius, kterej se drží radši stranou. Mia se o nás všechny stará a Reva tu každej obdivuje. Já jsem prostě obyčejnej kluk, kterej studuje tanec," usmál se.

"Tanec? Ty opravdu studuješ tanec? Závidím ti. Vždycky jsem si přála být tanečnicí. Teda jako já tancuju, ale otec to neuznává, takže tančím jen pro sebe," rozmluvila jsem se.

"Je to vlastně spíš sportovní škola, ale tanec je jeden z hlavních oborů. Otec mě za to nenávidí," zasmál se. "Chce ze mě mít obchodníka, což se mu určitě nakonec povede, protože mě posílá na různé kurzy, ale zatím si žiju tak, jak se mi chce. Někdy tě vezmu k nám na školu a ukážu ti to tam, určitě se ti bude líbit."

"Tomu věřím, hrozně ráda tancuju, vážně. Je to takový uklidňující, prostě zavřít oči a soustředit se jen na rytmus písničky. Zatancovat přesně ten pohyb, který si po tobě tón žádá," zasnila jsem se.

"Jo, tohle už jsem někde slyšel. Mamka dřív hodně tancovala, potom si však ošklivě zlomila nohu. S otcem se milují, ale v tomhle je jejich názor rozdílný. Ona mě podporuje a on ze mě chce mít sebe. Taky bych měl zdědit jeho firmu, ale nechce se mi do toho. Doufám, že to dá mladšímu bráchovi, ten je do toho celej žhavej," řekl. Musela jsem se usmát.

"Tak jo, můžeme jít," ozvala se Mia a postavila se vedle gauče. Vstala jsem a trochu jsem zavrávorala, protože se mi ozvala noha. Usykla jsem bolestí.

"Co se děje?" zeptal se Hiro, který radši rychle vstal a podepřel mě. Nadzvedla jsem šaty a ukázala jsem boty. "Jak si na tom mohla běhat?" zeptal se nechápavě.

"Idiote, nevyptávej se jí a radši uhni," ozvala se Ewilan a odstrčila ho. Potom si klekla na zem a začala mi rozvazovat boty. Úlevně jsem z nich vystoupila a poděkovala jsem jí.

"Máš v tašce nějaké jiné?" zeptala se Mia a ukázala na mojí tašku. Byla položená u dveří. "Jo, mám," usmála jsem se a dopajdala jsem tam. Otevřela jsem tašku a vytáhla jsem bílé tenisky. Nandala jsem si ponožky a potom jsem si zavázala boty. "Fakt díky, Ewilan. Hrozně blbě se to rozvazuje," usmála jsem se.

"Doprovodím vás," rozhodl se Hiro a vzal mojí tašku. Vděčně jsem se na něj usmála. "Tak jo děcka, moc tady neponocujte a nezapomeňte zamknout, ano?" zasmála se Mia. Potom jsme se všichni rozloučili a vyšli jsme ven. Prošli jsme nějakou kamennou chodbičkou a potom jsme vyšli po schodech nahoru a byli jsme na ulici.

"Je to kousek, já se ti doma podívám na tu nohu," řekla Mia a vyrazila. Usmála jsem se a následovala jsem jí. Vedle mě šel Hiro.

"Mělas říct dřív, že tě to bolí, nenechal bych tě se v nich tolik týrat," povzdechl si. Potom se zarazil. "Víš, žes je tam nechala?"

"Jo, omlouvám se, že dělám něpořádek, ale vážně už je nechci. Doufám, že je někdo vyhodí," usmála jsem se.

Po zbytek cesty jsme si povídali ve stejném duchu a já jsem si prohlížela svět, který jsem doteď pořádně neznala. Všechno mi to přišlo krásné. Rychle jezdící auta a osvětlené ulice. Mia mi cestou ukázala obchod, ve kterém pracuje a Hiro vždycky hrozně vtipně četl názvy ulic. U domu se s námi rozloučil a řekl, že se uvidíme zítra. Vyšly jsme jedny schody a byly jsme u bytu. Mia odemkla a ukázala mi můj pokoj. Byla jsem šťastná.


+Oliverovo auto:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maiki Maiki | Web | 10. listopadu 2012 v 21:32 | Reagovat

peckózní *w* já ti říkám, že se na tvejch povídkách začínám stávat závislá! :DDD normálně jo! :D díl je naprosto boží *3*

2 Ewilan Ewilan | Web | 10. listopadu 2012 v 22:23 | Reagovat

skvělý xDDD další XDD

3 *DiDi* *DiDi* | Web | 11. listopadu 2012 v 13:04 | Reagovat

Ehm, nie je to poviedka z tvojho starého blogu ?? O_O Aspoň sa dozviem ako to bude pokračovať ,kedže je podľa mňa tá poviedka fakt úžasná a som rada ,že si s ňou znova začala :-D Teším sa na pokračovanie :D

4 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 12. listopadu 2012 v 0:25 | Reagovat

Bezvadný. :D Ale co mě štve? Že tam ještě nejsem já! Taková celebrita, no že se nestydíš. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama