RoT - Kapitola 4. - Minulost

1. listopadu 2012 v 22:27 | Rena Stirk |  Roads of Time

Kapitola 4. - Minulost




"Koho si viděla?" zeptal se Nath. Cora byla jediná, které jsem o sobě řekla něco víc. Vlastně ne o mě, ale o Ravenovi.

"Nemám dobrý den," zamumlala jsem.

"Poslední dobou se s tebou něco děje, zasloužíme si vysvětlení," ozval se Adam. Povzdechla jsem si. Měla bych jim to říct, ale nechci o tom mluvit.

"O co jde?" zeptal se Victor. Ani on to nevěděl. Posadila jsem se a složila jsem ruce do klína. Vedle mě se posadil Nath a z druhé strany Cora. Ta mě chytla za ruku.

"Povím vám o své minulosti," začala jsem. Někteří si posedali kolem, jiní zůstali stát. Všichni však vypadali zvědavě. Byl tu dokonce i Dan.

"Narodila jsem se do královské rodiny ve světě zvaném Radeollesia před 6684 lety. Otec se mnou měl od malička velké plány, což se moc nelíbilo mojí matce. Zemřela, když mi bylo 6. Byla to nějaká neznámá choroba. I přes to jsem vyrůstala jako šťastné dítě. Do doby než mi bylo 18," pokračovala jsem. Někteří vypadali dost zaraženě.

"Nevypadáš tak staře," ozval se Sebastian. Jen jsem se pousmála a pokračovala jsem ve vypravování: "Přišel k nám nový zahradník, s kterým jsem se rychle spřátelila. V noci jsem za ním vždy chodívala do zahrady a on mi ukazoval nejrůznější květiny. Jindy jsme se spolu zase dívali na hvězdy, bylo to jako pohádka. Otec o tom nesměl vědět, jinak by ho zabil, ale on se té hrozby nebál. Jmenoval se Raven."

"To bude dobré," zašeptala Cora a pevně mi stiskla ruku.

"Zamilovali jsme se do sebe, ale nemohli jsme být spolu, přecijen jsme byli každý z jiných poměrů. To nám však nebránilo v dalších schůzkách, které se stávaly stále častějšími. Jednoho dne mi však otec oznámil, že přijede na návštěvu můj budoucí manžel. Tenkrát jsem se s ním pohádala a utekla jsem za Ravenem. Ten říkal, že je to náš osud, a že jsme nikdy neměli být spolu, ale já jsem si nenechala domluvit. Nakonec jsem se dozvěděla, že je Raven upír. Řekl, že osud změní, protože jsem mu řekla, že to nic nemění na naší lásce. Vrátila jsem se domů, kde na mě čekal naštvaný otec. Znovu jsme se pohádali. Tenkrát mě zamknul v pokoji a poslal ke mně mého budoucího manžela, aby mě zkrotil, což se mu nepovedlo. Raven přišel oknem a zabil ho, protože se na mě pokusil šáhnout. Chtěl jít i za otcem, ale to jsem mu rozmluvila. Jenže otec se divil, že je u mě tak dlouho a vtrhnul do pokoje, kde mě našel s Ravenem. Tělo mrtvého prince leželo vedle postele. Omámil Ravena kouzlem a mě zaklel a zamknul do věže. Měla jsem zemřít ve strašných bolestech. To by však můj upír nesměl být Raven. Dostal se z omámení a přiběhl do věže chvíli před tím, než začalo kouzlo působit. Nic mi neřekl, jen mě kousl do krku a místo smrti jsem se začala měnit v upíra. Mělo to však vedlejší účinky a po přeměně jsem strávila 6000 let spánkem. Potom jsem se probudila v tomto světě a začala jsem pátrat po tom, co se vlastně stalo. Nějaký silný mág vytvořil portál a přenesl živé bytosti z Radeollesie sem. Nevím, kdy přesně to bylo, ale počítala bych tak před dvěmi tisíci lety. Poslední věcí, kterou bych chtěla říct je to, že Raven žije a je na tomto světě, jen jsem ho zatím nedokázala najít," ukončila jsem to. Chtěla jsem ještě dodat, že jsem ho včera viděla, ale to by bylo zbytečné. Nevím, jak se ke mně zachovají po tomto.

"Takže královská dcera, jo?" ozval se Alex.

"A rebelka," dodal Michael.

"Nechte toho!" zavrčela Cora.

"Proč jsi nám to neřekla?" zeptal se Nath. Poznala jsem, že tím nám myslí spíš sebe. Smutně jsem se na něj usmála.

"Bála jsem se, že byste mě nepřijali," zamumlala jsem.

"Ale ty jsi náš leader," promluvil Victor.

"Jenže nemám tolik zkušeností, jsem stará, ale většinu času jsem spala," povzdechla jsem si.

"To na tom nic nemění," usmála se na mě Liam.

"Tys ho viděla?" zeptala se Cora. Podívala jsem se na ní a váhavě jsem přikývla.

"Kde?"

"Ve městě, ale hned byl zase pryč. Ani nevím kde přesně jsem ho viděla."

"Třeba se tady ukáže," zamumlal Nath.

"O tom pochybuju," povzdechla jsem si.

"Pořád jsi náš leader, to si pamatuj," zasmál se Niky. Vypadá to, že konečně přestal trucovat.

"Jdou sem dlaci," ozval se Ariel.

"Jak to víš?" zeptal se Adam.

"Jsou jako já, takže to prostě poznám," pousmál se.

"Můj Ari je šikulka," uchechtla se Cora. V tu chvíli se ozvalo krátké zaklepání na dveře. Bonnie byla nejblíž, takže šla otevřít. Po chvíli přišla a za ní se táhlo zhruba 15 dlaků v čele s Ewilan, vedle které se loudal Zef.

"Dneska se mi vrátil domů jeden z nejlepších dlaků, Jace. Kvůli tomu tu však nejsme. Napadlo mě, že by bylo dobré všechny představit, nemyslíš?" zeptala se Ewilan a podívala se na mě.

"Je to dobrý nápad, začněte," řekla jsem.

"Dobře," pousmála se Ewilan, potom začala ukazovat na dlaky a vyjmenovávat: "Sam, Warren, Adam, Mercy, Kron, Darryl, Chris, Hide, Auriel, James, Thomas, Henry, Lucas, Flor a Gary. Támhleten mág je Zef a ten dlak vedle něj Jace."

"Teď my," řekla jsem a vstala jsem z gauče. Potom jsem také začala vyjmenovávat: "Shade, Nathaniel, Sebastian, Kristyán, Liam, Victor, Adam, Nikolas, Alex, Michael, Bonnie, Emily a Romeo. Ty dva kluci na schodech jsou lidé, Matthew a Oliver. Potom támhle u okna je Dan, čaroděj. Támhleta dívka je Arlett, také čarodějka, ten kluk vedle ní Ariel, vlkodlak, a tohle je moje drahá Cora."

"Koukám, že Adamové jsou populární," ozval se Adam-upír.

"Taky si říkám," uchechtl se Adam-vlkodlak.

"Myslíte, že spolu zvládnete nějak vycházet?" zeptala jsem se. V periferním vidění jsem zahlédla, jak se Niky začíná nafukovat.

"S takovou cházkou jako ste vy to půjde těžko," ozval se jeden z vlkodlaků. Myslím, že to byl ten Henry. Ewilan po něm střelila naštvaným pohledem.

"Pokud se ti to nelíbí, nikdo tě v našem domě nedrží, můžeš se vrátit k vám," řekla jsem pevně.

"Bylo by to tak nejlepší," ozval se Sam. Henry se uchechtl a odešel se vztyčenou hlavou pryč.

"Asi nás nemá moc rád, že?" zeptala jsem se.

"Ne, a také neuznává ženu jako alfu. Má zastaralé názory," povzdechla si Ewilan.

"Vždy se najde nějaký idiot, s tím bohužel nic nenaděláš. Viď Nate?" zasmála jsem se.

"Ano, vím moc dobře, že mluvíš o sobě, ale nebudu to říkat před ostatními, abych tě neshodil," setřel mě. Uraženě jsem se otočila, což vyvolalo menší vlnu smíchu. Zatím tu byla dost nervozní atmosféra.

"Nebojte se a někam se posaďte. Vlkodlačí krev by nám nechutnala, takže se není čeho bát," ozval se Victor.

"Myslím, že by nebyl problém vás porazit," ozval se nějaký dlak. Nedívala jsem se tam, takže jsem nepoznala o koho se jedná.

"Ale klid, nemusíme spolu válčit, teď musíme spolupracovat. Dáte si něco k jídlu?" zeptal se Nath.

"Vy tu máte lidské jídlo?" zeptala se Ewilan.

"Jistě, začal tu s námi přeci žít Dana a teď ještě Arlett a Ariel. A dokonce i my můžeme jíst lidské jídlo, chutě po přeměně nezmizí," vysvětlil Nath.

"Něco bych si dal, nejedl jsem," ozval se Sam. Ha! Už nějakýho z nich poznám po hlase.

"Tak kdo máte hlad, pojďte se mnou do kuchyně," řekla Bonnie. Podle zvuku kroků jich pár opravdu odešlo.

"Hele, veverka," promluvil nějaký. Otočila jsem se. Jace.

"Nech mojí veverku!" zavrčel Dan a přitiskl k sobě již zmíněného zablešeného hlodavce. Potřebovala jsem být chvíli o samotě, tak jsem co nejrychleji vyběhla z domu. Zaběhla jsem do lesa a posadila jsem se na jeden vysoký strom. Jedno z nejlepších míst na relax.


"Cítíš ten pocit?
Držím tě v moci."


Proč mě napadají takové kraviny? Ta slova jakoby mi sama přicházela na jazyk. Nevím co s tím mám dělat, prostě to ze mě vyšlo. Co ta slova znamenají? Měla bych si to začít někam psát, nevím, jestli budu schopná si na všechna vzpomenout.


"Krev karmínová rudě barví svět.
Na životě lpět lze jen než ztratíš květ."


Zajímalo by mě, jestli existuje nějaký doktor pro pomatené upíry, protože tohle opravdu není normální. Nemohly by to být třeba nějaké pozůstatky otcova kouzla?

"Co tu nacvičuješ?" ozvalo se pode mnou. Podívala jsem se dolů a všimla jsem si, že je to Jace. Ten nový vlkodlak.

"Nevím, asi jen blázním," povzdechla jsem si.

"Chtěl jsem se ujistit, že nám od vás opravdu nehrozí žádné nebezpečí, a také jsem se chtěl zeptat na tu veverku," řekl.

"Ne, nehrozí. A co s tou veverkou? Je Danova," pousmála jsem se.

"Mám na ní chuť."

"Myslím, že by ti nepoděkoval."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 2. listopadu 2012 v 13:36 | Reagovat

,,a tohle je moje drahá Cora." jůů. :D Big LIKE. :D Tvl, ale takovejch jmen? :D To si nezapamatuju. :DD Jinak svělý part, šup další. :)

2 Maiki Maiki | 2. listopadu 2012 v 15:37 | Reagovat

:DDD pamatuješ si vůbec všechny ty jména? :D já už v nich mám guláš xDD jinak super .DDD těším se na další ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama