RoT - Kapitola 3. - Raven

31. října 2012 v 22:38 | Rena Stirk |  Roads of Time

Kapitola 3. - Raven




"Měla bys vstávat," ozvalo se mi u ucha. Lekla jsem se a instinktivně jsem vystřelila rukou do vzduchu. Ozvalo se bolestné vydechnutí. Otevřela jsem oči a podívala jsem se na Nathaniela, který si uraženě třel bolavou tvář.

"Říkala jsem ti už hodněkrát, že mě nemáš takhle budit," zavrčela jsem. Ještě se mi rozhodně nechtělo vstávat. Podívala jsem se vedle sebe a pohladila jsem spícího Matta po tváři.

"To jsi měla včera takový hlad?" zeptal se Nath. Zamyslela jsem se a podívala jsem se na něj. Potom jsem pokrčila rameny. Nemusí znát pravý důvod toho, proč čím dál více toužím po krvi. Musím to prostě nějak utopit.

"Necháš mě hádat?"

"Nech to být, o nic nejde," pousmála jsem se.

"Vůbec ti to nevěřím. Mimochodem, dneska bys měla jít do práce, máš domluvené focení pro nějaký časopis, bude tě oblékat pan B," řekl. Vyhrabala jsem se z postele a přikryla jsem spícího Matta. Potom jsem vyběhla z pokoje a počkala jsem, až se vedle mě objeví Nath.

"Nějaké novinky?" zeptala jsem se.

"Cora a její parta právě objevují, co se ve městě změnilo. Nikolas ještě stále nepřestal trucovat a přidává se k němu i Romeo. Dana se hezky zabydlel, i jeho veverce se tu líbí. Victor jel na nějakou schůzku, protože ví, že ty se jim ráda vyhneš. Také byl oznámen oficiální termín zasedání, na které však musíš ty," začal vykládat. Vypadalo to, že chce ještě něco říct, ale umlčela jsem ho rukou.

"Spíš ty vůbec někdy nebo jen celé dny špehuješ kdo co dělá?"

"Nepotřebuju tolik spánku jako ty, stačí mi si jednou týdně lehnout na pár hodin, a kdybych spal víc, tak nám toho spoustu unikne, takže za to buď ráda."

"Jasně, jasně. Teď pojedeme na to focení, že?" změnila jsem téma. Nerada se s ním dohaduju na téma: já jsem užitečný, ty jsi blbá, líná a věčně hladová.

"Přesně tak, takže se rychle oblékni a vyrážíme," přikývl.

"Páni, někdy bych si dala nějaké lidské jídlo," zamyslela jsem se.

"Můžeš, v kuchyni je toho dost, když je tu teď Dan, ale teď prostě pojedeme na to focení," řekl. Ušklíbla jsem se a zapadla jsem k sobě do ložnice, kde jsem si dala sprchu a potom jsem se oblékla. Vyšla jsem z pokoje a zamířili jsme rovnou ven z domu a do auta.

"Nechce se mi fotit," povzdechla jsem si, když jsem se posadila na sedadlo spolujezdce.

"To máš ale smůlu, holt se fotit budeš, protože je to tvoje práce," řekl nekompromisně Nath.

"Ale taky bych mohla třeba točit nějaký film, tancovat nebo zpívat. Proč zrovna focení?" zamumlala jsem.

"Protože u toho se neukáže, jakej seš pošuk. My upíři jsme přirozeně krásní."

"Jo, my všichni jo, ale ty seš jenom přechytralej idiot!" prskla jsem.

"Říkej si co chceš, za pravdu se každý zlobí," setřel mě. Urazila jsem se a začala jsem se dívat z okýnka. S ním se odmítám bavit!


"Jsme tady, tak si přestaň hrát na uraženou a vystup," ozval se Nath.

"Proč musíš chodit se mnou?" zavrčela jsem.

"Protože jsem tvůj manažer, a protože bys tam jinak nejspíš ani nedošla."

"Ale došla."

"To si nemyslím," řekl. Sakra. Jaktože mě má tak prokouklou? Vystoupila jsem z auta a hned jsem vešla do budovy. Nějak se mi nechtělo na Natha čekat a doufala jsem, že bych se mu mohla někde ztratit, ale on mě samozřejmě dohnal.

"Nechovej se jako malá," řekl a čapnul mě za loket. Potom mě odtáhnul do studia, kde máme fotit.

"Ach! Ahoj!" pozdravil pan B. Nechává si tak říkat, snad nikdo nezná jeho pravé jméno.

"Dobrý den," pozdravila jsem.

"Tak jsme tady, můžeme začít fotit?" zeptal se mile Nath.

"Ale ovšem, jen co se Rena obleče," odpověděl pan B a pokynul mi, abych následovala nějakou ženu do šatny. Snažila jsem se tvářit jakože mě to baví a šla jsem. Nejdřív mě oblékla a potom mě nalíčila, připadala jsem si dost divně, ale o panu B je známé, že je extravagantní. Těžce extravagantní.

"Proč vypadám jako leopard v alobalu?" vypadlo ze mě. Rychle jsem se chytla za pusu a nevinně jsem se podívala na ženu, která mě oblékala a malovala. Ta se začala smát.

"Béčko je prostě expert na divný věci, ale sluší ti to," řekla. Jak tohle sakra může někomu slušet?

"Budu se tvářit, že mám na sobě normální oblečení," zamumlala jsem. Ukázala na mě zvednutý palec a nasměrovala mě zpátky za panem B a Nathem.

"To vypadá úžasně!" zasmál se pan B. Vypadal, že se mu to opravdu líbí. Podívala jsem se na Natha a viděla jsem, jak těžce zadržuje smích. To mu potom spočítám. To on mi to domluvil!

"Začneme fotit!" prohlásil pan B a nahnal mě na plac. Ach jo.


"Konečně!" oddechla jsem si, když jsme vyšli z budovy.

"Co blázníš? Trvalo to je čtyři hodiny," uchechtl se Nath.

"Příště se necháš fotit ty!" zavrčela jsem.

"To by opravdu nešlo," zasmál se.

"Proč ne? Vzhled na to máš!"

"Protože nemám v plánu na sebe nechat dvě hodiny nandavat alobal a podobné věci, ale tobě to sluší," řekl a podíval se na mě. Hodila jsem po něm velmi vražedný pohled a on se rozesmál. Dneska má nějakej veselej den. Idiot!

"Tak a teď pojedeme domů."

"Ne! Teď mi támhle k tomu stánku dojdeš pro hot dog, jinak tě asi zabiju. Makej!" prskla jsem. Zase se zasmál, ale opravdu mi tam došel. Rozhlédla jsem se kolem sebe a dívala jsem se, jak se mezi sebou baví obyčejní lidé. Jejich život plyne a nezastavuje se. Na nic nečeká.


"Zmrazeni v toku času,
za svitu měsíce.
Poznám tě podle hlasu,
polib mě na líce."


Broukala jsem si. Už zase. Většinou o tom nějak nepřemýšlím, ale poslední dobou to začíná být čím dál častější. Znovu jsem se rozhlédla kolem sebe a moje srdce se zastavilo. Já ho viděla! Pronikavý pohled černých očí, které patří jemu. Kam zmizel? Zoufale jsem se rozhlížela, ale už jsem ho nedokázala znovu zahlédnout.

"Tady máš ten hot dog," řekl Nathaniel a natáhl ke mně ruku s jídlem. Zoufale jsem se na něj podívala a klesla jsem na kolena.

"Viděla jsem ho," zašeptala jsem.

"Koho? Co se stalo? Jsi v pořádku?" zahodil Hot dog a kleknul si ke mně. Nereagovala jsem. Chvilku se mě snažil rozmluvit, ale potom to vzdal a prostě mě vzal a posadil do auta. Skoro jsem ani nepostřehla, že se auto rozjelo.


"Neměla byste být takto pozdě venku, mohlo by se vám něco stát," ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a setkala jsem se s pohledem černých očí.

"Ravene, jak by se mi mohlo něco stát?" usmála jsem se.

"Noc je plná nebezpečných tvorů. Nebojíte se snad upírů či vlkodlaků, slečno?" zeptal se. Jeho pohled mě spaloval.

"Nemám důvod se jich bát. Noc je přeci krásná, nemyslíš?" ukázala jsem na noční oblohu, která byla poseta miliony hvězd.

"Nemusím se dívat na hvězdy. Odráží se v očích té nejjasnější z nich," zašeptal.

"Tohle by se otci nelíbilo," zamumlala jsem.

"Nebojím se vašeho otce," řekl a natáhl ke mně ruku. Podívala jsem se na ní a čekala jsem, co se bude dít dál. Jemně se dotkl mé tváře a sjížděl přes krk na rameno a níž. Zastavil se až na dlani, kterou si přitáhl k ústům a vnější stranu políbil. Zavřela jsem oči a cítila jsem, že se mi do tváří nahrnula krev.

"Pokud chcete, přijďte zítra v noci znovu. Ukážu vám místo, odkud jsou nejlépe vidět hvězdy," zašeptal.

"Přijdu," řekla jsem. V tu chvíli jsem tam však už byla sama. Na ruce mě pálil polibek.


Trhla jsem sebou a podívala jsem se na Natha.

"Viděla jsem ho," zašeptala jsem.

"Koho?" nechápal.


Pevně mě k sobě přitiskl a políbil mě na čelo. Už jsem to nevydržela a začala jsem brečet. Tohle přeci nejde!

"Neplakej," zašeptal. Nemohla jsem si pomoct. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi a snažila jsem se udusit vzlyky.

"Prosím neplakej, nestojí ti to za to. Jsem jen obyčejný zahradník a ty jsi dcera krále, nejsem pro tebe dost dobrý. Je pochopitelné, že si musíš vzít někoho urozeného."

"Ale já si ho nechci vzít! Nechci být s nikým jiným než s tebou!"

"Nic s tím nenaděláme, život je prostě takový," řekl bolestně.

"Ty jsi pro mě dost dobrý!"

"Nejsem."

"Ale jsi!"

"Nejsem! Nevíš, co jsem zač!"

"Co jsi zač?"

"Upír!"

"Ty nejsi upír, Ravene. Nesnaž se mě odradit!"

"Ale jsem!"

"Dokaž to!" řekla jsem. Odtáhl se ode mě a podíval se jinam. Nevím jestli se mi to zdálo, ale jeho černé vlasy byly snad ještě tmavší než dřív a jeho oči začaly rudě zářit. Potom se podíval na mě a pootevřel pusu. Zachvěla jsem se.

"Nevadí mi, ž-že jsi upír!"

"Vadí ti to. Třeseš se," zašeptal.

"Já se s tím smířím! Jen je to pro mě šok!"

"Jak by mohl někdo milovat upíra?" podíval se do země. Bylo to jiné, než jak to znám z vyprávění. Od mala mi otec říkal, že upíři jsou bestie, které touží jen po krvi. Že se nedokáží ovládat. Udělala jsem krok dopředu a objala jsem ho kolem krku. Potom jsem se k němu přitiskla a jemně jsem ho políbila na rty. Zašeptala jsem: "Nevadí mi, že jsi upír, jsi to stále ty."

"Změním osud. Nevezmeš si ho," zamumlal a pevně mě objal.


"Reno!"

"A-ano?" trhla jsem sebou.

"Co se stalo?" až teď jsem si všimla, že ležím v obývacím pokoji na gauči a kolem mě jsou moji upíři.

"Cora," zamumlala jsem.

"Ano zlato?"

"Já ho viděla."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 14:34 | Reagovat

Wow... wow... to je dost dobrý. Nádherná část. Hlavně to z té minulosti, s tím jsi si musela dát práci, jen ta část, když jí říká, že je upír je taková urychlená, alespoň mně to tak přijde, ale možná není, sama jsem zvyklá věci občas dost natahovat. Jinak je to krásný. Hlavně ten epickej závěr, to je moje. :)

2 Maiki Maiki | 2. listopadu 2012 v 15:27 | Reagovat

huuu *w* dostává to říz xD :DDD ten Raven Renu určitě promění v upírku :DD super .D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama