RoT - Kapitola 2. - Zpátky doma

30. října 2012 v 21:04 | Rena Stirk |  Roads of Time

Kapitola 2. - zpátky doma




Rychle jsem vyběhla za ním a zastavila jsem ho. Tázavě se na mě podíval.

"Jak ti máme říkat? Normálně jménem nebo nějakou přezdívkou?" zeptala jsem se.

"Můžete jménem, nevadí mi to, ale pokud chcete přezdívku tak Shade," odpověděl.

"Dobře, tak se uvidíme později, Shade," řekla jsem a usmála jsem se na něj. Také se usmál a odešel. Já se vrátila do pracovny a chvíli jsem se probírala nějakými papíry, které mi tu připravil Nathaniel. Vlastně se docela divím, že se sem chce nastěhovat ta skupinka, protože jsme na oficiálním seznamu upířích měst. Nevím, jestli to tak mají vlkodlaci stejné, ale pokud zde chce oficiálně pobýt nějaký upír z vyšší vrstvy, musí poslat písemnou žádost. Do vyšší vrstvy se řadí upíři starší než tisíc let a pochybuji, že tam jsou jen mladí. Dokonce se občas pořádají schůze upířích vládců. Patřím tam také, protože jsem leader téhle skupiny. Posledně jsem však za sebe posílala Victora.

"Nad čím dumáš?" ozvalo se za mnou.

"Ahoj Nate, jen jsem se tak zamyslela," pokrčila jsem rameny.

"Ale sedíš tady už dvě hodiny," zasmál se Nath.

"Zvláštní, zdálo se mi to jako pět minut," pousmála jsem se.

"Stárneš."

"Blbče, upíři nestárnou."

"Ty seš výjimka."

"Ne to nejsem, a teď padej," zasmála jsem se.

"No dobře, tak se měj," řekl a byl pryč. Pro sebe jsem se usmála a odešla jsem do své ložnice, kde jsem se převlékla a oknem jsem vyskočila ven. Netrvalo to ani vteřinu a už jsem seděla u jezírka a pozorovala jsem klidnou vodní hladinu. Potřebovala jsem se nějak odreagovat.



"Když upír nemůže spát,
měl by jen další krev sát.

Tesáky ostré má,
krvavou pusu ti dá."



"To je divný," ozvalo se za mnou. Ani jsem se nemusela otáčet, na hlasy a pachy mám paměť.

"Proč myslíš?" zeptala jsem se.

"Vy upíři myslíte stále jen na krev," řekla a posadila se vedle mě.

"A na co myslíte vy?"

"My se nelišíme od lidí, jen si občas zalovíme."

"To bych mohla říct také."

"Lovíš lidi?" zeptala se Ewilan.

"To ne, já mám svoje zdroje," usmála jsem se. Jo. Můj malej roztomilej Oliver a přítulnej Matthew. Nemám si na co stěžovat.

"Víš, chtěla jsem se tě na něco zeptat," zamumlala. Tázavě jsem se na ní podívala.

"Jaktože můžete na slunce? Když jsem byla přeměněna v dlaka, tak jsem viděla upíra, jak se na slunci změnil v prach."

"To je jednoduché. Řeknu ti to, protože to nemůžete nijak použít proti nám. Je to staré kouzlo, které musí provést mocný čaroděj. Někde na těle se utvoří magické tetování, které zařídí, že upírovi slunce už neublíží. Nechávám tak očkovat všechny své upírky, moc upírů o tom neví, tetování je nejůčinější. Potom existují ještě prsteny, ale ty může někdo sundat," vysvětlila jsem.

"Ukážeš mi to tetování?" zeptala se.

"Bohužel nemůžu, je vidět jen když jsem v upíří podobě," usmála jsem se.

"Aha, tak to jo, no asi bych už měla jít."

"Počkej, teď mě něco napadlo. Určitě víš, že se v každém domě hodí čaroděj, kvůli ochraně. Kluci tu dneska našli dva ležet na louce kus od domu a teď jsou u nás. Mohli bychom jim poskytnout přístřeší a postarat se o ně, kdyby nám pomohli s ochranou. Jednoho byste si vzali vy," řekla jsem.

"To zní dobře."

"Ale musíme je přesvědčit, troufneš si jít se mnou do domu?" zeptala jsem se. Chvíli vypadala, že přemýšlí.

"Nezaůtočí na mě nikdo?"

"Ne, jediný kdo výrazně protestoval byl Nikolas a o toho se postarala Liam, tak pojď," zvedla jsem se ze země a pomalu jsem šla k domu. Ewilan mě následovala. Otevřela jsem a mířila jsem rovnou k pokoji, kde mají být ti dva.

"Vlkodlak?" zeptal se nechápavě Sebastian.

"Ano, nějaké námitky?" mile jsem se na něj usmála. Zavrtěl hlavou a někam zmizel.

"Před chvílí se probudili a dostali najíst, dožadují se vysvětlení, ale vypadají, že jsou vděční za každé sousto," objevil se vedle nás Nathaniel.

"Fajn," řekla jsem a otevřela jsem dveře. Potom jsem se rychle přemístila na okno.

"Jsem Rena, leader upírů," představila jsem se.

"Nathaniel."

"Ewilan, alfa vlkodlaků."

"Co po nás chcete?" zeptal se jeden z čarodějů.

"Je slušností se představit," ozval se Nath.

"Já jsem Dana a tohle je Zef," promluvil ten druhý.

"Chceme vám nabídnout spolupráci," začala jsem. Vypadalo to, že je to docela zajímá, tak jsem pokračovala: "Budete u nás bydlet a budete mít zajištěnou stravu a peníze, takové menší kapesné."

"Co pro to musíme udělat?" zeptal se ten co mluvil první. Zef.

"Starat se o to, aby dům chránila ochranná kouzla. Jeden z vás zůstane tady a druhý půjde s Ewilan. Budete to mít blízko, takže se můžete navštěvovat."

"Klidně bych do toho šel, ale mám jednu podmínku!" ozval se Dan.

"Jakou?" zeptal se Nath.

"Chci svojí veverku!"

"To nebude problém," řekla jsem a otevřela jsem okno. Do pokoje se vřítil nebezpečně vypadající a stoprocentně velmi zablešený hlodavec a skočil přímo na Dana.

"Mě se to moc nezdá," řekl Zef. Zvedla jsem se a došla jsem až k němu. Podívala jsem se mu do očí.

"Chceš s námi spolupracovat, že ano?"

"Ano."

"A půjdeš s Ewilan k vlkům nebo budeš tady?"

"Půjdu k vlkům."

"Tak jdi," řekla jsem. Zvednul se a přešel k Ewilan.

"Najdi Liam, ona půjde s vámi a vysvětlí vám co a jak, ano?" usmála jsem se na Ewilan.

"Jasně, s čaroději ještě nemám moc zkušeností, když jsou na mé straně," řekla Ewilan a kývla hlavou na pozdrav. Potom odešla. Zef jí následoval jako ocásek.

"Ovlivnilas ho," zavrčel tiše Nath.

"Ty sis všiml?" mile jsem se usmála.

"Nelíbilo by se mu to."

"Tím jsem si naprosto jistá."

"Můžu vás přerušit?" ozval se Dan.

"Určitě, co potřebuješ?" zeptala jsem se.

"Možná to bude znít blbě, ale hodilo by se mi nějaké oblečení, to moje už má všude díry," zamumlal.

"Jasně, bež tady s Nathem, on tě vezme na nákupy a vysvětlí ti, co přesně pro nás budeš dělat, užijte si to," usmála jsem se a odešla jsem. Šla jsem rovnou k sobě do pokoje a zakempila jsem to v posteli. Už se mi nechtělo nic dělat.


Probudil mě hluk. Dokonce mě to donutilo vylézt z postele. Podívala jsem se na hodiny, a když jsem zjistila, že je půl třetí ráno, tak jsem přemýšlela pouze o jedné věci. Jak se rychle a efektivně zbavit všech upírů v domě. Vyhrabala jsem se z pokoje a po schodech jsem zamířila do obýváku. Tam mě čekalo překvapení.

"Cora!" řekla jsem vesele. Dívka se na mě otočila a o vteřinu později už mě objímala se slovy: "Ria!"

"Vrátila ses domů," usmála jsem se.

"To si piš, přivedla jsem s sebou Ariela a Arlett, ale to určitě nevadí, že?"

"Samozřejmě, že ne, všechny vás vítám," řekla jsem a kývla jsem na muže a ženu stojící opodál. Máš připravený svůj pokoj a oni mají pokoje vedle tebe."

"Děkuju, věděla jsem, že nás tu hezky přivítáte, jak to jde?"

"No určitě už víš o tom, co se k nám blíží, viď?"

"Ano, něco jsem zaslechla, když jsme cestovali. Nic pěkného, ale nějak si s tím poradíme. Také se šušká něco o spojenectví s dlaky, je to pravda?"

"Ano. Jejich alfa, Ewilan, je docela fajn. Bude se ti líbit," usmála jsem se.

"A co ten klučina támhle? Čaroděj?" ukázala na Dana. Přikývla jsem.

"Je mladý, ale cítím, že bude schopný. U vlků je taky jeden, nováčci."

"Tak to jo, brzy bude zasedání vládců, myslím, že se něco chystá, takže bys tam měla být. Trochu jsem pátrala a zdá se, že je v radě nějaký zrádce. To bych nebyla já, abych se v tom nešťourala," řekla Cora. Potom mi naznačila, že o zbytku se pobavíme jindy v soukromí.

"Je pěknej," zamumlala jsem a nenápadně jsem ukázala na Ariel.

"To jo, ale můj, jasný?" vyplázla na mě jazyk.

"Je mi to víc než jasný, víš přece, jak je to se mnou," mrkla jsem na ní.

"Jo, ten tvůj tajemnej. No hele a co jsem to slyšela o nějakých mazlíčkách?" zeptala se.

"Myslíš moje chodící pytlíky krve? Jednou z nich budou upíři. Jmenují se Oliver a Matthew," odpověděla jsem.

"Jsou to aspoň sexoši?" zasmála se Cora.

"Jasně, já si vybírám jen sexoše," zazubila jsem se.

"Tak to jsem ráda. No my se asi půjdeme zabydlet a já si pak dám nějakou tu plazmu, tak se zatím měj," řekla Cora a kývla na Ariela s Arlett.

"Jasně," usmála jsem se. Potom jsem přešla k Danovi. "Tak jak jste pořídili?" zeptala jsem se. Ukázal na sebe a usmál se.

"Mám spoustu nového oblečení a nějaké potřebné věci, takže jsem spokojený. Veverka se má taky dobře," řekl.

"Tak to jsem ráda, co Nath, nezlobil tě?"

"Ne, byl v pohodě. Normálně se mnou mluvil, je fajn."

"To je dobře, jinak by dostal za uši," usmála jsem se.

"Je pěkné, že na mě myslíš," ozvalo se za mnou.

"Sakra Nate, přestaň se mi jen tak objevovat za zádama, vytáčíš mě tím!"

"Jsi hezká, když se rozčiluješ. Jinak je to docela bída."

"Tohle byla další tvoje urážka. Brzy tě asi vyměním," prskla jsem.

"Že si to necháš líbit," prohodil odpodál stojící Adam.

"Musím, protože ať chci nebo ne, tak je Nath užitečnej a taky je to nejlepší kámoš, kterýho mám, což je docela smutný," povzdechla jsem si.

"No to je smutný," zasmál se Nath. Uraženě jsem se na něj podívala a on mi pocuchal vlasy se slovy: "Dělám si srandu, ty trdlo."

"Koukám, že je to tu docela živé," ozval se Shade, který to celou dobu pozoroval.

"To jo, ale alespoň se tu nenudíme," povzdechla jsem si. Shade vypadal dost elegantně, v pravé ruce držel vínovou sklenku s krví.

"Jen se mi zdá, že je tu opravdu malá úcta k leaderovi," poznamenal.

"To se ti nezdá," zamumlal Adam.

"Bohužel s tím nic nenadělám, nejste moji pejsci, abyste poslouchali každé mé slovo. Přecijen jsem také jen obyčejný upír," řekla jsem.

"Mě se tu zatím líbí," vložil se do hovoru Dan.

"To jsem ráda," pocuchala jsem mu vlasy.

"Není těžké si na to zvyknout. Tohle celé je jako jedna velká rodina," usmál se Nath.

"Jo, v tom případě je Rena velká matka a ty jsi její psychicky vyrovnaný bratr, bez kterého neudělá ani krok, ale nepřizná si to," řekl Adam.

"A ty jsi otravný bratránek, který musí do všech jen rýpat," zavrčela jsem.

"Ale notak, to chce klid a nohy v teple. Běž za Matthem, stejská se mu," řekl Nath a poplácal mě po zádech.

"Asi půjdu, tak se tu mějte," řekla jsem. Potom jsem se rozběhla a zastavila jsem se teprve, když jsem za sebou zavřela dveře od pokoje.

"Matty?" zašeptala jsem.

"Doufal jsem, že přijdeš," zamumlal a poodhrnul peřinu, abych mohla k němu. Přišla jsem blíž a přitulila jsem se.

"Chceš, abych se napila?" zeptala jsem se. Přikývl a naklonil hlavu tak, abych měla nejlepší přístup. Usmála jsem se a zabodla jsem mu své tesáky do krku. Cítila jsem, jak se jeho tělem rozlilo vzrušení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 30. října 2012 v 21:24 | Reagovat

dobrý xDDD další xDDD

2 Ewilan Ewilan | Web | 30. října 2012 v 21:24 | Reagovat

ale chci tam být víc :P xDD

3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | Web | 1. listopadu 2012 v 14:38 | Reagovat

Wohó, mega příchod. Mám takovej malej požadavek, můžu bejt super dobrej a nadanej sběratel informací a ten nejlepší znalec dějin? :DDD Stává se na mě úchyl na dějiny a to mě děják nikdy nebavil (zajímavé) :D A prosim tě, to skloňování jmen... :D

4 Maiki Maiki | 2. listopadu 2012 v 15:14 | Reagovat

huustý *w* :DD já říkám, že se mi povídky od tebe líbí :DDD

5 replica patek philippe watch replica patek philippe watch | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 3:29 | Reagovat

social bookmarking has been the trend in the last few years, Facebook really dominated Friendster, Myspace and others,
http://www.palewatches.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama