RoT - Kapitola 1. - Spojenectví

29. října 2012 v 21:53 | Rena Stirk |  Roads of Time

Kapitola 1. - spojenectví



Odtáhla jsem se od jeho krku a podívala jsem se na jeho zavřené oči. Celý se klepal a pomalu otevíral pusu. Musela jsem se pousmát.

"Ještě jednou," zašeptal. Pohladila jsem ho po vlasech a pro sebe jsem zavrtěla hlavou.



"Dnes ne, potřebuješ si odpočinout a já mám určitě nějakou práci."

"Prosím," zamumlal a otevřel oči. Cvrnkla jsem ho do nosu a potom jsem se nahla k jeho krku a vtiskla jsem na něj jemný polibek. Upíří sliny dokáží zacelit drobné ranky.

"Uvidíme se později, Oli," řekla jsem a odešla jsem z pokoje. Na chodbě vedle dveří na mě čekal Nathaniel.

"Zase tě přemohl hlad?" zeptal se.

"Jo, on je prostě děsně sexy, když mu saju krev" vyplázla jsem na něj jazyk.

"No to je sice hezké, ale jako náš leader máš nějaké povinnosti, na to nezapomínej."

"Ať to za mě udělá Victor!"

"Ten má hodně práce, hážeš mu na krk co můžeš."

"Ach jo. A neříkej mi leader," zavrčela jsem.

"A jak ti mám říkat? Velitel se ti nelíbí," povzdechl si Nath.

"Fajn, zůstaneme u toho leadera. Tak co máme dneska v plánu?" zeptala jsem se.

"Přišel nám dopis od Cory Conrado, vrací se domů spolu s nějakou čarodějkou a vlkodlakem, máme je očekávat zítra. Nechal jsem Bonnie připravit pokoje. Jerome se už zabydlel, později si s tebou prý chce promluvit. Za hodinu máš být v kavárně u Billa. Bude tam Alfa vlků se zástupcem, Victor a starosta William. Raději půjdu s tebou, přecijen to byla moje vize, a také potřebujeme, abys tam opravdu došla. Známe se. Jinak dneska nic jiného nemáš, udělal jsem ti volno, ale určitě se najde něco, co bude potřeba udělat." vychrlil.

"Ale mě se dneska nechce nic dělat," povzdechla jsem si.

"Všiml jsem si, proto tě budu raději hlídat."

"Nemám tady být leader já?!"

"Najednou?"

"Idiote!" prskla jsem a odkráčela jsem do svého pokoje. Tam jsem si hodila rychlou sprchu a potom jsem se oblékla. Když jsem vyšla z pokoje stál tam kdo jiný než Nath a znuděně se díval na ruku, aby z neexistujících hodinek zjistil, jak dlouho mi to trvalo.

"Tomu se říká pomalá ženská," poznamenal.

"Tomu se říká neůcta k leaderovi," probodla jsem ho pohledem.

"No tak už pojď," usmál se. Také jsem se usmála a následovala jsem ho ven z domu a potom do auta. Řídil, já bych to v tom lese nejspíš zase napálila někam do stromu a ještě bych z toho samozřejmě obvinila ten strom.

"Začni se tvářit normálně, vjíždíme mezi lidi," napomenul mě, když si všimnul mého výrazu. Právě jsme vyjeli z lesa a po silnici jsme se blížili k městečku. Podívala jsem se do zrcátka a musela jsem se zasmát.

"Puberťačka," povzdechl si Nath.

"Ale ne, jen nemám dobrý den, tak se prostě tvářím jako zabitá."

"Nedokážu pochopit, proč jsi leader zrovna ty."

"Protože jsem nás dala všechny dohromady," vyplázla jsem na něj jazyk. "A taky se jindy chovám docela normálně, jenom dneska mi nějak hráblo. Ráno mě bolela hlava."

"Pod slovním spojením docela normálně si představuju něco jiného než tvoje nálady."

"Nech mě bejt," urazila jsem se.

"Už jsme tady," oznámil Nath a zastavil. Potom vystoupil a počkal, než se vyhrabu i já. Zamknul auto a vydali jsme se do nedaleké kavárny. Tam mi dokonce otevřel dveře, asi chce před lidmi vypadat jako gentleman.

"Hele, Victor a ten zbytek," řekla jsem a vydala jsem se k rohovému stolu. Nathaniel jen protočil oči v sloup a následoval mě. Pozdravili jsme a posadili jsme se ke stolu.

"Konečně," ozval se Victor.

"Nathanielovi to trvalo, neumí parkovat," pousmála jsem se. Nath mě pod stolem nenápadně kopnul do nohy, ale na tváři si zachoval stále stejný výraz.

"Tak k věci, co se tu děje?" ozval se starosta.

"Nath měl vidění, zdá se, že je to docela krizová situace," řekla jsem.

"A naše hlídky nás také nepotěšili, pověz jim co si viděl," přidal se Victor.

"Cestuje k nám velká skupina upírů s čaroději a vlkodlaky, chystají se tu usadit a pokud na ně zaútočíme, nedopadne to dobře pro město. Myslím, že si to však nenechají vymluvit," řekl Nath.

"To by mohl být opravdu problém," zamračil se starosta William. On sám také není jen obyčejný člověk. Je to démon. Z poloviny upír, z druhé vlkodlak.

"A co s tím můžeme udělat my?" ozvala se Alfa. Myslím, že se jmenuje Ewilan. Vlastně jsem si tím skoro stoprocentně jistá.

"Nejspíš by bylo nejlepší na čas odhodit rivalitu a spojit síly," řekl Victor.

"Moc s tím nesouhlasím," ozval se alfin zástupce.

"Proč ne?" zeptal se starosta.

"Upíři jsou bestie, nemůžeme jim věřit," odpověděl.

"No dovol, zase tak špatní nejsme. To samé si můžeme myslet my o vás, ale tohle je docela složitá situace. Není tu místo na vzájemnou nedůvěru a nenávist," řekla jsem.

"Má pravdu, Same. Tohle je naše město, musíme ho ochránit, i když se nám to moc nelíbí. Ale to ani jim," zamračila se Alfa.

"Takže s vámi můžu počítat?" zeptal se William.

"Za upíry ano," pousmála jsem se.

"I za dlaky," řekla dívka.

"To bylo nějak rychlé," zamumlal Nath.

"Něco se ti nezdá?" zeptala jsem se s nebezpečným úsměvem.

"Ale nic," povzdechl si.

"Jsem Ewilan a tohle je Sam, ale to asi už víte," ozvala se Alfa.

"Rena, ale spíš mi říkejte Rio," řekla jsem. Potom jsem ukázala na Nathaniela a Victora a představila jsem i je. Myslím, že to bylo zbytečné, ale pro upevnění spojenectví se nějaké vztahy hodí.

"Dáme si skleničku a potom probereme co dál," pousmál se starosta a šel objednat nějaké panáky.

"Vicky, vem tady za mě potom to probírání, musím to oznámit upírům," podívala jsem se na Victora a nasadila jsem ten nejroztomilejší pohled, který umím.

"Co mám s tebou dělat, počítal jsem s tím," řekl.

"Same?" usmála se Ewilan.

"Ne."

"Ale noták."

"No dobře," povzdechl si Sam.

"Myslíte, že to spojenectví vydrží?" zeptal se Nath.

"No u nás by mělo, ale Nikymu se to moc líbit nebude," řekla jsem.

"Pár dlaků bude proti, ale už s tím nic nenadělají, budou si muset zvyknout," pokrčila rameny Ewilan. Starosta se vrátil a v rukou nesl panáky. Před každého jeden postavil.

"Je to na mě, tak do dna," řekl a pozvedl ruku k přípitku. Všíchni jsme ho napodobili a kopli jsme to do sebe.

"Tak my půjdeme," řekla jsem a zvedla jsem se k odchodu. Nejdříve se však musel zvednout Nath, protože seděl na kraji.

"Mějte se," rozloučili jsme se a pomalu jsme odcházeli.

"Vážně to bylo nějak rychlé," zamumlala jsem.

"Já to říkal," ozval se Nath. Potom mi otevřel dveře, abych mohla projít. O pár minut později u auta si však na gentlemana už nehrál. Musela jsem si otevřít sama.

"Třeba z nás jednou budou přátelé," prohodila jsem.

"Je to možné, ale jen pokud to všichni přijmou. Zdá se mi to nebo jsme vlastně nic nevyřešili?"

"No proto tam zůstal Victor, bude to se starostou řešit."

"To by měla být tvoje práce."

"Měla, ale není," zazubila jsem se.

"V tomhle si hrozná."

"Já vím. No a ono stejně není zatím nic moc k řešení, protože tu ještě nejsou a nevíme jak přesně se budou chovat. Nemůžeme jim zakázat sem přijít, neposlechli by nás. Řešit to budeme potom za pochodu."

"Někdy dokonce nejsi tak blbá jak vypadáš," uchechtl se.

"Tohle je další z tvých poznámek, za které bych ti mohla urvat hlavu," zavrčela jsem.

"Ale neuděláš to, protože potřebuješ někoho, kdo za tebe bude vyřizovat dopisy, telefonáty a další takové věci. Beze mě bys byla ztracená."

"Nevěř si tolik, mohla bych tě jednoduše nahradit."

"Brzo budeme doma, oznámíš jim to hned?"

"Mám to v plánu, oni si zaslouží upřímnost. Musí se s tím nějak poprat."

"To jo. A víš co je ještě divné? Že se Cora vrací zrovna teď. Vypadá to jakoby něco tušila, nemyslíš?"

"To mě ani nenapadlo," řekla jsem. Potom jsem pokrčila rameny se slovy: "Je to možné, třeba něco zaslechla, hodně cestovala. Alespoň myslím."


"Proč jsi nás zavolala?" zeptal se Nikolas. On prostě nikdy nevydrží chvilku ticho. Všechno musí vědět hned.

"Dozvíte se to. Jsou tu všichni?" zeptala jsem se.

"Ano, chybí jen Victor," odpověděla Emily.

"To je dobře. On ještě něco řeší se starostou. Teď k věci," nadechla jsem se. "Uzavřeli jsme spojenectví s vlkodlaky, protože městu hrozí něco zlého. Stěhují se sem nějací upíři, čarodějové a vlkodlaci. Měli by dorazit za pár dní a podle Nathanielovi vize na ně nesmíme zaútočit. Rozpoutala by se válka a nejspíš by to nedopadlo dobře. Pokuste se to prosím pochopit a vycházejte s vlky dobře, je to nutné pro další žití zde."

"To si děláš prdel!" vykřiknul Nikolas.

"Niko, uklidni se," snažil se ho uklidnit jeho starší bratr Alex.

"No co se dá dělat, to by neměl být takový problém, nějak to přežijeme," řekl Adam.

"Nelíbí se mi to," ozval se Romeo.

"Ty buď ticho. Jsi ještě mladý a musíš se hodně učit. Kompromisy a náhlá spojenectví s nepřáteli jsou potřeba, pokud máte stejné cíle," poplácala ho po hlavě Liam.

"Tohle nemůžu přijmout!" nervoval Niky.

"A ještě něco. Zítra přijede Cora se svými společníky. Vrací se domů," pokusila jsem se jim zvednout náladu.

"Alespoň něco pozitivního," řekl Michael.

"Buďte trochu pozitivní, musíme jen projít tou hrozbou a třeba přitom získáme pár nových přátel. Ve všem musíte hledat něco dobrého," ozval se Nath.

"Jerome, můžeš jít se mnou?" zeptala jsem se. Upír přikývl a následoval mě do pracovny. Posadili jsme se ke stolu a já jsem se na něj podívala.

"Prý jsi mi chtěl něco říct," začala jsem.

"Ano, chtěl jsem se zeptat, jak dlouho tady mohu zůstat," řekl.

"Jak dlouho budeš chtít, je to jen na tobě, ale musíš teď počítat s tím, že se nesmí nijak ublížit vlkům," řekla jsem.

"Já s nimi nemám žádný problém, nevidím na nich nic zlého, takže v tom problém nebude. Rozhodl jsem se, že bych se mohl někde na čas usadit a vím, že zde by s tím neměl být problém. Jistě si pamatuješ, že jsem tu už před lety chvíli byl."

"Ano, ale brzy jsi nás opustil a hodně si cestoval, nemysli si, že jsem si tě nehlídala. Tak nějak mi každý upír, který projde tímto domem, přirostě k srdci. Musím se o vás starat."

"Ale vypadá to, že to tu vede spíš Victor, ne?"

"Je to tak, on se stará o většinu věcí místo mě. Žije už hodně let a jeho poznatky se mi hodí, ale já to tu založila, takže mě zvolili leaderem." usmála jsem se. V tom někdo zaklepal na dveře.

"Dále!"

Do místnosti vešli Alexander a Michael a každý nesl nějakého kluka. Položili je na zem a tázavě se na mě podívali.

"No na mě se nedívejte, já nevím kdo to je. Kde jste je vzali?" zeptala jsem se.

"Jsou to čarodějové, leželi tady na louce," řekl Michael.

"Vypadají docela bídně," ozval se Jerome.

"Pro dnešek toho už bylo dost, ne? Je teprve poledne," povzdechla jsem si a přešla jsem ke klukům.

"Vemte je nahoru do nějakého volného pokoje a nechte je vyspat, potom si s nimi promluvíme," řekla jsem. Kluci poslechli a odnesli je.

"Ještě něco?" zeptala jsem se mile Jeroma. Zavrtěl hlavou, potom se však zamyslel a přikývl.

"Jak je to tady s lovem? Už si to nepamatuji."

"No ve sklepě a v ledničkách jsou zásoby krve, ale pokud chceš čerstvou, tak jedině zvířecí. Pokud však chceš lidskou, tak nesmíš oběť zabít, jasné?"

"Dobře, s tím se spokojím," pousmál se. Potom na mě kývl a odešel z místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jakub.007 Jakub.007 | E-mail | 29. října 2012 v 21:59 | Reagovat

První :-D

2 Ewilan Ewilan | Web | 29. října 2012 v 22:06 | Reagovat

piš xDDDD a myslim že tam moc chyb nebylo, nebo jsem si aspon nevšimla ničeho zásadního ;)

3 Zef Zef | 29. října 2012 v 22:07 | Reagovat

hmmm zaujímavé :D chudák venda :D a já taky strašný chudáky si znás udělala !
:-D

4 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 Akira tvoje ♥Sb♥ :3 | Web | 1. listopadu 2012 v 14:36 | Reagovat

Piekné, ale nie som tam, a když tam nejsem já... :D No... guláš v jménech mám už kvalitní, ale já nemám, co říkat. :D

5 Maiki Maiki | 2. listopadu 2012 v 15:06 | Reagovat

bombasticooo *w*

6 Alex Alex | 14. listopadu 2012 v 21:18 | Reagovat

Ty magore, se furt jenom stehujes :D

7 replicawatches replicawatches | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 3:29 | Reagovat

Nice blog here! Also your site loads up fast! What web host are you using? Can I get your affiliate link to your host? I wish my site loaded up as fast as yours lol
http://www.palewatches.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama